1. 5. 1951
Rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa zahájila vysílání do Československa a stala se významnou podporou antikomunistického odporu; prvním ředitelem byl publicista Ferdinand Peroutka.
Každý totalitní systém měl za úhlavního nepřítele kohokoli, kdo se odvážil věci pravdivě pojmenovat. A zatímco 20. století zápasilo s cenzurou a nesvobodou slova, dnes se naopak zápasí s jeho absolutní inflací. Současná česká politická scéna jako by odpovídala povzdechu starozákonního proroka: „Tlach na tlach, žvást na žvást, trošku sem, trošku tam.“ Možná by vůbec neškodilo, kdyby k nám opět zazněl hlas z éteru, který by se nebál pojmenovat věci jednoznačně a pravdivě…
15. 5. 1891
Otevřely se brány jubilejní zemské výstavy v Praze na paměť 100. výročí zemské výstavy (1791) uspořádané při korunovaci Leopolda II. Čeští Němci už na podzim 1890 vyhlásili absenční politiku a výstavy se neúčastnili. Výstava se proměnila v demonstraci české dovednosti a zdatnosti. Účastnilo se jí na 8772 vystavovatelů a během půl roku ji navštívilo na 2,5 milionů návštěvníků. K mimořádným atrakcím výstavy patřila Křižíkova světelná fontána či rozhledna na Petříně.
Zvláštním stigmatem českého národa je skutečnost tolikrát se v naší národní historii opakující: teprve, když se na nás druzí vykašlali, zjistili jsme, za co jako národ doopravdy stojíme. Někdy jsme obstáli, jindy jsme ve zkoušce propadli. Ale vždy to byla dobrá příležitost vzít zodpovědnost do vlastních rukou… Proč dnes necháváme tu (ne)zodpovědnost na všeho schopných podfukářích a neschopných lemplech?
14.-16. 5. 1921
V Praze se sešel ustavující sjezd Komunistické strany Československa, který přijal 21 podmínek ke vstupu do Komunistické internacionály. Iniciátorem ustavujícího sjezdu bylo levicové křídlo sociální demokracie.
Levice v české sociální demokracii nás v historii už dvakrát nemile překvapila - při založení KSČ a podruhé po Únoru 1948. V roce 1921 jen málokdo tušil, co komunisté předvedou v období Mnichova a též po válce. A jaké další zlo přijde díky tomu, že komunistů zůstalo nemálo i mezi sociálními demokraty.… Morální devastace českého národa zásluhou komunistů postihla hned dvě generace. Jakou lze mít dnes důvěru ve stranu, která fakticky kopíruje název i ideologii svých zakladatelů a nedokázala se vyrovnat s vlastní krvavou minulostí? A jakou důvěru lze dnes mít ve stranu, která v 90. letech rychle odvrhla to lepší, na co bylo lze navázat, a ochotně poskytla platformu těm komunistům, kteří (snad z estetických důvodů) opustili své soudruhy v KSČ(M). Můžeme snad jen doufat v meteorit, který definitivně vyhubí politické dinosaury.
