KONZERVATIVNÍ LISTY

Některé nedávné „závažné útoky na náboženskou svobodu“ jsou „neblahým potvrzením“ obav, které vedly americké biskupy k založení zvláštní komise pro monitorování náboženské svobody ve Spojených státech. Oznámil to koncem října její předseda biskup William E. Lori na půdě Sněmovny reprezentantů při setkání s parlamentní komisí pro spravedlnost. Vyjmenoval přitom šest okruhů, které vzbuzují určité obavy.
(1) Kontroverzní nařízení ministerstva zdravotnictví, které zavazuje všechny soukromé pojišťovny, aby hradily chirurgickou sterilizaci a antikoncepci jako prevenci pro ženy. (2) Stejné ministerstvo chce dále uložit organizacím pro služby pro přistěhovalce a uprchlíky, včetně Služby pro migranty při Biskupské konferenci USA, povinnost poskytovat tzv. služby reprodukčního zdraví, tedy interrupce a antikoncepci pod postihem ukončení státní podpory. (3) Agentura pro mezinárodní rozvoj při ministerstvu zahraničí rovněž ukládá všem humanitárním organizacím, které se zasazují v oblasti prevence proti AIDS, aby „služby reprodukčního zdraví“ včetně distribuce prezervativů. (4) Hrozbou náboženské svobodě je dále rozhodnutí federálního ministerstva spravedlnosti nechránit nadále ústavnost zákona z roku 1996 o manželství jakožto přirozeném spojení muže a ženy, a to z odůvodněním, že obhajoba tohoto náhledu je motivována „bigotností“ a „předsudky“. „Budou-li touto nálepkou označeny církve kvůli svému učení o manželství, znamená to, že nás čekají veliké konflikty mezi státem a církvemi,“ prohlásil biskup Lori. (5) Totéž ministerstvo napadlo tzv. „profesní výjimku“, jež na základě prvního ústavního dodatku (který hájí odluku státu od církve) umožňuje církevním institucím vybírat si personál podle kritérií vyplývajících z náboženského přesvědčení. (6) Biskup Lori rovněž vyjádřil nespokojenost s tím, jak upadá ochota a schopnost státní moci poskytovat přiměřenou ochranu náboženské svobodě na úrovni jednotlivých států. Ohrožení svobody může totiž znamenat také situace v několika amerických státech, kde bylo legalizováno homosexuální soužití a kde katolické organizace odmítají svěřovat děti do adopce takovýmto párům, čímž se vystavují postihům, které mohou vést až ke zrušení těchto institucí. Podobně jsou postihováni státní úředníci, kteří nechtějí mít účast na obřadech uzavírání homosexuálních forem soužití.
„Toto jsou hrozby náboženské svobodě, které jsou těmi nejvýraznějšími projevy pokračující eroze náboženské svobody ve Spojených státech. Konečné příčiny těchto hrozeb jsou hluboké a leží mimo oblast, kterou můžeme bezprostředně ovlivnit. Kořenem jsou zásadní problémy filozofické a kulturní povahy, s nimiž se musí vypořádat sama občanská společnost a nespoléhat na nějakou vládní akci.“ Se symptomy tohoto neblahého úpadku se však má nepochybně utkat také zákonodárná moc. Biskup Lori v této souvislosti apeloval na Kongres, aby neblokoval, nýbrž podpořil přijetí zákonů, které mohou napomoci obraně práva pracovníků ve zdravotnictví a zaměstnanců církevních institucí jednat podle svého náboženského přesvědčení a svědomí. „Náboženskou svobodu nám daroval samotný Stvořitel“, uzavřel biskup Lori, a proto je „závaznou prioritou i pro samotný stát.“

Podle Radia Vatikán a dalších zahraničních zdrojů zpracoval - df

Ve snaze zvyšovat export a snižovat import z USA tiskne čínská vláda své jüany a skupuje dolary, což brání posilování čínské měny a oslabování dolaru. Tytéž dolary obratem půjčuje Americe a skupuje tak americké dluhy. Čína však zároveň zavádí obchodní restrikce, toleruje pirátství, zdržuje vstupy legitimních položek do země, poskytuje masivní přímé subvence pro export výrobků četných klíčových odvětví a udržuje přísné netarifní překážky vůči dovozu.

