„Brožurka je výsledkem nepochybně bolestivého rozhodování autora mezi loajalitami k islámu a k demokracii. Touto brožurkou svůj islám nakonec podřídil demokracii a bezpečnosti své země a vzal tím na sebe rizika štvance, jakým jsou v mnoha zemích vystaveni demokratičtí muslimové, kteří si dovolí na islámu cokoli kritizovat.“
Benjamin Kuras
Pokud je mi známo, tato útlá knížka o 115 stranách je prvním komplexnějším pojednáním o islámu na území České republiky.
Autorem nad jiné zasvěceným je publicista Lukáš Lhoťan (*1980). Od roku 1995 byl členem muslimské komunity, posléze dobrovolníkem a zaměstnancem Islámské nadace v Brně, se kterou se později rozešel pro svou veřejnou kritiku extremismus v řadách českých muslimů.
Po krátkém historickém úvodu podává základní informace o struktuře muslimské komunity. Popisuje aktivity islámských nadací a přináší rovněž základní informace o knihách, které u nás vydávají islamisté, včetně zajímavých úryvků. Dovídáme se rovněž o stycích českých muslimů s hlasateli radikálního islamismu, kteří čas od času navštěvují místní muslimské komunity.
Kniha podává zprávu o aktuálním stavu muslimských komunit, které v naší zemi existují (v Praze, Brně, Teplicích a Hradci Králové) a věnuje se „kauzám mešit“ (v Brně, v Teplicích, v Hradci Králové, v Kolové u Karlových Varů). Patnáct stránek je věnováno charakteristice předních islamistů a citátům z jejich článků a projevů.
V závěru si kniha všímá postojů představitelů státní správy a odborníků na islám. Podle informací v knize obsažených si tito představitelé a odborníci vesměs uvědomují, že islamismus představuje jisté nebezpečí i pro Českou republiku.
Poněkud zneklidňující je závěrečná kapitolka s názvem „Muslimové a bezpečnostní služby“. Podle všeho se zdá, že BIS se snaží žadatele o azyl v České republice získat pro spolupráci. To by samo o sobě nebylo nic divného ani nečekaného. Problematické ale zřejmě jsou skutečné výsledky. Asyl je patrně v některých případech udělován muslimům s velice radikálními názory, zatímco žádosti jiných, kteří zřejmě nabídku spolupráce s tajnými službami odmítli, jsou vyřizovány negativně. Otázka, která se nabízí, je, zda příslušníci první skupiny nevyslovili souhlas se spoluprací účelově, mimo jiné protože jsou to lidé, kterým nedělá problémy lhát. Nad jejich skutečnými motivy se pak vznáší veliký otazník.
Celkový dojem po přečtení knížky je smíšený. Na jedné straně je zřejmé, že muslimská komunita je v naší zemi (stále ještě) marginální. Muslimům, konajícím misii v naší zemi, se příliš nedaří získávat příznivce z českého prostředí. O něco úspěšnější je „misie skrze sňatek“, kdy si česká žena vezme muslima a přestoupí na islám, případně když na islám přestoupí český muž, který si bere muslimku. Ale ani těchto lidí není příliš mnoho. Nebudu tajit, že tato skutečnost je pro mě uklidňující. Na druhé straně jsou ovšem zneklidňující zprávy, že i u nás působí hlasatelé radikálního islámu. Klidu slušnému člověku rovněž nepřidá zjištění, že existují kontakty mezi některými islamisty a představiteli tzv. „krajní pravice“. Obě tyto skupiny spojuje, jak také jinak, antisemitismus. Rovněž stojí za zmínku, že různé islamistické nadace věnují na šíření islámu obrovské finanční částky. Jsou to obnosy, o nichž by se naprosté většině českých církví mohlo jen zdát.
Na knize je cenné to, že ji psal člověk, jenž v roce 1995 konvertoval k islámu a který tedy zná muslimskou komunitu „zevnitř“. Jak dodává sám autor, Nejde jen o knihu, ale spíše spíše o osobní zprávu s množstvím citací a odkazů na podrobnější zdroje informací. Autot nás ovšem nenechává na pochybách, že džihád v podání radikálního islamismu je mu zcela cizí.
Lukáš Lhoťan a Česko – muslimský institut: Islám a islamismus v České republice, ISBN978-80-904932-1-6, vydal Lukáš Lhoťan v Pstruží 2011, distribuce: www.drevenacikada.cz
