Proti čemu že se to protestuje na Wall Street? No přece proti tomu, že každý sedmý američan žije v chudobě! Tak to alespoň hlásají některé novinové titulky z poslední doby. A chudoba, to je přece legitimní důvod k protestu, to dá rozum...
Chudoba cti netratí. Nepochybuji, že mnoho američanů tohle prostě ví a vědomě či intuitivně to žije. Ostatně americká společnost je pořád o poznání propustnější než ta evropská – čili záleží hlavně na schopnostech a píli. Kdo má obojí a k tomu ještě kousek pověstného štěstí, může „vzhůru“. Když jej štěstěna opustí, i pilný a nadaný člověk může zpět „dolů“ – ta propustnost funguje oběma směry. Je to průvodní jev svobody. Žehrat na to znamená žehrat na svobodu. Ten, kdo má všech pět pohromadě, je-li postaven před volbu mezi tím být chudý a svobodný, nebo vyměnit svobodu za jistoty, sáhne po svobodě. Ví totiž, že sáhne-li po jistotách, pak přijde nejen o svobodu, ale následně stejně skončí v chudobě – z které však již nebude čestného úniku.
Skoro stejně důležitá je však i diskuse, co to znamená být „chudý“ a co to znamená být „chudý občan USA“. Otázka chudoby je komplexní a její definice se různí. Netuším, podle jaké definice žije „každý sedmý američan v chodobě“, ale skoro bych se vsadil, že to nebude definice Světové banky, která říká, že chudý je ten, kdo žije za méně než 1 USD na den. To je „tvrdá“ hranice a já se k takovému přístupu kloním. Socialisté všech zemí však nutně potřebují „své“ chudé, chudí v Africe a v Indii jim nejsou jako voliči nic platní. Na druhé straně je dost lidí, kteří prostě rádi slyší, že jsou chudí, neboť to implikuje, že je nutné jim něco dát. Je zde tedy „nabídka“ chudoby i „poptávka“ po ní. Proto jsou jiné definice, na základě kterých se konkrétní hranice chudoby v jednotlivých zemích liší (např. konstantní poměr k průměrnému HDP per capita). Někteří sociologové dokonce tvrdí, že chudoba v západních zemích je spíše o pocitu...
Skutečným motorem demonstrantů na Wall Street tedy nemůže být skutečná chudoba každého sedmého američana (co se pocitu týká, třeba je chudý dokonce každý třetí američan...), ale musí jít o majetkové rozdíly, které jsou skutečně značné a zvyšují se. Proveďme tedy malý (a zdaleka ne originální) myšlenkový experiment: před časem měl pan A 10 korun majetku a pan B 100 korun majetku – dnes má pan A 100 korun a pan B 2000 korun... Ano, rozdíl mezi jejich majetky se podstatně zvýšil (více než 21x). Ale to nic nemění na tom, že pan A je dnes 10x bohatší, než byl... Přesně to je dlouhodobý trend (řekněme takových 200 – 300 let) a tento úspěch nemůžeme připsat nikomu jinému než kapitalismu. Přesto si pan A stále více stěžuje, tvrdí, že kapitalismus nefunguje a požaduje jeho svázání či rovnou odstranění. Morální oprávněnost jeho stížnosti i racionalitu jeho tvrzení a požadavku nechť posoudí každý sám.
*1972
