Obsah

Islámský stát, pařížská tragédie a imigrantský exodus do Evropy

Islámský stát (dále jen IS) se zrodil v období po porážce Sadáma Husajna v Iráku jako malá frakce, reprezentující ve svých počátcích iráckou odnož Al-Káidy. V dalším průběhu mezináboženských konfliktů na iráckém území se vyčlenil jako samostatná militantní frakce. Ačkoliv i v samotném radikálním islámu představuje marginální skupinu, je to skupina vysoce nebezpečná svým metodickým a ideologickým zaměřením.

Používání Koránu v její rétorice neznamená nic víc než zástěrku skutečných a skrytých zájmů a na ospravedlnění bezohlednosti a krutosti v její denní praxi. Žádný posvátný text není totiž reprezentován pouhými citacemi. Citace může odhalit svůj skutečný myšlenkový obsah jen v rámci celku jako takového, a proto může být citace vytržená z celkového kontextu, interpretačně úplně zvrácená.

Jaká situace je

V rámci náboženských komunit se IS vyčlenil ze sunnitské většiny. Sunnité představují cca 80% věřících muslimů, Šíté představují asi 15% z nich a 5% zbývá na menšinové Alávity, jejichž představitelem je mimo jiné i současný syrský prezident Bašár Assad. Díváme-li se na IS v souvislosti s dnešním konfliktem v Sýrii a imigrantským exodem do Evropy, můžeme říci, že IS není příčinou vnitrosyrského konfliktu, ale je jeho důsledkem. Občanská válka v Sýrii trvá asi čtyři roky a za následně vzniklého chaosu a dezorganizace státní autority jako takové se IS v Sýrii etabloval před asi dvěma a půl lety.

Díváme-li se na současnou vlnu imigrantů, která směřuje do Evropy, a mezi nimiž jsou nejen Syřané, ale i Pákistánci, Afgánci, Iráčané, Afričané a jiné méně početné skupiny, můžeme běžence rozdělit zhruba do dvou skupin: na imigranty směřující do Evropy z ryze ekonomických zájmů, kterých je pravděpodobně značná většina a mnozí z nich nemají ani úmysl pracovat, ale nechat se sociálními systémy států, kde žádají o azyl, jednoduše „vydržovat“; a na imigranty, kteří skutečně utíkají před anarchií a terorem vládnoucím v současném Blízkovýchodním regionu, a jejichž prioritním zájmem je záchrana vlastního života a života jejich rodin. Mezi ně patří např. křesťané, alávité, šíté a jiné náboženské menšiny, které jsou na „černé listině“ IS. To jsou lidé, kteří se nacházejí existenčně v zoufalé situaci a zaslouží si v rámci řešení tzv. uprchlické krize přiměřenou pozornost.

V současnosti je ve státech Evropské unie (dále EU) odhadem něco přes milión uprchlíků a největší břemeno je na bedrech Německa. Můžeme si sice myslet o jeho neuvážených proklamacích a následných krocích v rámci této krize cokoliv, ale přesto bezpečnostní riziko, které představují imigranti v Německu, je bezpečnostním rizikem pro všechny státy EU. Stavět se proto k tomuto problému zády v naivním přesvědčení, že problémy Německa se nás netýkají, by bylo velmi zhoubné a především krátkozraké a rozhodně by se nám to vrátilo v budoucnu v míře nepředvídatelné.

Kromě již v Evropě přítomných uprchlíků je dalších asi 2,5 miliónů potencionálních uprchlíků v Turecku a může být jen otázkou času, kdy se dají do pohybu. Turecká vláda vynaložila na jejich potřeby asi 7,5 mld. EUR, které jsou doložitelné. Další potencionální imigranti jsou také v Řecku a v uprchlických táborech na Blízkém východě.

