Václav Žák (*1945) vystudoval jadernou fyziku, v 80. letech pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů v Praze - Vokovicích. V této pozoruhodné instituci byla „schována“ řada významných myslitelů, z nichž mnozí později vstoupili do politiky, byť se „klasickými“ politiky, snad s vyjímkou Václava Bendy, nikdy nestali (Jan Sokol, Václav Trojan).
Václav Žák patřil k účastníkům „Kecandy“, neformální skupiny intelektuálů, která se pravidelně scházela nejprve v domě rodiny Svobodových ve Střešovicích, později u malíře Pavla Brázdy na Vinohradech, u manželů Šilarových v Klimentské a nakonec na evangelické faře vikáře Dana Drápala v Holešovicích. Na „Kecandu“ chodívali Zdeněk Neubauer, Daniel Kroupa, Tomáš Halík, Jan Sokol, Vojtěch Sedláček, Alexandr Svoboda a mnozí další. Řada z nich, včetně Václava Žáka, podepsala Chartu 77. Po listopadu 1989 byl Žák poslancem (OF) a místopředsedou ČNR, v letech 2006 - 2009 předsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Je šéfredaktorem dvouměsíčníku Listy. Rozhovor připravil Dan Drápal
Má podle vás vliv skutečnost, že řada našich médií je ve vlastnictví zahraničních společností?
Podle mé zkušenosti nemá.
Souhlasil byste s privatizací veřejnoprávní TV?
Nesouhlasil, protože veřejnoprávnost vytváří předpoklady pro nezávislost média. Soukromé médium závislé na příjmech z reklamy je ovlivnitelné.
Mohou velcí zadavatelé reklam manipulovat s obsahem médií?
Mohou. Česká republika v tom specifická není – proto v Evropě převládl koncept veřejnoprávních médií. V USA se spoléhalo na to, že bohatá média budou nezávislá, ale např. irácká krize ukázala, že televize byly ochotny přizpůsobovat obsah vlasteneckému nadšení inzerentů.
Jak byste popsal typického českého novináře?
To bych si netroufl… Za dvacet let vyrostla z lidí, kteří neměli novinářskou zkušenost, celá řada dobrých novinářů s integritou a nezávislým úsudkem. Není jich mnoho, ale existují. Skladba novinářů je podobná jako jinde, existují velmi dobří, průměrní a podprůměrní novináři.
Může se u nás uživit opravdu seriozní politický deník?
Obávám se, že český trh není dostatečně velký, aby se na něm seriózní politický deník mohl uživit. Soudím podle toho, že některé tituly se pohybují na hranici spíše bulváru než serióznosti a jiné, jako třeba Hospodářské noviny, zřejmě zápasí o dostatek čtenářů.
Mají tištěná media budoucnost? Není jejich časté odepisování děláním účtu bez hostinského?
Záleží na tom, co se rozumí pod tištěnými médii. Jestli myslíte knihy, případně náročné časopisy, tak ty určitě zůstanou zachovány, byť v omezené míře. Pokud jde o klasické noviny, pak je, domnívám se, dříve či později nahradí tablety a elektronické verze.
Jak hodnotíte nástroje některých českých investigativních novinářů (zejména tajné nahrávání, atp.)?
Směrnice pro novináře v BBC povoluje práci se skrytými prostředky se souhlasem nadřízeného, jemuž se musí odůvodnit, proč je to ve veřejném zájmu, a doložit, že neexistuje alternativní možnost získání informací.
Rozdíl, na něž v BBC kladou důraz, spočívá v tom, že novinář nikdy nesmí inscenovat události. Domnívám se, že u nás byla tato hranice v některých případech překročena. Příkladem je kauza bývalého poslance Moravy.
Jak se díváte na roli médií v současné vládní krizi u nás?
Mediální pokrytí této krize je pravděpodobně nejkvalitnější, které jsem doposud zaznamenal. Média se věnovala ústavním otázkám, zkoumala kompetence jednotlivých aktérů, řekl bych, že ve většině případů bylo hodnocení správné. Nevšiml jsem si nějakých pokusů médií ovlivňovat průběh krize.
