Práce historika Serge Cosserona, znalce dějin Výmarské republiky a nástupu nacionálního socialismu v Německu, je pozoruhodnou sondou do ideologie Třetí říše a dá se nazvat jakousi anatomií propagandy lži v období nacifikace německého národa.
Jednotlivé části knihy se zabývají jednotlivými aspekty propagandy, kterou nacisté využívali k odůvodnění svých nečistých metod. Nejprve se autor věnuje mýtům spojeným s postavou Adolfa Hitlera, ať už přímo s jeho osobností, či s „výdobytky“ národního socialismu. Řada informací je velmi objevných – například vůdcova duševní porucha související se zraněním v zákopech První světové války, mesianistické ambice, či vize budoucího uspořádání Evropy. V části třetí se kniha pokouší o demaskování lží, kterými pohlaváři Třetí říše obestřeli některé z tehdejších událostí: požár Říšského sněmu, Noc dlouhých nožů, Křišťálovou noc, útěk Rudolfa Hesse do Anglie, či tanečky kolem „zázračných zbraní“. Následně pak odhaluje pronikání lživé propagandy do oblasti vědy, soudnictví i politiky. Posléze pokračuje mapováním lží v životě čelných nacistických představitelů. V oddílu závěrečném je rozkryta propaganda maskující „úmrtí, která se nehodila“ – u několika významných mužů Říše. Jakýmsi hořkým bonusem na samý závěr je připomínka případu Angličana Davida Irwinga, soudobého popírače holocaustu a jemu podobných revizionistů.
Cosseronova studie velmi názorným způsobem přibližuje, jak nacisté pomocí dobře propracované propagandy dokázali během jedné jediné generace zcela „přeprogramovat“ myšlení celého národa. Jak známo, Hitler a jeho přisluhovači k tomu dokázali dokonale využít masmédia své doby: tisk, rozhlas, film.
Pro soudobého čtenáře jde o více než dobré poučení: najednou nám dochází, jak moc nebezpečné je „věřit tomu, co píší v novinách, tvrdí v televizi, nebo co naleznu na internetu“.
Škoda, že autor nevyužil více příležitosti a nedal do kontextu předválečnou nacifikaci s poválečnou denacifikací Ně-mecka – bylo by zajímavé odhalit, jak obtížně se naši západní sousedé zbavovali naučených stereotypů a že ne vždy se s minulostí vyrovnali zdárně.
Od kapitoly o současných popíračích holocaustu bych čekal mnohem obsáhlejší a fundovanější materiál, zde jde spíše o letmou zmínku a nastínění problému. Čtenář se nemůže zbavit dojmu, že jde o jakýsi „přílepek knihy“ na žádost vydavatele…
Kromě několika nepodstatných překlepů mne u práce tohoto zaměření a rozsahu nepříjemně překvapila především absence rozsáhlého jmenného a věcného rejstříku. Škoda, že se k tomu česká redakce, patrně z úsporných důvodů, neodhodlala. Zajímavě a dobře zpracované téma by díky rejstříkům rázem knihu „vystřelilo“ do kategorie základních referenčních publikací pojednávajících o Třetí říši. I přes tento nedostatek práce nic neztrácí na své aktuálnosti a čtivosti.
Serge Cosseron, Lži Třetí říše, z francouzského originálu př. Tomáš Kybal, pevná vazba, vydaly Levné knihy a. s., Praha 2010