Co za této situace dělat

Tato otázka rozděluje od počátku politickou scénu nejen na národní úrovni, ale i na úrovni celoevropské, stejně jako občany mezi sebou navzájem. Po pařížském teroru se názorová propast mezi různými skupinami Evropanů ještě více prohloubila. Stoupají emoce, které někdy částečně a někdy zcela pohled na celou situaci deformují. Takové prostředí se samozřejmě stává živnou půdou extrémních názorů a proklamací i zdrojem nenávisti ve všech možných modifikacích.

V tomto kontextu je potřeba si položit otázku: „Není tato situace částečným úspěchem Islámského státu v exportu nenávisti, strachu a ve snaze o hlubší rozdělení Evropy, které IS sleduje?“ Jak se zdá, lze odpovědět kladně. Lidé již nerozlišují mezi pojmem uprchlík a terorista, oba pojmy naopak ztotožňují a panika se stupňuje. Stavění plotů na hranicích jednotlivých států EU je smutnou realitou a v pozadí této skutečnosti rezonuje tragická dějinná zkušenost se Železnou oponou totality. Navíc, a to nezřídka, jsou tací, kteří spatřují záchranu v Rusku, tedy v následníku bolševického Sovětského svazu, který exportoval teror, násilí, smrt a zlo nezměrných rozměrů přes 70 let své existence a nepřestal škodit Evropě ani v dnešních dnech.

Jak tedy tuto situací řešit, jak překonat nejednotnost, panující v Evropě ohledně uprchlické krize, abychom současně oslabili protievropské nálady, ze kterých těží populisté, nacionalisté a různí jiní extrémisté až po zastánce totalitních ideologií? Odpověď je značně složitá a odpovědi na otázky se mohou lišit, budeme-li problém analyzovat z různých úhlů pohledu. Nicméně, alespoň v určitých bodech, jež můžeme pokládat za jakýsi možný obecný statut, lze hledat naději na shodu v možnosti řešení. Které to jsou?

Konkrétní postup

Jednoznačně zamítnout kvóty přidělování imigrantů, které navrhli úředníci EU. Samotný návrh proporcionálního rozdělení je nepřijatelný, a to především z bezpečnostních důvodů. Odhaduje se, že asi o 120 či dokonce až o 300 tisících uprchlících úředníci EU nevědí vůbec nic. V kontextu posledních pařížských událostí a trvalého potencionálního nebezpečí eskalace dalších teroristických akcí je to skutečnost naprosto alarmující.

V rámci rozdělení uprchlíků na ekonomické a ty, kteří emigrují z válečné oblasti aby si zachránili holý život a případně život svých nejbližších, přistupovat k jejich žádostem diferencovaně. Ekonomické uprchlíky obratem deportovat do země jejich původu anebo země, odkud byli transportováni na evropskou pevninu. Výše nákladů na zpětnou deportaci by byla nesrovnatelně nižší, než výdaje na potřebné sociální zajištění těch, kteří by zde žili bez práce a de facto zdarma. Kromě toho ekonomických uprchlíků je podstatně více a proto by se mohli stát náchylnější k extremismu či terorismu, pokud by jejich hmotně-sociální zajištění nesplňovalo jejich představy.

Co se týče uprchlíků, kteří skutečně utíkají před terorem a jsou ohroženi na životech z důvodu svého náboženského vyznání, anebo mladé ženy či matky, kterým by na území, odkud přicházejí, hrozilo sexuální zotročení či jiná vážná zneuctění, je možno po přísné bezpečnostní prověrce udělit status uprchlíka se všemi právy a povinnostmi a pomáhat takovým lidem nabýt pocitu bezpečí a míru. V tomto směru by bylo velice prospěšné přijmout pomoc církevních charit či jiných charitativně-sociálních nevládních organizací, aby se podílely svým úsilím v pomoci bližním a pronásledovaným.

