Obsah

Česká republika : Čína – 0 : 1 (0 : 1)

Zpráva o česko-čínském setkání: branka – 1. min. Zeman (vlastní); žluté karty: policie, vlajkonosiči, roztleskávači, demonstranti; červená karta: občané ČR; rozhodčí : veřejné mínění.

Nejprve se podívejme na ekonomiku:

Evropská unie, díky převaze socialistů, začíná být svazována takovou byrokracií, že už je spíše socialistickou, včetně klesající výkonnosti a stálých hospodářských a finančních nerovnováh. Chuť pracovat, podnikat a nést tudíž odpovědnost není tak veliká, jako třeba ve Spojených státech. Evropští politici mají stále větší tendenci zasahovat do ekonomiky a tím oslabují občanskou svobodu.

Čína (ale také Rusko) má tak silné centrální politické řízení, že si osvojuje ekonomiku řídit zcela. V případě dalšího posilování centrální moci by začala mít Čína (a ještě více Rusko) ekonomické problémy. Hlavní důvod je ten, že hospodářský vzestup v těchto zemích je ve velké míře financován z úvěrů, což samozřejmě nevadí při velkém hospodářském růstu. Pokud se však růst zpomalí, nebo dokonce zastaví, problém se překlopí do bank, odtud do státního rozpočtu a nakonec do celé ekonomiky.

Je to obrovské nebezpečí nejen pro čínskou a ruskou ekonomiku, ale pro celý svět. Každý rozumný ekonom si logicky nepřeje ekonomické problémy Číny či Ruska, naopak. Takže i podporovat obchod s Čínou je v zájmu ČR. Ale zříkat se západních trhů a hledat ekonomickou spásu na Východě je holý nesmysl.

A nyní se podívejme na politickou stránku věci:

V listopadu 1989 se drtivá většina občanů Československa rozhodla žít ve svobodě. Také se rozhodla opustit euroasijskou cestu k ovládnutí světa a proto se rozhodla pro euroatlantické společenství. Stali jsme se členy Severoatlantické aliance a Evropské unie. Jsme tedy členy něčeho, co má největší obranou sílu, velkou vyjednávací pozici a hlavně uznává hodnoty vycházející z evropské civilizace a ctící svobodu, má úctu ke společenství lidí, majetku a občanským i osobním zájmům, smysl pro posvátnost a zdravý rozum. Tím jsme se ale také přihlásili k tomu, že budeme se svými spojenci v dobách dobrých i zlých a že o všech společných věcech budeme rozhodovat ne pod tlakem (jednou ekonomickým, jednou politickým, jednou vojenským), ale společně a demokraticky. Takže bezhlavě hledat spásu na Východě a zříkat se za mrzký peníz občanských svobod i svých západních spojenců je už druhý holý nesmysl.

Všichni rozumně myslící lidé by si měli uvědomit, že každý politický systém – tedy každý stát sleduje nejen své ekonomické, obchodní a podnikatelské zájmy, ale především své zájmy politické. Je tedy jasné, že i Číňané sledují především své politické zájmy. Stejně tak to ale platí i pro nás – i my musíme sledovat své politické zájmy. Velmi doporučuji, aby si to přednostně uvědomoval každý výrobce, obchodník či podnikatel. O to víc každý politik, natož president republiky. Oni nesmí hájit své osobní zájmy, ale zájmy České republiky. Ještě více se přimlouvám, aby tento pohled, bez ohledu na jakoukoli propagandu, sdílela většina spoluobčanů.

Proto si s Čínou (jako s každým jiným státem) musíme budovat vztah, založený na sebevědomí i úctě. Ale – nic víc a nic méně!

Co to pro nás znamená?

Je evidentní, že demokracie a ekonomický liberalismus ve střetu s fašismem a komunismem v 90. letech minulého století zvítězil a zaujal (sice někdy nesmyslně arogantním způsobem) pozici ekonomického i ideologického hegemona. Proto je v Rusku prosazována ideologie založená na tom, že svoboda je pojata jako lidská svoboda a nikoli jako svoboda jednotlivce, bezbřehá demokracie je nahrazena demokracií řízenou (určovanou regionální většinou, takže politiky), jejímž cílem je vytvořit nezávislou civilizační oblast, která bude řízena jako impérium, s centrem v Moskvě a bude ovládat Euroasii. Ta v budoucnu přetrhne vazby mezi Evropou a USA a podle této ideologie hroutící se euroatlantickou liberální civilizaci nahradí. Naštěstí pro celý svět zůstává obyčejná lidská touha po svobodě, která zabrání tuto utopii uskutečnit.

Naproti tomu Čína vsadila jednoznačně na ideologii ekonomiky a úspěchu. Vytvořila jakousi smíšenou ekonomiku, sice s nebývalou rolí státu, ale s poměrně malou regulací. Lidem slíbila blahobyt s cílem stát se celosvětovým ekonomickým hegemonem a takto postupně ovládnout celý svět. A nyní tuto vizi nabízejí celému světu. Naštěstí pro celý svět se v poslední době ukazují v této vizi značné trhliny. Problém pro Čínu je nejen omezování osobní svody, ale jejich vlastní dilema, zda pokračovat v liberálních reformách, nebo naopak posilovat roli státu a také ekonomické riziko demografické krize. Jsem přesvědčen, že i v tomto případě obyčejná lidská touha po svobodě zabrání uskutečnit utopii.

Hodnocení česko-čínského setkání:

Jako demokrat to nechám na každém občanovi. Ale přesto si dovolím mu doporučit: Nebát se nazývat věci pravými jmény a nenechat se zblbnout žádnou propagandou (Masarykovské: nebát se); Odmítat nahrazovat politické ideje obyčejným bojem o moc, o pozice a o peníze (Masarykovské: nekrást); Bojovat za demokracii a svobodu (Masarykovské: bez ní se nedá slušně žít).

Závěrečné slovo:

V listopadu 1989 jsme se svobodně rozhodli žít ve svobodě. Takže nenechme si ji nikým omezovat, či dokonce vzít. I kdyby to byl svobodně zvolený parlament, svobodně zvolená vláda, či přímo zvolený president. Komu je demokracie bez přívlastků a svoboda drahá, měl by proti jakémukoliv omezování, propagandě, či dokonce lžím vystoupit. Někdo vstupem do aktivní opravdové politiky, někdo demonstracemi, někdo veřejným odsouzením. Nebo stejně jako já – tímto „spiskem“.

Autor je ekonom a politik, v 90 letech 20. století poslanec a místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, dnes nestraník a člen Smírčího soudu Konzervativní strany.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.