Tuhle knížečku si v češtině asi hned tak nepřečtete. Ostatně, ani já ji nečetl. Upoutávka na ní mne zaujala na jednom z mých oblíbených webů.
„Nejvhodnější způsob, jak začít zamyšlení nad knihou o děkování, je vzdát za ní díky,“ píše Doug Wilson o knize s náz-vem Dar díkování. Knihu napsala kanaďanka Margaret Visser. Kniha má podtitul Chvála vděčnosti a jde o kolekci překvapivých pozorování nejrůznějších as-pektů vděčnosti a způsobů a rituálů, jak ji prožíváme a vzájemně projevujeme.
„Autorka nahlíží vděčnost z mnoha úhlů a nutno říci, že mnohé z nich by nám možná ani nepřišly na mysl,“ pokračuje Wilson. Přiznávám, že tohle mne zaujalo. Co je to vlastně vděčnost? Emoce, kterou prožíváme, když je nám prokázáno dobro? Je to však jen vnitřní emoce? Nebo by nebyla úplná bez toho, že pro ni naleznu přiměřené vnější vyjádření? Napadá mne hned biblická paralela: víra bez skutků je mrtvá. Jak vlastně, čím a proč dávám najevo své díky a svou vděčnost?
Asi nepřekvapí, píše Wilson, že kniha se věnuje úvahám nad vánočními dárky. Ale možná už není úplně samozřejmé, že se zamýšlí i nad způsobem, jak si je dáváme – a také, jak je balíme a zdobíme. Jedno z překvapení, pokračuje v chvalozpěvu recenzent, spočívá v tom, že kniha vás zavede k úvahám nad věcmi, které možná děláte každodenně, aniž byste nad nimi kdykoliv hlouběji přemýšleli. A mnohé z nich jsou přitom pozoruhodné, zvláštní, ba výstřední! Kupříkladu, co takové dávání spropitného?
Proč dáváme spropitné holiči, ale ne zubaři, když přitom oba nás posadí do křesla a oba se profesně věnují čemusi na naší hlavě? Proč spropitným nějaký vztah ukončujeme, a ne (alespoň ne v naší kultuře) zahajujeme? Jaké neuvědomělé, nereflektované představy o společenské hierarchii způsobují, že nějak „víme“, komu spropitné dát a komu určitě ne? Vůči komu by to bylo přiměřené vyjádření vděčnosti a vůči komu urážka? A jak takový peníz vlastně předáváme? Jakou roli v tom hraje konvence, zvyk, společenská praxe - a jakou naše upřímná osobní snaha někomu se skutečně odvděčit?
Zkrátka, zdá se, že zamyšlení nad tím, co lze snad nazvat „kulturou dávání“, může zahrnovat i řadu úvah ze společenských věd. Jsem za letmé setkání s knihou vděčný, pokusím se opatřit si ji. A děkuji!
Margaret Vissr: The Gift of Thanks. The roots, persistence, and paradoxical meanings of a social ritual, Harper Collins, Canad, 2008
