Učinil jsem nedávno objev v pravdě noetický. Čteme teď doma Komenského Labyrint světa, převyprávěný soudobou češtinou, a možná proto, že jsem měl zrovna plnou hlavu jakési přednášky, na kterou jsem se připravoval, zazářila mi jedna z notoricky známých scén novým světlem. V oné příhodě, kdy Poutník na počátku své cesty potkává Všezvěda a Mámení a dostává od nich mámivé brýle, se skrývá víc, než se snad na první pohled může zdát. Posuďte sami:
Mámivé brýle, zkreslující vše, na co jejich nositel pohlédne, sestávají ze dvou materiálů. Obroučky jsou tvořeny Zvykem a barevná klamavá skla utváří Domněnka. Vše, co Poutník kolem sebe vidí, tedy prochází brýlemi a je určováno, ovlivňováno a (de)formováno předsudkem a domněnkou.
Předsudek, zvyk, možná tradice, zvyklost – tedy, to co jsem přejal bez rozmyslu od jiných, čemu jsem (jen) uvěřil, vše, co „se“ prostě považuje za pravdivé a dané, aniž bych to sám nějak vědomě reflektoval: „to se tak říká, tomu se tak věří“, vše, na co skočím, s pocitem, že tak to prostě je … Tedy tradované, převzaté, nenahlédnuté, nereflektované poznání.
A domněnka? V této logice by domněnkou bylo vše, co se já tak domnívám, co se MNĚ zdá, jak JÁ to vidím, JÁ mám za to… Tedy radikální subjektivismus: ať je to jak chce, mně se stejně zdá, že je to jinak…
Není to geniální vystižení situace našeho (nejen myšlenkového) světa?
Tím však obraz není ještě vyčerpán: Brýle byly Poutníkovi k hlavě přitaženy řemením Náruživosti (= závislost, chtíč?) a Všetečnosti (= nenechavost, nepokoj?). Obraz se uzavírá: noetická nouze, v níž vězí duše člověka a která deformuje pohled na „vše, co jest“, a to především upadáním do dvou radikálních krajností (předsudek a domněnka), je držena na nose morálně problematickými postoji jejich nositele. Tedy: Defektní poznání (= omyl) je udržováno při životě naší morálně selhávající přirozeností (= hřích). A nebo ještě jednodušeji: zlé srdce se chce nechat klamat…
Poutníkovi brejle zcela nepřiléhaly, proto mu ve světlejších chvílích dochází, že věci nebudou tak, jak se zdají a nakonec nalezne i Toho, kdo něco udělá i s jeho srdcem. Přeji nám totéž !