Obchodní vztahy v číslech
V roce 2010 byla Čína největším dodavatelem zboží, celkem za 365 miliard dolarů, s navýšením o 23,1 % (68.6) ve srovnání s rokem 2009, a s celkovým vzrůstem 841 % za posledních 16 let. Americký obchodní deficit vůči Číně ve zboží a službách v roce 2009 činil 219 miliard dolarů, v roce 2010 jen ve zboží činil 273 miliard dolarů. Export USA do Číny v roce 2010 představoval 7,2 % celkového exportu, zatímco import z Číny ve stejném období činil 19,1 % celkového importu.

Volby přede dveřmi
Kongres USA čelí neklidné, velmi znepokojené a stále hlasitější americké veřejnosti. Zákonodárci obou komor kladou Číně za vinu ztrátu pracovních příležitostí v USA a jsou pod tlakem, aby schválili návrh zákona (Currency Exchange Rate Oversight Reform Act of 2011), který by nutil čínskou měnu, tedy jüan, posilovat vůči dolaru. Tento zákon (11. října 2011 prošel Kongresem, pozn. red.) by měl přinutit americké ministerstvo financí, aby formálně označilo Čínu jako zemi manipulující měnou, což by umožnilo ministerstvu obchodu uvalit cla a tarify na dovoz z Číny.
Pokud jde o americké prezidentské volby v roce 2012, mám za to, že prezident Obama velmi zranitelný, pokud republikáni nasadí do volebního klání svého favorita Mitta Romneye nebo neskutečně charismatického Ricka Perryho. Proto zde existuje možnost, že prezident Obama se pokusí penalizovat Čínu kvůli jejím velkým přebytkům v obchodních vztazích s USA. Obama již opakovaně přislíbil vůči Číně kvůli jejím měnovým praktikám přitvrdit. James Čchang z univerzity v australském Newcastle má za to, že posílení jüanu o 20 % by čínskou ekonomiku oslabilo o 12 %.

Problémy Číny
K tomu, aby Čína dosáhla nynějšího stavu ekonomického rozvoje, byla kontrola kapitálu i obchodní omezení absolutně nutná. Motorem ekonomického rozvoje země jsou hlavně fixní investiční položky (ty zahrnují například pozemky, budovy, vozový park, závody a strojní zařízení). Tyto investice v Číně meziročně rostou o 25 % a za prvních osm měsíců roku 2011 dosáhly výše 18,06 biliónů jüanů (2,83 biliónů dolarů).
Čína je schopna investovat do fixních položek jednak v důsledku přílivu přímých zahraničních investic (což je podíl zahraničního vlastnictví položek jako továrny, doly a pozemky) a také proto, že Číňané vykazují velmi vysoký podíl úspor, vyjádřený v procentech příjmů. Vzhledem ke státní kontrole způsobu investování příjmů mají Číňané sotva jinou volbu, než investovat doma.
Pokud by Čína uvolnila kapitálovou kontrolu, důsledkem by byla snaha o ziskovější a bezpečnější investice v zahraničí, a tedy zastavení ekonomického růstu, jednoduše proto, že jednomu z jeho motorů, přímým zahraničním investicím, by došly peníze.
Xiang Songzuo, náměstek Mezinárodního monetárního institutu na Pekingské univerzitě Renmin, prohlásil, že „Výroba pro export zaměstnává množství lidí a pokles exportu by znamenal vzestup nezaměstnanosti, který by způsobil povážlivý sociální neklid. Sociální stabilita je svrchovanou prioritou čínského vedení a způsobem, jak jí dosahovat, je ekonomický růst, a tedy udržení pracovních příležitostí.“
Čínští komunističtí vůdci musí nakrmit, ošatit a poskytnout střechu nad hlavou nevýslovným milionům městských obyvatel a dalším stamilionům, kteří se do měst přistěhují z venkova v následujících desetiletích. Čeho se obávají nejvíce, to je sociální neklid, který by mohl vyústit ve svržení jejich komunistického režimu. Zákonodárci USA na druhé straně čelí výzvě voleb a pro politika není nic důležitějšího, než být znovu zvolen.
Tyto spory ohledně přehodnocování čínské měny jsou jen první vlaštovkou, jen vrcholkem ledovce toho, co se v budoucnosti odehraje ve vztazích mezi USA a Čínou. Potenciálními oblastmi konfliktu mohou být obchodní spory, spory kvůli zdrojům surovin, geopolitické neshody, autorská práva, čínské vlastnění amerických firem.

