Časopis Religion & Liberty, vydávaný americkým Institutem lorda Actona, se nedávno ohlížel za svými dvaceti ročníky. Při té příležitosti loňské podzimní vydání přineslo výběr z dlouhé řady rozhovorů, které během dvacetiletí na stránkách R&L vyšly. Přinášíme vám v českém překladu výňatky z nejzajímavějších z nich.
Můžete komentovat pokušení ztotožňovat ctnost s kolektivismem?
Margaret Tchatcherová: Svoboda je vlastnost individuální a morální. Neexistuje abstraktně, ale jen v rámci civilizovaného státu, kde vládne právo. Bez vlády zákona ti silnější utlačují slabé. Jsou to právě kolektivní zákony, které jsou podmínkou fungování svobody jednotlivce. Vzpomínám si na jeden známý citát G. B. Shawa, podle kterého "svoboda má za následek zodpovědnost, proto se jí lidé obávají." Příliš mnoho lidí se pokouší přenést osobní zodpovědnost na stát. Je mnohem snazší pochodovat s transparenty hlásajícími požadavky adresované vládě, aby něco podnikla v zájmu nápravy špatností, než se osobně do něčeho pustit. Ale takhle se nepěstuje ani charakter, ani nezávislost.
Krajním kolektivistou byl ovšem komunistický stát. Ten provozoval tu nejúplnější tyranii, jakou kdy svět viděl. Vykazoval veškerou brutalitu a neblahé charakteristiky ostatních tyranií, s tajnou policií, nemožností nápravy i absencí opozice. K tomu přičtěme konfiskaci soukromého majetku a vyvlastnění práce všech, takže ti se tak stávají zcela závislými na státu.
Nebezpečí spočívá v tom, že čím více vyžadujete od státu, tím více omezujete smysl jednotlivce pro svobodu a zodpovědnost, a tím obtížnější je obnova tohoto smyslu poté, co komunistický systém zanikne.
Margaret Thatcherová (*1925), bývalá před-sedkyně britské vlády a Konzervativní strany, přezdívaná Železná lady
Jaký může být přínos křesťanství pro současnou společnost?
Chuck Colson: Soudím, že kritikové křesťanství vzhlížejí k novodobým ideám liberalismu a věří, že osvobození ode všech omezení a touha dělat, cokoli si člověk zamane, je svého druhu nejvyšší dobro, základem ctností a života. Čeho se jim nedostává, je ochrana toho, čeho si užívají nejvíc. Je to jako když někdo řeže větev, na které sedí. Ideje, kterým jste přisoudil smysl svého života, že žádná omezení neexistují, že máte nad sebou absolutní a nezávislou kontrolu, že celý svět se točí kolem vás, tyto ideje vás učiní zranitelným vůči různým výpadům vědy vůči lidskému životu, ať už je to umělé ukončení těhotenství, asistovaná sebevražda, genetické inženýrství nebo klonování. Vy sám se stanete zranitelným. Myslím, že postmodernista si ani neuvědomuje, jak sebepopírající je jeho vlastní systém víry.
Ve svém optimismu mám za to, že postmodernismus jistě neujde svému osudu, protože je intelektuálně neudržitelný a je postaven na vnitřních rozporech, které nakonec způsobí jeho rozpad.
Charles Colson (1931), politický komentátor a křesťanský mluvčí, v letech 1969 – 1973 zvláštní poradce presidenta Nixona
Souhlasíte, že svoboda obecně, a ekonomická zvláště, je dnes nedostatečně oceňována?
William F. Buckley, Jr.: Ano, myslím, že se hodně zanedbává vzájemný vztah svobody a produktivity, ovšem i produktivity a přebytků a tudíž i přebytků a filantropie a charity. Neexistuje způsob, jak by člověk mohl dbát o svého souseda, aniž by přitom dbal o sebe. Je proto potřeba, aby jedinec měl svobodu disponovat přebytky, aby se mohl řídit přikázáním dbát o svého souseda.
Sotva budu prvním, kdo komentuje skutečnost, že sociální vzdělavatelé z řad církve se jen velmi zřídka zabývali problémem produkce. Hlásali vždy přerozdělování. Ale nemůže být přerozdělování, není-li produkce. Klíčem k produkci je samozřejmě ekonomická svoboda.
William Frank Buckley, Jr. (1925 – 2008) americký konzervativní autor a komentátor, zakladatel časopisu National Review
Podkopává imigrace prosperitu nebo je spíše pobídkou pro svobodný trh?
Paul Johnson: Mnohem víc to druhé. Myslím, že imigrace byla důvodem, proč kapitalismus někde zapustil kořeny a jinde ne.
V průběhu 16. a 17. století Británie přijala několik vln pronásledovaných protestantů, jako například francouzských hugenotů, mnoho lidí z Nizozemí atd., kteří sehráli klíčovou roli v utváření podnikatelské atmosféry.
Byla to právě imigrace, která v Americe podnítila onen mocný nástup hospodářského soutěžení. Myslím, že kdykoli jsou rodiny schopny vytrhnout se ze svých tradičních domovů a zakotvit v domově novém, zřejmě si pak vždycky vedou lépe, pokud dostanou příležitost v rámci politické otevřenosti společnosti, kterou tam naleznou. Zdá se, že odvrhnou vnitřní konzervatismus staré společnosti a pouštějí se do věcí, které by nemohly dělat v původním domově. Lidé jsou mnohem aktivnější, originálnější a tvořivější; stává se to vždycky. Proto bych řekl, že imigrace spíš ekonomiku stimuluje, než že by ji tlumila.
Řekněme si něco o trhu a kapitalismu a zejména o původu židovsko-křesťanské averze vůči kapitalismu.
