Byl Anders Behring Breivik samozvaným bojovníkem, nebo spolupracoval s dalšími teroristy? Odpověď na tuto otázku možná zůstane očím světa skryta, viníci však neuniknou očím obětí, jimž je vystaví Pán při Posledním soudu.
Nejprve se k odpovědnosti přihlásila muslimská organizace „Pomocníci světového džihádu“. Pak se vynořil pachatel s ne-muslimským pozadím, i když ne zcela jasným. Podle jeho vlastních tvrzení má jít o protestantského křesťana, který si však přeje spojení s katolickou církví, přitom se ale hlásí k zednářům a chce obnovit templářský řád: inspiruje se Spojenými státy a oceňuje Slovensko, cituje Orwella, Churchilla a Klause, věří však informacím z BBC. Anders Behring Breivik. Tento muž varuje před přistěhovalectvím a islamizací, fyzicky přitom likviduje domácí bílé obyvatele.
Když se začal na světle Božím vynořovat tento informační propletenec, naskočilo mi jiné datum: 19. duben 1995 – útok na Federální budovu v Oklahoma City. Tu i tam nejdřív předpoklad muslimského útoku, pak náhle svědectví o jednotlivci, který (ať už to má v hlavě popletené jakkoli) není muslimem.
V onen dubnový den jsem seděla v rychlíku do bavorského Ingolstadtu a přímo jsem slyšela, jak liberálním médiím spadl kámen ze srdce: bude to možné přišít konzervativcům, v tomto případě americkým vlasteneckým milicím. Když se potom začaly skutečně vynořovat muslimské stopy, byly informace o nich spíše zamlouvány. Svědectvími (údajně 24 jich bylo uznáno za věrohodná) se zabývala vyšetřovací komise. Analytik CIA a zástupce ředitele protiteroristického oddělení ministerstva zahraničí Larry Johnson tehdy prohlásil, že „nepochybně tu určité středovýchodní spojení s útokem na Oklahoma City je“. Veřejně vyjádřil obavy, že „islámská teroristická síť, jež McVeighovi a Nicholsovi pomáhala, představuje hrozbu národní bezpečnosti“. Nicméně hlavní pachatel (McVeigh) byl odsouzen a popraven.
Lze očekávat, že se kolem Breivika a jeho možných spojenců otevřou podobné spory. V obou případech je však účast nemuslimských pachatelů nepochybná. Zločin spáchali. Tu i tam se však vynořuje shodná pochybnost – zda osoby tak podivné psychiky a nepříliš vysoké inteligence mohly zorganizovat tak ničivý útok. Osobně se domnívám, že ne.
Proč ale ta podivná aliance McVeigha s muslimy (kterou naznačuje americký expert a která se nabízí i v případě Breivika)? Zdá se, že lidé McVeighova a Breivikova typu jsou pro teroristy ideální spojenci. Jsou o své věci a své úloze v ní přesvědčeni, chtějí jí stát v čele, neházejí svou vinu na druhé, spíše ji berou na sebe. Terorističtí plánovači tak snáze uniknou. Jedni ani druzí však neuniknou očím dětí z Oklahomy a z Norska, jimž je vystaví Pán při Posledním soudu.
Publikováno v RC MONITOR 16/2011
