-
listopadu 1991
Byla zahájena registrace pro 1. vlnu kuponové privatizace
V tomto kole byly nabídnuty akcie 1491 podniků. Téměř tři čtvrtiny „DIKů“ (tedy „držitelů investičních kupónů“, kterých bylo přes 8,5 miliónu, z toho v Čechách necelých 6 miliónů) svěřily své body více než čtyřmi stům privatizačních fondů.
Dvacet let nás dělí od události, kterou někteří označují za „krádež století za bílého dne“ a jiní za nastartování svobodné tržní ekonomiky. Co se dá o „kuponovce“ dnes říci? Že my sami jsme nebyli připraveni, že jediní, kdo byli připraveni a měli dostatek informací a zdrojů byli bývalí komunisté, že jediní kdo jim mohli konkurovat, tedy naši exulanti, nebyli připuštěni a nebyl vytvořen dostatečný právní rámec, který by národní majetek před spekulanty a podvodníky ochránil. Že nebýt dnes v několika zemích stíhaného podvodníka a obrspekulanta Viktora Koženého, kuponová privatizace by se tak úspěšně nenastartovala. Výsledkem kuponové privatizace je především to, že se komunistické elity přelily do nových elit ekonomických a vedle nerentabilních podniků také zaniklo téměř vše, co za něco stálo: oděvní, obuvnické, strojírenské i hutní podniky, které vyvážely výrobky do celého světa. Dnes je naše země závislá na dovozu – počínaje hutním materiálem a konče potravinami. Kuponová privatizace a následující roky „divokého východu“ z naší země postupně udělaly překladiště zboží pro celou Evropu… S jistou nadsázkou se dá říci, že z národního bohatství, které za socialismu patřilo „všemu pracujícímu lidu“, téměř nic nezbylo – co komunisté nestihli zničit před rokem 89, to dokonali po něm.
17. listopadu 1951
Došlo k únosu „vlaku svobody“
Vlaková souprava projela devadesátikilometrovou rychlostí Aší na výhybku na bavorský Selb a zastavila až půl kilometru v americkém pásmu. V dalších měsících došlo k několika únosům letadel.
Život v socialistickém táboře byl pro řadu lidí natolik nesnesitelný, že se pokusili o útěk přes železnou oponu. Vlak svobody spadá do kategorie těch kurióznějších útěků, někam mezi odlety horkovzdušnými balóny či přeplavání Dunaje v dutině plovoucího kmene. Inu, svoboda je natolik cenná, že mnozí pro ni riskovali svůj život. A mnozí tu nejvyšší daň na cestě za svobodu skutečně zaplatili.
25. listopadu 1941
Prezident Edvard Beneš představil vizi poválečného uspořádání česko-německých vztahů
Jeho návrh, přednesený v londýnském exilu, počítal s co největším rozšířením českého území a odsunem přibližně jednoho milionu Němců, zejména válečných zločinců, a také s očištěním vnitrozemí od Němců.
Svým projevem Beneš jasně ukázal, že s Němci se v poválečném uspořádání země sice počítá, ale obecně s nimi zatočíme, jak jen to půjde. Vnitrozemí mělo být od německého živlu „očištěno“, o odsunu alespoň části německých obyvatel z našeho území měl Beneš zcela jasno již tenkrát. Poválečné události dotáhly původní záměr do jeho hořkého konce…
(zpracoval Petr Plaňanský)
