„Okamžiky rozhodnutí“ jsou poutavou zpovědí 43. presidenta Spojených států George W. Bushe, který vládl po dvě funkční období v letech 2001 – 2009. Stojí za přečtení ...
Nejde o klasické memoáry, chronologicky popisující, jak život šel. Autor se zaměřuje na hlavní události, milníky, témata a jejich řešení, která jeho presidentování, ale i předchozí život, do značné míry utvářely. Právě podle těchto klíčových milníků je celé rozsáhlé dílo (téměř 500 stran) členěno na 14 tématických kapitol. Čtenář tak může sledovat, nejen co se tehdy dělo, ale především, jak k dění přistupoval president sám, jak o tom smýšlel a proč tak rozhodoval – a také případně, jak své tehdejší rozhodování hodnotí dnes.
Bush píše o svém nevycválaném mládí a letech studií, o boji s alkoholem a vítězství nad ním, které našel spolu s nalezením osobního vztahu s Bohem. Píše o své matce a především otci, o své ženě, o které říká, že je tím nejlepším, co jej v životě potkalo. O guvernérské funkci v Texasu a zkušenostech v politice i o tom, jak a proč se rozhodl usilovat o Bílý dům. Píše o útocích 11. září, které změnily svět a v okamžiku před něj postavily nejtěžší krizi od napadení Pearl Harboru. O válce v Af-ghánistánu a honu na Al Kajdu, o své vizi podpory svobody ve světě. Samozřejmě o invazi do Iráku, která se stala klíčovým fenoménem, na němž se láme vztah světa i Ameriky k Bushovi a jeho presidentství. Píše také o hurikánu Katrina a finanční krizi z roku 2007, která provázela jeho poslední měsíce v Bílém domě. Ale také o svém projektu vzdělávací reformy a federální podpoře charitativních organizací, o americké humanitární pomoci Africe či o dilematech kolem výzkumu kmenových buněk, o kterých-žto problémech našinec povětšinou mnoho netušil, neb ač svého času otřásaly Spojenými státy, k nám přes oceán povětšinou nedolehly.
Je nepochybné, že dílo takového rozsahu a významu, jako jsou presidentské paměti, pokrývající i mnohé neveřejné a politicky či jinak citlivé momenty mnoha posledních let, se nerodí tak, že člověk prostě sedne a napíše, na co si vzpomene. Svou roli jistě hraje mnoho ohledů a taky starost o to, aby člověk „neřekl něco, co nechce slyšet“.
I s tímto vědomím však musím uz-nat, že Georgi Bushovi se povedlo napsat knihu, která je čtivá, hovoří nečekaně osobně, otevřeně i sebekriticky, a především, podařilo se ji napsat tak, že v mnoha ohledech odhaluje a zrcadlí duši svého tvůrce.
Ti, kdo si svůj obrázek Bushe jako tak trochu mentálně zaostalého kovboje utvářeli podle levičáckého křiku z novin, mohou být překvapeni otevřeností, lehkostí a jistou ležérností, s níž Bush píše. Nikterak si nehraje na intelektuála, ale je schopen sebeironie, vtipných postřehů a glos. Překvapivě otevřené jsou i některé osobní historky: proč neměl rád kancléře Schroedera, čím jej zklamal president Putin, či jak nečekaně „prozřetelnost“ změnila postoj saúdského prince. Vyprávění doplňují desítky fotografií a činí tak pohled do Bushova života až nečekaně plastickým.
„Mám sklon k závislostem“, přiznává Bush hned zpočátku, když líčí svůj zápas s alkoholem. Myslím, že tato poznámka nějak vystihuje leccos z Bu-shovy povahy, jak si ji pamatujeme ze zpravodajství, ale i tak, jak to potvrzuje sama kniha.
Ano, náruživost a vášnivost, tvrdohlavost, až umanutost. Buldočí sevření a chlapský pohled osudu přímo do očí. Také schopnost tvrdého nasazení, loajalita a oddanost. A láska – k rodině, k manželce, dcerám. K otci. A k zemi, k národu, kterému dal slib. Slib, že ho povede a ochrání; slib, kterému se celou svou buldočí povahou snažil dostát nejlépe, jak toho byl schopen.
Bylo pro mne velmi zajímavé sledovat, jak Bush popisuje své vnitřní zápasy, které pod tlakem drtivé odpovědnosti za osud země prožíval. Nedopustit další útok a ochránit národ, tak sám pro sebe zformuloval úkol, který před něj dějiny podle jeho chápání postavily. A k dalším útokům na USA skutečně nedošlo a mnohé byly zmařeny v zá-rodku. Touto prioritou pak Bush posuzoval vše, co se následně dělo. Co vše z toho odvodil a jak to realizoval, s tím lze jistě legitimně nesouhlasit! Já sám se při čtení ošíval, vždyť během těch osmi let se odehrálo mnohé, co způsobilo, že svět je dnes zřejmě již nevratně jiný, než dřív: Kupříkladu napětí mezi bezpečností a občanskými svobodami po 11. září. Bushova administrativa zdůrazňovala bezpečnost a reagovala sérií zákonů zvaných „Patriot Act“ a zřízením ministerstva vnitřní bezpečnosti. Či řešení finanční krize po zhroucení trhu s hypotékami, na což vláda reagovala bezprecendentní finanční podporou několika bank – těch, jejichž nezodpovědné chování stálo u kořenů krize!
Myslím, že Bush se v knize nesnaží vymlouvat. Přiznává chyby, uznává, že ledacos by dnes udělal jinak. Ale za svými tehdejšími rozhodnutími stojí, jednoduše proto, že když je vynášel, považoval je za ta nejlepší možná. Připomíná také, že v okamžicích, kdy ty věci řešil, kdy ležely na jeho stole a volaly po rozhodnutí, zdaleka nebyly tak jednoduché a jednoznačné, jak se mohou jevit nyní, když už víme, jak to dopadlo…
Zajímavou tečku za knihou poskytly samy dějiny. Právě přicházejí zprávy, že v pakistánském pohraničí byl dopaden a zabit vůdce Al Kaidy, Usáma bin Ládin. "Boj proti terorismu pokračuje, ale dnes Amerika vyslala neklamné poselství: nezáleží na tom, jak dlouho to potrvá, ale spravedlnost se naplní," uvedl ve svém prohlášení bývalý president Spojených států George W. Bush …
George W. Bush: Decision Points, překl. Daniela Klečková, Jana Pacnerová, Dušan Zbavitel, česky vydala Fortuna Libri, Praha 2011
