KONZERVATIVNÍ LISTY

Jestliže si současná politická reprezentace dovoluje zadlužit své občany dalšími mnoha desítkami miliard, které budou muset splatit včetně nákladů na dluhovou službu i ti občané, kteří si dluhopisy nekoupí, pak je zdůvodnění ministra financí „nechat vydělat běžné občany“ velmi úsměvné – tedy, kdyby to nebylo k pláči.

Vláda si bude muset půjčit v roce 2012 na krytí schodku státního rozpočtu asi 250 miliard korun (z toho 150 mld. Kč má být „čistý“ nový dluh, zbytek má být využit na refinancování dluhů existujících). Ministerstvo financí plánuje vydat proto státní dluhopisy; z toho pro občany za zhruba 40 miliard spořících dluhopisů.

Opět jde o zástupný problém
Diskuse, zda je výhodnější půjčit si od občanů, bank, či nadnárodních společenství, už se patrně nepovedou – vždyť akce už jednou „úspěšně“ proběhla: v listopadu se prodalo spořících dluhopisů za 20 mld. Kč. I tak byly tyto debaty zanedbatelné; pan ministr financí Miroslav Kalousek už má navíc ve věci jasno: „Naším cílem je, aby se domácnosti a neziskové organizace staly standardním zdrojem financování státního dluhu i standardními příjemci úrokových výnosů stejně jako velké finanční skupiny“. Je více než zřejmé, že se vůbec nebude řešit tisíckrát závažnější úkol, než je debata na téma „od koho si půjčit“. Tím úkolem je: přestat si konečně půjčovat! Přestat konečně žít na dluh.
Ještě v nedávné minulosti dbaly státy, rodiny i jednotlivci především o to, aby žili skromně, aby utráceli jen to, co si vydělali a navíc ještě přemýšleli o budoucnosti – tedy šetřili. Nesmyslné a téměř zhoubné zadlužování jednotlivců, rodin a států, které už jde obtížně splácet, je novodobým „výmyslem“ neoliberálního a socialistického hodnotového systému. Z historie dobře víme, že podobným osudem „prošel“ Řím, stejně jako ludvíkovská předrevoluční Francie, pozdní císařská Čína a podobně. Jak známo, tradiční společnosti vždy v minulosti oscilovaly v čase nahoru a dolů – podle toho, zda byl v té oné době mír, či vypukla válka, zda byla velká úroda, či vypukl mor apod. Jakmile se na tyto zákonitosti jaksi pozapomnělo, zpupnost lidí ve víře v trvalý růst a blahobyt bez práce překročila rozumnou míru, dospěla příslušná společnost ke svému závěrečnému stadiu. Když se tedy v současné době nezachováme rozumně, sesypou se generace našich vnuků pod tíhou našich dluhů.

Špatné odpovědi na špatné otázky
Již několikrát se podařilo levici, za pomoci spřízněných novinářů, dostat občanům „pod kůži“ klišé o rozkradených majetcích, zkorumpované pravici, bilionech za sanaci bank (že by sanace, kdyby se odsunula do doby celosvětové krize, stála daňové poplatníky několikanásobně více, o tom všichni taktně mlčí) apod. Přes celou řadu vážných chyb v průběhu transformace to byla lež, ale politicky se levici vyplatila a nyní se znovu opakuje. Tzv. keynesiánští ekonomové marně šátrají ve svém pytli plném starých obehraných triků, marně řeší problém přebujelých intervencí – nic z toho dlouhodobě nefunguje. Nakonec nezbude nic než prázdný keynesiánsaký pytel a hromada nesplatitelných dluhů. Ale ani mnozí z těch, kteří se označují za příznivce tržní ekonomiky, nepochopili, v čem je zakopaný pes. Titíž lidé, kteří vymysleli a uskutečňovali plány a projekty, jež nás dovedly ke krizi, dnes vystupují jako ti moudří, kteří nás vyvedou z temnoty na světlo. Politici házejí své vlastní chyby na všechno a všechny kolem sebe, jen ne na sebe. Mluvící hlavy v televizích opět nabízejí špatné odpovědi na špatné otázky, které si navíc předem domluvili. Lodivodové politiky nejprve špatně státy vedli, pak špatně diagnostikovali viny a současně poštvali občany proti iluzorním pachatelům. Poté, spolu se svými stále stejnými „odborníky a mluvčími“, začali hledat řešení a prohlásili, že v zájmu zamezení krize je nutné přijmout tatáž opatření, jako před lety, kdy státní zásahy krizi vždy jen zhoršily.

Další zadlužování není žádný úspěch
Stále jsme v období celosvětové krize a nikdo neví, kdy skončí. Banky už odepsaly stovky miliard špatných úvěrů, další stovky mají stále v evidenci a nemohou se jich zbavit, protože je nikdo nekoupí. Politici, kvůli svému zájmu být znovu zvoleni, dál pumpují vypůjčené peníze do ekonomiky a bank. Dokud se tato ucpávka trhu neodstraní, nebudou banky více půjčovat a ekonomika se nerozjede. Teprve až se bilance bank vyčistí, začne se ekonomika probouzet. Toto období bude ekonomiku zpomalovat a bude trvat velmi dlouho. Máme před sebou mnoho let jen velmi pomalého oživení ekonomiky. Takže úkolů je před námi habaděj!
Díky dobré kondici českých bank je situace v české ekonomice proti mnoha jiným zemím relativně dobrá. Je tedy evidentní, že české státní dluhopisy nebudou propadat. Ale je evidentní, že nejlepší by bylo, kdyby Česká republika žádné dluhopisy vydávat nemusela.
Díky nástupu neoliberalismu a neosocialismu dochází totiž k degradaci života do podoby pouhého přežívání a užívání si, na úkor pravdy, otevřenosti a jí odpovídajícímu svobodnému jednání. Proto je zde akutní nebezpečí dalšího zadlužování. Jsem přesvědčen, že moderní demokracii i moderní ekonomice dává legitimitu pouze návrat k vládě zákona, slušnosti, skromnosti, morálky, úcty k lidskému společenství, majetku a legitimním zájmům občanů. A mezi tyto zájmy patří i nežít na dluh.
Konzervativci znají pravdu o nedokonalosti člověka. Vedou-li následky lidských chyb ke zhoršování stavu společnosti, přejímají konzervativci od předcházejících generací vše, co se osvědčilo a právě to hodnotné a osvědčené sice pozvolně, ale nekompromisně prosazují.
Proto bychom měli donutit současnou politickou reprezentaci k tomu, aby šetřila a sama se chovala skromně, aby nevydávala další 250 miliardové zadlužení za úspěch. Aby začala uskutečňovat starou pravdu, že co před tím někdo skutečně nenašetřil, nelze půjčit. Protože když úvěr nepřinese do reálné ekonomiky reálné zdroje, je to úvěr uměle vytvořený, navádějící ekonomiku na neudržitelný kurz, který dříve, nebo později, skončí krachem.