Drama, k jehož sledování budeme možná přinuceni
Amerika byla dosud ve věci přílišného tlaku na řešení problému přehodnocování měny obezřetná, což se ale může změnit. Na nedávné tiskové konferenci prezident Obama prohlásil: „Čína hraje velmi agresivní hru tlakem na změnu sytému obchodování ve svůj prospěch a v neprospěch jiných zemí, zejména USA. Manipulace s měnou je jedním z příkladů.“
Je to krajně zajímavé drama, které na světovém jevišti sehrávají dva nejmocnější státy, dvě nejmocnější ekonomiky; všichni bychom měli toto drama sledovat na svých obrazovkách. Pokud ho nesledujeme, může se stát, že budeme muset.

Publikováno na www.FinancialSense.com, přeložil Jozef Zummer, mezititulky redakční

Před jedenácti měsíci nastal motýlí efekt v malém tuniském městečku, když policistka udeřila prodavače ovoce. Během tří měsíců došlo ke svržení tří tyranů a dva další, syrský a jemenský, jsou dosud v ohrožení. Zcela nečekané. Přeskočím nyní kořeny těchto převratných změn a místo toho se soustředím na americkou politiku.
Naše politika vůči těmto převratným změnám byla a je přinejmenším nekonzistentní. Aplaudovali jsme rezignaci Husního Mubaraka v Egyptě a spokojeně seděli, když Saúdové potlačovali povstání v Bahrajnu. Použili jsme vojenskou sílu v Libyi; v Sýrii jsme však nic podobného nepodnikli.
Tato nekonzistentnost odráží více než jen přiznání amatérismu, krátkozrakosti a nekompetentnosti Obamovy administrativy. Jde to hlouběji. Způsob, jak americká zahraniční politika jedná vůči Blízkému východu, se stává hlavolamem. Vypadá to, že na Blízkém východě jsme bez přátel. Máme málo spojenců.
A jak vypadá tento náš hlavolam?
Despotové, k nimž nemůžeme jakožto Američané cítit sympatie, pod jejichž vládou bychom sami nikdy nechtěli žít, kteří nastolují vojenský pořádek udržovaný brutálními výzvědnými službami – tito despotové jsou učenliví. Většina z nich nemá nijak světovládné ambice. Chtějí se těšit z dobrého života. Chtějí, aby na jejich narozeninové párty přijížděli oslavovat slavní hollywoodští herci a herečky. Ve svých zahradách chtějí jako domácí mazlíčky chovat tygry. Chtějí mít ty nejlepší věci, které může nabídnout Paříž. Nejsou pro nás hrozbou. Obvykle – existují výjimky – ale obvykle pro nás nejsou hrozbou. Aby měli svůj dobrý život, utlačují milióny lidí. Je to pro nás strašné, ale není to pro nás hrozbou.
Na druhé straně demokraté – lidé, s nimiž přirozeně cítíme – jsou ve skutečnosti našimi nejhoršími nepřáteli. Vidíme to v Tunisku a Egyptě a podobné je to i jinde. Je to tak už od voleb v Alžírsku v roce 1991. Jsou to islamisté, kteří jsou vůči nám nejvíce nepřátelští, kteří představují utopickou idealistickou vizi budoucnosti, kteří se stejně jako před nimi fašisté a komunisté pokoušejí o stvoření nového člověka. Jsou populární, organizovaní, dosáhli čehosi, co rezonuje v muslimské populaci. Mají peníze i oddané spolupracovníky, jsou součástí celé mezinárodní sítě. Mají za sebou léta, ne-li desetiletí zkušeností. Užívají různé způsoby uchopení moci – někdy prostřednictvím NATO, jindy přes volební urny, jako například v Turecku, někdy přímou revolucí, jako v Íránu, nebo pomocí státního převratu jako v Súdánu. Existuje mnoho odlišných způsobů, jak získat moc. A demokracie je jeden z velmi efektivních způsobů. A tak vidíme, jak islamisté uchvacují moc v jedné zemi za druhou. Jsou úspěšní, protože symbolizují integritu a vizi budoucnosti.
Takový je náš současný hlavolam. Lidmi, s nimiž bychom mohli spolupracovat, těmi pohrdáme. Lidé, které obdivujeme, jsou k nám nepřátelští. V takové situaci je skutečně velmi obtížné vést nějakou konzistentní politiku. Dovolím si navrhnout tři linie naší nové politiky:
Za prvé, vždy oponovat islamistům, otevřeně a jasně. Vždycky. Všude. I když se dostanou k moci legitimní cestou, jako třeba v Turecku.
Za druhé, vždy podporovat ty, kdož jsou uvnitř těchto společností mladí, moderní, liberální, sekulární, kdo reprezentují hodnoty nám blízké – dnes již víme, že takoví existují. Náměstí Tahrír je jejich symbolem. Existují, ale zřejmě nemají šanci dostat se k moci. Nejdou za nimi davy, nemají pod kontrolou bajonety. Možná se jednoho dne stanou našimi partnery. Pomáhejme jim, podporujme je, povzbuzujme je, i bez vyhlídky na to, že získají moc.
A nakonec to nejtěžší, samotní despotové. Budeme s nimi pracovat, vzdělávat je. Nikdy nebudou našimi přáteli. Ale Západ jako celek, nejen Spojené státy, na nich mohou pracovat, aby je vzdělal. Není to vzrušující ani atraktivní politika, je to však politika realistická. Kdybychom strávili posledních 30 let postrkováním a tlačením Mubaraka, mohl by loni dopadnout úplně jinak, než jak dopadl. Ale nedělali jsme to. Byli zde jakési neurčité snahy o zlepšení egyptského režimu, nicméně zůstal vojenskou diktaturou, policejním státem. A my jsme tiše seděli a akceptovali to.
Takže, shrnuji: Budeme-li se držet těchto zásad – vždy oponovat islamistům, vždy pomáhat našim přátelům, liberálním sekularistům; a promyšleným, opatrným a vyváženým způsobem tlačit tyrany správným směrem – můžeme mít konzistentní, a možná dokonce úspěšnou politiku vůči Blízkému východu.

