1. ledna 2012 uběhlo 19 let od vzniku samostatné České republiky. A letos nás dále čeká 23 let od listopadového převratu, 44 let od okupace „spřátelenými armádami“, 64 let od únorového puče, 67 let od ukončení doposud nejničivějšího konfliktu v dějinách lidstva... a tak by se dalo pokračovat.
Čím vzdálenější základ pro srovnání nastavíme, tím je zjevnější, jak se naše životní úroveň (máme-li na mysli její materiální stránku) znatelně zvýšila. Rychlost jejího růstu je dlouhodobě bezprecedentní, avšak zejména v posledních dvaceti, možná i čtyřiceti letech byla z velké části financována zadlužením veřejného sektoru i obyvatel země. Předtím, zejména v prvních poúnorových letech, došlo k dramatickému propadu provázeného rozkradením a zničením všeho, na co soudruzi sáhli...
Dnes je finanční zátěž taková, že mnohé rodiny a obce již přivedla za hranu únosnosti. Ano, můžeme pravdivě argumentovat, že je to nepříjemný průvodní jev svobody. Je ale absence odpovědnosti opravdu nutná a vyvazuje to okolí z povinnosti být solidární? Dává to pouvoir být netečnými? Vždyť nenastane-li v této věci zásadní zvrat, počet obyvatel žijících v těžké závislosti na finančních institucích a státu prudce poroste. Stále více našich spoluobčanů bude bankrotovat v důsledku nesplácení dluhů a přijde tak o poslední v nouzi mobilizovatelný majetek. Obrovské dluhy veřejného sektoru, nedojde-li dříve k jeho platební neschopnosti, budou muset splácet naše děti i vnukové.
Prvním krokem k nápravě věcí je změnit u sebe a všude tam, kde máme vliv, především ve svých rodinách, vzory chování ve prospěch odpovědnějšího přístupu k životu, což se nepochybně projeví v ozdravení funkcí obcí a následně i státu. Zbavme se vlastních dluhů a podporujme, ba přímo glorifikujme, pracovitost, vzájemnou spolupráci, spořivost a uměřenost, nikoli konzumní spotřebu. Střezme se utrácení peněz, které jsme nevydělali a oponujme těm politikům, kteří si vlastní popularitu kupují za prostředky ze společných zdrojů. Zbavme se do pěti let deficitu veřejných rozpočtů a do patnácti let státního dluhu.
Stejně důležitým krokem musí být obnova sociálního kapitálu. Hmotná životní úroveň v posledních dekádách rostla, rezervoár vzájemné důvěry a spolupráce naopak vysychal. Můžeme to zvrátit. Tím, že budeme sami pravdiví a čestní, že budeme ctít přátelství, manželskou věrnost, odpovědnou výchovu dětí, že budeme rozhodně prosazovat nejen práva, ale i povinnosti. Žijme ve vzájemné úctě a respektu. Budeme-li důvěry hodní, dostane se nám jí. Žádný úředník, politik ani stát za nás tohle nezařídí.
Jen pokud se nám podaří udělat pokrok ve výše uvedených směrech, může se mnohdy pochmurná atmosféra v naší zemi skutečně změnit. Udělat správnou věc není nikdy pozdě. Úspěšný rok 2012!







