Re: Já, konzervativec (KL 04/2011)
Jan Kubalčík ve svém článku nazývá sám sebe hodnotovým universalistickým konzervativcem a kritizuje tradicionalismus jako rozporný zvláště proto, že uznává-li vlastní tradice, musí zároveň uznávat i tradice jiných civilizací, i těch, které hodnotově neladí s evropskou tradicí.
Za hlavní hodnotu Západu Kubalčík považuje svobodu, kterou je zapotřebí nejen bránit, ale i šířit. A to třeba i metodou jistého relativismu ve smyslu „dokonalé bývá nepřítelem lepšího“. Souhlasím, prostě takový svět je a v podstatě ani jinak nelze. Obzvláště, pokud jde o obranu, je to téměř nutné. V případě útoku to ovšem už přechází do nebezpečnější formy, kdy „účel světí prostředky“. Potom je velmi důležité, aby účel byl opravdu jasně prokazatelné dobro. O tom se ovšem vždy vedou spory.
Tradicionalismus, terý obhajuji a který tradice staví nad hodnoty, evropské hodnoty nečiní univerzálními pro celé lidstvo (nechce např. vnucovat islámské ženě svobodu, když ta ji v podstatě nechce), ale zároveň principiálně svoji kulturu brání na svém území a nedovoluje tam šíření kultury jiné. Nemá problémy s jinými kulturami, prostě je uznává na jejich historickém území, uznává historicky vydržená práva kultur a jejich místních variací.
Současná nepříznivá situace v západní Evropě principiálně vznikla právě z hodnotového opojení a univerzalistických sklonů. Místo obhajoby celé kultury byly vybrány jen některé prvky: svoboda, demokracie, lidská práva – které byly učiněny univerzálními pro celé lidstvo, aniž by se někdo jiných národů ptal, ale mnohem nebezpečnější je, že se staly jedinými i pro vlastní země. Tento odstup od tradic a zúžená obhajoba pouze některých hodnot je pro současnou Evropu tragická.
Přitom jen tradicionalismus může poskytnout řešení. Je zapotřebí z jeho pozice vykonat kritiku deformovaných hodnot Západu. Důležitá není svoboda jako nepřekonatelná hodnota vnucovaná světu. Nelze přece uznat svobodu ženy zahubit svůj plod. Nelze uznat svobodu kohokoliv okrást sofistikovanými zákonem nepostižitelnými metodami. Nelze uznat svobodu mladého člověka se odstěhovat do bohatší země, když jeho rodiče v důchodu musí zajistit jiní, kteří v zemi zůstali a kterých stále ubývá. Nelze uznat svobodu vědomě nezaložit rodinu a jen si užívat sexu. Kde jinde, než v tradicionalismu, se vezme východisko ke kritice těchto pošetilostí, které se vydávají za hodnoty? Kde jinde se vezme síla k odporu, než v sounáležitosti lidí spojených společnými kulturními znaky? Jinou alternativou je potom už jen přijetí cizí civilizace.
Vlastimil Podracký