Publikováno na FrontPageMagazine.com, redakčně upraveno a kráceno.

Projevy politiků před Valným shromážděním OSN bývají již tradičně do značné míry zábavné – zejména pokud jde o politiky z Blízkého východu. Slavná jména jako Jásir Arafat, Muammar Kaddáfí nebo i Mahmúd Ahmadínedžád provází vždy napětí. Chystané projevy těchto lidí slibují jasné a břitké výroky plné symboliky, jakkoli jsou mnohdy nelogické.

Ekonomika Estonska se v posledním desetiletí zařadila mezi nejvyspělejší na světě. Světová banka ji řadí do skupiny vysoce příjmových ekonomik. Dle Mezinárodního měnového fondu (MMF) má Estonsko HDP na obyvatele v paritě kupní síly 20 584 USD (2007) a je tak čtyřicáté na světě. Estonsko bylo díky úspěšným reformám jednou z nejrychleji rostoucí ekonomik Evropy, pro vysoký růst HDP po roce 2000 bylo označováno za ekonomického tygra. V současnosti je estonská ekonomika zasažena světovou finanční krizí, má však předpoklady se ke svému růstu opět vrátit.

„Izrael nemá žádného lepšího přítele, než Ameriku. Amerika nemá lepšího přítele, než Izrael. Stojíme pospolu, abychom bránili demokracii. Stojíme spolu, abychom prosazovali mír. Stojíme spolu, abychom bojovali proti terorismu,“ prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu 24. května 2011 před oběma komorami Kongresu Spojených států amerických.

Jemen je už dlouho rozvrácenou zemí, která bojuje s pokusy o odtržení částí země na jihu, a v jejíchž odlehlých částech se už dávno zachytila al-Kajda. Jde o vnitřně nesuverénní, zhroucený stát, který přestává plnit své základní funkce – a začíná být nebezpečný nejen svým obyvatelům (o občanech snad ani není možno hovořit), ale i svému bližšímu i vzdálenějšímu okolí …