Paul Johnson: Existují dvě formy této averze; jednou z nich je antimateriální zaměření některých forem monoteistických náboženství. Druhou formou je problém lichvy.
Pokud jde o ten antimaterialismus, tak si především myslím, že platí víc v křesťanství než v judaismu. Židé vyvozují ze Starého zákona, že svět je dobrým místem a Bůh ho učinil k užívání jeho stvořeními. Je tedy nezbytné, aby všichni lidé naplňovali Boží vůli svojí účastí na tomto plánu. A tak pěstování plodin, výroba a užívání zboží, konzumace plodů země, pití vína atd., jsou činnosti nejen ctnostné, ale svým způsobem nezbytné. Židovské náboženství tedy není ve sporu se světem jako takovým.
V případě křesťanství je tomu poněkud jinak. Především je to náboženství rozsáhlejší, neboť zahrnuje množství lidí, kteří nutně zaujímají rozličné postoje vůči životu. A tak existovalo vždycky značné množství křesťanů, které bych nazval signifikantní menšinou a kteří se obraceli zády ke světu nebo k mnoha jeho aspektům. Tato křesťanská menšina vytvářela řadu forem náboženského života, jako třeba mnišský ideál, pro židovství nepřijatelný, zato vysoce hodnocený v křesťanství. Je tedy odmítání materialismu více vlastní křesťanům než židům.
Pokud jde o lichvu, tak či onak ji zavrhují jak pravověrní židé, tak pravověrní křesťané. A co bylo možné vidět ve 14., 15. a 16. století, to bylo pokračující vykrucování se z tohoto odmítání ze strany teologů, mazaných, důvtipných či jak je chcete nazvat, kteří si uvědomovali, že řada forem lichvy je dokonale přijatelná v pojmech přirozené morálky a že je absolutně nezbytná v zájmu rozvoje hospodářství.
Paul Johnson (*1928), britský historik, novinář a spisovatel, autor řady populárních historických syntéz.
Jak prosperita působí na náboženské cítění?
Richard John Neuhaus: Prosperita může být velkým pokušením pýchy, arogance a samolibosti, ale nejsem si jist, je-li prosperita větším duchovním pokušením než chudoba, která je pokušením zoufalství, letargie a lhostejnosti. Křesťanská etika není proti prosperitě.
Jistě, v křesťanském společenství dobrovolná chudoba, zvolená pro království Boží, je duchovně vyzdvihována a je něčím, co má být výzvou pro ty, které ten hlas volá, a co slouží ke kritickému poměřování všech křesťanů. Ale v křesťanské etice není nic, podle čeho by měla být lepší chudoba než bohatství. Dokonce i rajská blaženost je slibována za předpokladu, že ti, co jsou nyní chudí, budou bohatí – takže být bohatý je dobře. Současně ale církev neúnavně vyzývá všechny křesťany, aby se prosperitou nenechali pohltit. Konzum jednoduše není stav blahobytu, je to duševní sklon nechat se ovládnout konzumovanými statky, žít pro konzum, žít pro vlastnictví věcí. To je ovšem velké duševní riziko stejně pro bohaté jako pro chudé. Proto také mají podléhat soudu morální teologie.
Richard John Neuhaus (1936 – 2009), prominentní americký katolický myslitel, spisovatel a novinář, zakladatel konzervativního měsíčníku First Things a autor řady knih.
Dalo by se říci, že svoboda je nikoli od něčeho, ale pro něco?
Os Guinness: Podle parafráze lorda Actona, "svoboda není mít svolení dělat si, co chceme, je to schopnost dělat to, co je třeba".
Potíž je v tom, že dnešní chápání svobody je čistě negativní: svoboda od rodičů, od učitelů, od policie atd. Ztratili jsme ze zřetele svobodu být takovými, jakými být můžeme a máme. Je třeba oživit ideu, že svoboda je schopnost konat, co je třeba, jak to moudře zdůraznil lord Acton a jak o tom píše nynější papež. To ovšem předpokládá, že známe pravdu o tom, kdo jsme a co je naší povinností. Dnešní světští liberálové mají sklon zapomínat na takové pojetí svobody.
Os Guinness (1941), spisovatel a komentátor
Dnes panuje dost velký zmatek ohledně významu lidské svobody. Jaká nedorozumění jsou jádrem tohoto zmatku?
Avery Dulles: V západních společenstvích bývá svoboda často definována v pojmech politických, jako imunita vůči donucovací moci státu. V marxistických společenstvích se zase klade důraz na ekonomickou svobodu, či ochranu před manipulací silami průmyslu a kapitálu. Tato pojetí svobody, ač ne neplatná, jsou neúplná.
V běžném obecném pojetí se svoboda chápe ve významu možnosti konat cokoli komu libo, bez morálních či fyzických zábran. Takový svévolný výklad svobody otevírá cestu nezkrotnému individualismu, společenskému chaosu a porušování morálních omezení. Mnozí lidé si představují, že přijetí pevných závazků, jako například povolání či rodinný svazek, jejich svobodu naruší. Míjejí tak životem bez zakotvení, řízeni nahodilými choutkami spíše než pevným přesvědčením. Takový život, brzy vyprázdněný a beze smyslu, směřuje k sebevražednému zoufalství.
Lord Acton a jiní moudří myslitelé nás učí, že pravá svoboda není totéž co libovůle. Není to schopnost dělat co nám libo, ale volit to, co je dobré. Morálka není naší svobodě na překážku, je podmínkou autentické seberealizace. Činit zodpovědné skutky není negací naší svobody, ale naplněním jejího účelu.
Avery kardinál Dulles (1918 – 2008), jeden z velkých amerických katolických teologů 20. století
