Počátkem února si demokratický svět připomínal 100. výročí narození amerického presidenta Ronalda Reagana, jednoho z nejvýznamnějších politiků 20. století a obhájců svobody a demokracie.
Ronald Reagan se narodil na americkém Středozápadě ve státě Illinois v rodině obchodníka 6. února 1911. Než 20. ledna 1981 složil prezidentský slib jako 40. prezident Spojených států amerických, prošel celou řadou zkušeností. Prostředí, ze kterého pocházel a kde vyrůstal, i nabyté zkušenosti formovaly jeho charakter, ideje a ideály. Otec, obchodník z malého města, jej vedl k tradičním americkým středostavovským hodnotám, k sebekázni, soběstačnosti a střídmosti. Než se stal pravicovým republikánem, volil čtyřikrát demokratického prezidenta Roosevelta a po něm demokrata Trumana. Roosevelt byl na americké poměry velmi levicovým politikem, Truman si však víc než jeho předchůdce uvědomoval, s kým má Amerika v osobě J. V. Stalina a jeho komunistické říše co do činění.
Reagan poznával věrolomné praktiky komunistů i ve své herecké profesi a zejména pak jako předák hereckých odborů v Hollywoodu. Američtí komunisté, řízení a placení z Moskvy (a že jich nebylo málo – drželi důležité pozice, v intelektuálním prostředí a na vysokých školách, ve vědě, umění, státní správě, dokonce i ve zpravodajských službách!), dostali za úkol zmocnit se amerického filmového průmyslu v intencích Leninovy teze, že ze všech umění je pro ovlivňování mas nejdůležitější právě film. V roce 1946 proto zorganizovali stávku filmařů a získali pro ni i některé známé producenty, režiséry a herce. Kdo se nepřipojil, byl podroben nevybíravému nátlaku. Stávkující se neštítili ani fyzického násilí. Vyhrožovali i Reaganovi, který jejich výhrůžky vzal vážně, ale jinak, než si vůdci stávky představovali: Nenechal se zastrašit a vystupňoval své úsilí k potlačení stávky. Svým pevným postojem a osobní statečností si získal respekt nejen svých příznivců, ale i nepřátel.
Nejdůležitější však bylo, že osobně poznal charakter komunistů, prostředky, jichž se nerozpakovali použít ani proti olegům, a jejich skutečné cíle. Stejně tak působila na Reagana četba Chambersova Svědka a Hayekovy Cesty do otroctví…Tak se postupně rodilo Reaganovo přesvědčení, že největším nebezpečím pro svobodu a demokracii, pro Ameriku a celý svět, je komunismus.
My tady, za železnou oponou, jsme si naivně mysleli, že Amerika a západní Evropa jsou pevnou hrází proti komunismu, a že nám společně přinesou svobodu – dnes, zítra, za rok… Ale nebylo tomu tak. Západ neměl po 2. světové válce, po odchodu Winstona Churchilla z politiky, po ruce státníka s dostatkem prozíravosti, rozhodnosti, odvahy a vůd-čích schopností, aby se postavil do čela zápasu s komunismem. Komunisté byli výbornými manipulátory a dařilo se jim na svou stranu strhávat nemalou část veřejného mínění, včetně mnoha politiků. Uměli výborně vyvolávat atmosféru strachu; místo toho, aby se jim západní politici postavili, ustupovali jim.
Ačkoliv mnozí hleděli na Reagana jako na málo vzdělaného, poučeně prohlásil: „Hlubší studium dějin ukazuje, že appeasement, ať už se mu říká jakkoli, nikdy nesplní naděje těch, kteří činí ústupky“.
Ano, zlu se nemá a nesmí ustupovat, zlo je třeba poznat, pojmenovat a porazit jej. To Reagan věděl a tím se řídil. Vrátil Američanům sebedůvěru a rozhodnost, obnovil sílu jejich ekonomiky a armády. Vrátil do společnosti víru v morálku. Nebál se označit Sovětský svaz za říši zla. Vzkázal komunistům před berlínskou Braniborskou bránou: „Otevřete tu bránu! Zbořte tu zeď!“ A dokázal Sovětský svaz porazit, aniž by musel použít sílu - protože dal jasně najevo, že když bude třeba, použije ji. Ronald Reagan vyhrál studenou válku, porazil komunismus a přinesl i nám svobodu. Věřil v Boha a jeho prozřetelnost, věřil, že Bůh mu dal tento úkol.
Jak svět dnes nakládá s Reaganovým odkazem, to vidíme. Doufejme, že se pro záchranu naší civilisace brzy najde někdo, jako byl velký člověk a státník Ronald Reagan.
Ronald Wilson Reagan
(1911 – 2004), guvernér Kalifornie (1967 – 1975), 40. president USA (dvě funkční období 1981 – 1989)
Období jeho vlády charakterizuje zejména návrat k principům volného trhu v ekonomice a nekompromisní zahraniční politika vůči Sovětskému svazu, která vedla k vítězství Západu ve studené válce s komunismem.
Reagan bývá – spolu s britskou premiérkou Margaret Thatcherovou – považován za nositele „konzervativní revoluce“ 80. let, která znamenala razantní nástup pravice v domácí i zahraniční politice a která navrátila lidem důvěru ve vlastní síly, ve svobodu, volný trh a vlastenectví.
V domácí politice byl Reagan spíše klasickým liberálem, než tradičním konzervativcem. Své úsilí věnoval primárně boji proti levicovým teoriím a praktikám především v daňové a ekonomické oblasti a možná trochu opomíjel souboj s novou levicí v morální a kulturní oblasti (podpora rodiny, otázky školství, nátlak homosexuální lobby, multikulturalismus, politická korektnost). Dnes se zdá, že mnohem větší nebezpečí pro stabilitu, ba přežití západní civilizace tkví právě v moderní, liberální a relativistické levici, která rozkládá společnost zevnitř, než ve staré „socialistické“ levici, která „pouze“ omezovala svobodnou ekonomiku. Zdá se, že v tomto ohledu zůstává úkol „konzervativní“ revoluce stále nenaplněn. Najdou se vůdcové, připraveni vést tento boj dál?
-df