K zabránění dalšímu neúměrnému přílivu migrantů je potřeba vybudovat vnější hraniční systém Schengenského prostoru, aby se tak zachoval volný pohyb uvnitř tohoto území. Volný pohyb uvnitř Schengenu je výsledkem demokratizačních snah národů, které v tomto prostoru žijí a je jednou ze základních legitimních svobod člověka v rámci jeho přirozených práv. Proto zrušení volného pohybu v Schengenu je kapitulací před totalitní ideologii. (Svým způsobem lze ideologii IS označit za jakousi islamizovanou modifikaci bolševismu uplatňovanou v blízkovýchodním regionu. Korán, ze kterého představitelé IS citují, není nic víc než zástěrkou k naplňování těch nejhorších amorálních osobních ambicí lidí se zločineckými a násilnickými sklony. Osobní moc, moc k ovládaní jiných lidí a jejich životů, šíření strachu a násilí, nejsou nic nového. Bolševismus, stejně jako nacismus tyto metody používal již ve své expanzivní strategii v minulém století.) Na vnějších hranicích Schengenu lze situovat imigrační centra a každá země EU by se podílela dle stanovených dohod určitým počtem administrativních pracovníků, policistů popřípadě vojáků.

Důležitou součástí řešení problémů po zkušenostech s terorismem v Paříži nejen v současnosti, ale i v budoucnosti, je těsná spolupráce všech bezpečnostních služeb v rámci EU a také v součinnosti s bezpečnostními a tajnými službami USA a státu Izrael. Jedním z prioritních úkolů je maximální oslabení zločineckých organizací, podílejících se na ilegálním převádění lidí.

Dalším z klíčových momentů v prevenci možných imigračních vln do Evropy je snaha o ukončení války v Sýrii a snaha o stabilizaci poměrů v krizových oblastech tohoto regionu. Jako důsledek dosažení stabilizace v krizovém regionu lze očekávat návrat převážně většiny imigrantů do jejich původních domovů. Vezmeme-li v úvahu, že jen v Turecku je v současnosti kolem 2,5 mil. uprchlíků, kteří prozatím představují pro země EU riziko, je ukončení války a dosažení mírového konsensu jednou z esenciálních priorit.

Vzhledem k tomu, že ve své podstatě je problém IS problémem v rámci konfliktu uvnitř samotného Islámu, jeho řešení je nutné ponechat v rukou muslimů. Samozřejmě muslimské komunity, bojující proti IS, je nutno vojensky, materiálně a humanitárně podporovat. Již humanitární zlepšení životních podmínek v utečeneckých táborech blízkovýchodního regionu může značně oslabit tendence k rozhodování se pro emigraci.

Konečně, v rámci této materiální a humanitární pomoci je také důležitým momentem podílet se na pomoci Turecku, které v rámci uprchlické krize nese značnou ekonomickou tíhu.

Evropské hodnoty

Aby Evropa mohla být skutečnou mocností, která je schopna řešit problémy, přesahující možnosti jednotlivých států, musí si být vědoma své identity – její identita vychází především z křesťansko-židovské tradice a kulturních kořenů, reprezentujících určité morálně-sociální hodnoty a respektující spravedlivý řád, jehož pravda má původ v transcendentnu. Pouhá politická, vojenská či obchodní spolupráce představuje jen důsledek výše uvedené identity jako jednotícího momentu, ale sama tuto identitu nemůže reprezentovat.

Co můžeme udělat my jako jednotlivci či politická uskupení? Především se veřejně distancovat od všech druhů extremismu, populismu a rozumným a uváženým přístupem zabránit iracionálním pohnutkám. Nenechat se vyprovokovat účelovou mediální manipulací, hájící především své zájmy pod rouškou tzv. svobody informací.

Všeobecný chaos a hysterie jsou solí všech extrémů a zdrojem nejpříznivějších podmínek k etablování se nové totality. Válka v Sýrii se svým společenským chaosem takové podmínky vytvořila a příchod IS, jehož důsledky musí nyní nést celá Evropa, byl jen otázkou času.

Mezititulky redakční.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.