Před deseti roky mě mnozí považovali za podivína jenom proto, že jsem si dovolil veřejně se vyjádřit proti sčítání lidu. Domníval jsem se, že se s tímto nestydatým skutkem v životě již nesetkám. Mýlil jsem se, je to opět zde…
Přiznám se, že se mi pranic nelíbí představa, že nás stát bude opět počítat jako „koláče na krámě“ včetně všech rozinek a zrnek máku.
Statistický úřad ani státní úředníky ve skutečnosti nezajímají konkrétní, mnohdy velmi pohnuté lidské osudy. Zato je zajímá, jakou řečí mluvíte, zda se modlíte, čím doma topíte a kolik vlastníte počítačů. V zemi, kde se ztrácejí přísně tajné dokumenty, policejní odposlechy a vyšetřovací zprávy, jsou statistické dotazníky bezvadnou zásobárnou tipů pro partu šikovných bytařských gangů, či vládních daňových kouzelníků. Domýšlet, co by se stalo, kdyby se moci chopili extremisté, není třeba. Stačí se poučit z historie.
Všechny –ismy minulého století (bez ohledu na to, zda šlo o východní či západní provenienci) dokázaly bravurně zneužít právě různých seznamů jmen a statistických údajů, které se vázaly ke konkrétním lidem.
Asi bychom se měli začít ptát: Kde se stala chyba? Jak je možné, že nás stát opět bude obtěžovat sčítacími (rozuměj: výslechovými) protokoly?
Statistický úřad je denně zahrnován všemi možnými i nemožnými údaji z registrů, matrik, finančních úřadů, různých institucí i podnikatelských subjektů. Některé údaje získává dokonce na základě zákona. Požadované věci může bez problémů vygenerovat. Kolik se čeho prodá, může statistický úřad zjistit u prodejců (a takové statistiky existují). Kolik se narodí a zemře lidí, a kolik nás je ke konkrétnímu datu, může statistický úřad zjistit z matrik (všechny zmíněné údaje někde existují). A tak bych mohl pravděpodobně pokračovat o každé kolonce protokolu.
Pokud jsou však některé podstatné údaje nedostupné, tak se ptám, kam se poděly peníze na vytvoření jednotných registrů, které slibuje jedna vláda za druhou? Cožpak jsou ty různé registry, které léta vznikají a sjednocují se za naše daně, stále ještě nefunkční?!
O co tedy doopravdy jde: je to lenost, neschopnost, nebo jen další, vládou a zákonem posvěcený tunel? Pravděpodobně za vším musíme hledat peníze…
Pokud by se sčítání neuskutečnilo, pak úřad a jeho komisaři nezískají pouze dvě věci – výhodný byznys a konkrétní údaje ke konkrétním lidem. O peníze, zdá se, jde i v tomto případě až na prvním místě… Minule nás tahle legrácka stála, tuším, dvě a půl miliardy. Hádám, že letos to nebude o nic levnější. A nejsou to náhodou ty peníze, o které se licitovalo s doktory? Ale i kdyby ne, a ta nemalá suma už byla vyčleněna, můžeme si to v době šetření vůbec dovolit?
Přiznám se, že ačkoli mám statistické údaje rád, je mi v podstatě jedno, kolik lidí zde vlastní auto či počítač, nebo kolik lidí patří do které církve. A stejně tak to nemá co zajímat stát. Naproti tomu mi vadí, že počítači nejsou dostatečně vybaveny naše školy, že stále nedošlo k čestnému vyrovnání státu s církvemi a že při vyřizování některých věcí musím oběhnout tři-čtyři úřady.
Ptám se touto cestou pana premiéra, jak je možné, že vláda vyhazuje milióny (či dokonce miliardy) za tuto nestydatost, když chybí peníze na mnohem podstatnější věci?
Ptám se Úřadu na ochranu osobních údajů, zda náhodou neselhal ve své podstatě? Jak je možné, že neprotestoval proti zákonu, který občanovi pod pohrůžkou pokuty nařizuje vyplnit do dotazníku údaje, do kterých nikomu nic není?
Ptám se spoluobčanů, jak to, že si tohle už zase necháme líbit?!
Pokud se nemýlím, podle zákona mohu být takto vyslýchán pouze v případě, že jsem účastníkem nějakého trestního řízení. Cožpak jsem se provinil už jen tím, že jsem se zde narodil a žiju?!
Mimochodem, i v Německu, kde do-dnes milují ordnung, se proti tomuto obtěžování ze strany státu dokázali vzepřít už dávno.
