Editorial

Podrobnosti

Zveřejněno 2. 11. 2015 7:43

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

čemu všemu se v tomto čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ věnujeme? Samozřejmě, uprchlíkům. Norskému systému unášení dětí z jejich rodin. Novele školského zákona, která před pár dny prošla v Poslanecké sněmovně prvním čtením. A není to zdaleka vše (jako na jistou raritu v našem periodiku lze poukázat na cestopis na pokračování...).

Tomáš Lajkep ve svém článku „Do jaké míry smí stát zasahovat do rodin?“ (Neviditelný pes, 17.10.2015) klade, jak je patrné, otázku „do jaké míry...?“. Rozebírá ji a dospívá k nějakému závěru. Opírá se přitom, mimo jiné, o předpoklad dobové, potažmo místní podmíněnosti toho, co znamená ohrožení dítěte: „Jinými slovy, a tím se dostáváme k danému problému, je pojem ohrožení společensky definován, mění se v čase a je pouhým ‚nástrojem‘ k popisu dobově a sociálně podmíněného stavu a nám nezbývá, že spíš než hledat definici se smířit s tím, jak je používán. Chce-li kdo se mnou polemizovat, ať se soustředí na tento bod.“ V textu se také vyskytuje citace prof. Matějčka: „I špatná rodina je lepší, než žádná rodina.“ Parafrázujme: I špatný život je lepší, než žádný život. Třeba takoví příznivci euthanasie by jistě nesouhlasili... Kromě toho by si relativista podobný panu Lajkepovi mohl zaspekulovat o objektivitě pojmu „špatný život“ (skutečný hard core by pak byla spekulace o relativitě pojmu „život“...). My ale známe důvod, proč je špatný život lepší, než život žádný: je to proto, že vždy existuje naděje na změnu, na přerod špatného života v život dobrý... a taková naděje je zmařena až právě smrtí. Slovy pana Lajkepa, chce-li kdo s námi polemizovat, ať se soustředí na tento bod. Nicméně, je-li tedy špatný život lepší než žádný, pak se argumentace pana Lajkepa hroutí. Dopřává-li totiž stát ženě volbu v tom, zda své dítě zabije (jde, podle pana Lajkepa, v tomto případě o ohrožení dítěte?), je více než absurdní, aby v daleko méně závažnějších záležitostech intervenoval v rodinách, dokonce tak, že dítě z rodiny odebere... Nebo jinak: pokud je za ohrožení dítěte někým někdy kdesi považováno i to, že žije v nemajetné či dokonce sociálně slabší rodině a toto se může stát zámiknou pro únos dítěte z rodiny, zatímco jeho zabití je O.K., nebylo by nejlepší prevencí, aby stát prostě nařídil těhotné ženě z takto pro děti potenciálně nevhodného prostředí, aby šla na potrat? Neměly by být obecně ženy z takového prostředí preventivně sterilizovány? Zdá se vám to absurdní? Jistě, snad, zatím... ale stačí se nebát domýšlet do důsledků, co již dnes máme před očima. Ne, nejsme stoupenci jakékoli tolerance skutečného týrání dětí, ale musíme hájit férovost debaty na dané téma – a k této férovosti patří respektování proporcí, od kterých pan Lajkep významně odhlédnul.

Rozpad hitlerovského Německa byl katastrofou, především humanitární. V jeho důsledku se ocitlo mnoho milionů etnických Němců rázem a bez vlastního přičinění v cizině. Německý národ se stal jedním z nejvíce rozdělených národů na světě, což je nepochybně tragédie. Rozpadl se sociální systém, zhroutila se ekonomika. Geopolitičtí protivníci Německa přitom jistě nestáli stranou. Atd., atp. Poslouchá to už konečně někdo?

Zastavme se krátce i u několika témat, která nejsou podchycena v textech tohoto čísla.

Martin Weis v textu „Nový světový řád, teď podle ruských not“ (Echo24.cz, 29.9.2015) píše na adresu Islámského státu: „Obchodování s ropou mu zajišťuje příjmy v řádu stovek miliónu dolarů ročně.“ Ptáme se: jak? Zcela nesrovnatelně mocnějšímu Íránu bylo na mnoho let de facto znemožněno ropu prodávat – a této partě se to daří? Znovu: jak? Kdo ji kupuje, za co a jakým způsobem je kupcům dodávána? Vždyť to vyžaduje značně netriviální infrastrukturu... Chápeme ty starožitnosti. Ale ropa?

Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila na seznam karcinogenů šunku nebo párky. Jsme na rozpacích. Může to být pravda? Co z toho plyne? ... Také to může být výslednice zájmů pojišťoven, popř. zahájení šikany další skupiny lidí, když už jsou kuřáci deklasováni. Bez dalších informací však tohle nemůže být víc než pouhá spekulace. Obraťme se tedy raději k faktům. Vždyť důvěryhodnost každého je odvozována od toho, jak obecně a celkově jedná a jak se chová. A zde... no vážně, WHO? To je ta organizace, která propaguje potraty kde může, která (spolu s Dětským fondem OSN) realizuje sterilizace žen bez jejich vědomí? Při styku s WHO bychom si tedy dovolili doporučit aplikaci zvýšené dávky rezervovanosti.

Polskou premiérkou se prakticky jistě stane Beata Szydlová. K volebnímu vítězství gratulujeme. Nicméně v naších luzích a hájích očekáváme v reakci na tuto událost každým okamžikem propuknutí jásotu ve feministickém a gender táboře. Už je pár dnů po polských volbách a zatím nic – třeba jsme něco přeslechli. Nebo to není ta správná žena? Mimochodem, vzhledem k faktu, že dosavadní premiérka Ewa Kopaczová je taktéž žena, svádí to k – jistě unáhlenému – závěru, že to jde i bez jakýchsi kvót...

Návratem ke středoevropskému času jsme získali delší večery. Je naší ambicí, aby byl tento váš čas alespoň částečně vyplněn KONZERVATIVNÍMI LISTY. Příjemné dny.