KONZERVATIVNÍ LISTY

Americký sociolog Peter L. Berger ve svých poznámkách k Schumpeterovi zmínil, že existuje cosi jako „středoevropský masochistický komplex“. Podle něj není náhoda, že právě z této části světa pocházel Leopold von Sacher Masoch, který dal označení některým sexuálním praktikám (studoval v Praze a podstatnou část života strávil v Rakousku). Tento komplex se údajně projevuje ve všeobecném pesimismu a tendenci vidět věci co nejčerněji.
Skutečně. Jako by na nás bylo přilepeno zvláštní mentální rozpoložení, které zasahuje lidi všech společenských vrstev, generací, životních stylů i náboženského přesvědčení. Rozdíl je jen v tom, že někdo je přikládá zdravému rozumu, jiný analýze situace a další prorockému obdarování. Ale výsledek je pokaždé stejný. Spočívá ve sladkobolestné rozkoši z rozhořčení nad všeobecnou korupcí a zkažeností vlastního národa. A paradoxně také v nechuti k opatřením, která by mohla vést ke skutečné změně. Jde-li o zřizování úřadů proti korupci nebo o vytváření co nejsložitějších pravidel, to morální masochista ochotně podpoří. Ale když někdo navrhne zrušit ty úřady, kde se nejvíc krade, narazí na nezájem.
Samozřejmě existují výjimky. Například továrník Březina (a jeho podnik Best, výrobce betonových dlažeb) už před časem odmítl usilovat o státní zakázky a dotace z EU. Vybudoval velkou a úspěšnou firmu založenou na nezpochybnitelné čistotě podnikání. Nedávno publikoval výborný článek, v němž vyzval spoluobčany, aby přestali fňukat nad korupcí a začali místo toho pořádně pracovat. Nebo mladý ekonom Petr Mach, který za poslední rok navrhl minimálně deset opatření, z nich každé by eliminovalo většinu příležitostí ke korupci. Ale to jsou právě jen výjimky.
Převládající masochistické nadšení Čechů z korupce a méněcennosti vlastního národa má důsledky. Jedním z nich je skutečnost, že za hrdinu není považován ten, kdo nekrade, ale ten, kdo dokáže dost dlouze a pateticky hovořit o korupčním bahnu.
Jiné následky jsou však mnohem horší. Dnes to vypadá, že téměř všechno, co má v Čechách a na Moravě nějakou cenu, patří cizincům. To znamená, že pro místní lidi je velmi obtížné získat dobře placená manažerská místa a že zisk vytvořený u nás se přesouvá do centrál. Bylo by to pochopitelné, kdyby nadnárodní korporace za majetek v ČR poctivě zaplatily a investovaly u nás své peníze. Jenže tak to nebylo. Většina globálních skupin získala majetek za symbolickou cenu a navrch jim česká vláda rozdala na podporách více než 200 miliard korun. Podle analýzy ČNB tak nevzniklo ani jediné pracovní místo navíc, práce se jen přesunula z českých firem do globálních korporací. Univerzální zdůvodnění: ochrana proti domácí korupci a napravování následků rozkrádání. Člověk, který masochistickým komplexem netrpí, by řekl, že cosi není v pořádku. Místnímu obyvatelstvu to ale nevadí. Prý by se to stejně rozkradlo.
Jeden podnikatel, který má na Mauriciu několikamiliardový majetek a nedokáže vysvětlit, jak k němu přišel (jisté je, že nevyrábí žádné zboží ani neposkytuje žádnou službu) se rozhodl vstoupit do politiky. V jiné části světa by měl velký problém zařadit se mezi slušné lidi. V Čechách to problém není. Stačí založit protikorupční fond a dost dramaticky mluvit o rozkrádání. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Andrej Babiš – estébák, který zbohatl na podivné privatizaci a manipulaci se státními dotacemi – přichází s „odvážnou“ kritikou, jak je země skrz naskrz prorostlá korupcí a zakládá hnutí, které ji prý odstraní. Nevadí, že nemá  žádný program. Nevadí, že ve vedení jsou lidé spjatí s nájemnými vraždami. Stačí polechtat masochistický komplex a podstatná část národa leží novému politikovi u nohou.
Jestli se Češi tohoto komplexu nezbaví, je otázkou času, kdy přijdou i o to málo, co jim ještě zbývá. V americkém filmu by v takové chvíli nastoupil trenér, který by svému svěřenci vrazil facku a řekl by mu: „Přestaň se už konečně litovat. Přestaň přemýšlet o tom, jak jsi ubohý a začni pořádně bojovat. Nenech se oblbnout řečmi o korupci. Podívej se třeba na Poláky. Krade se tam více než v Čechách, a přesto se nenechají od nikoho urážet. Proto jejich země dneska nepatří cizincům. Nauč se být taky takový!“ Najde se někdo takový v naší zemi? A najde-li se, neodsoudí ho většina národa okamžitě jako spolupracovníka lodějů? Některé komplexy umírají až s lidmi, kterých se zmocnily.