Masmédia – velký manipulátor s veřejným míněním

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 10. 2016 20:44

Napsal Miroslav Beňo

Dávno již neplatí, že média jsou „ochráncem pravdy“ a jejich úkolem je pravdivě informovat veřejnost o světovém i domácím dění v duchu vyváženosti – pokud možno co nejobjektivněji.

Snaha o manipulaci s veřejným míněním nabývá bohužel v posledních letech na intenzitě. Jak televizní pořady, tak i otázky moderátorů v těchto pořadech, tiskoviny všeho druhu, rádio a internet nevyjímaje, se stávají čím dále tím více jen mnohoúčelovou propagandou, jejíž cílem je manipulovat s veřejností a smysl pro pravdu se stává spíše rušivým a zbytečným problémem. Převážná většina dnešní masmediální produkce je postavena na zprávách a příbězích s dominujícím negativním obsahem, aby v lidech vzbudila dojem, že dobro a pravda již ve světě téměř neexistují a že lidé se již vlastně nemají o dobré a pravdivé ani snažit. Mnohé zveřejňované myšlenkové obsahy často postrádají adekvátní hloubku úvahy, protože jejím cílem není poznat skutečnost, ale spíše ji zamaskovat, jinak by nebyla zpráva pro sledovanost daného média dostatečně „atraktivní“. A to je přece právě pro dnešní masmediální praxi to prioritní – všechno ostatní je jen podružné.

Jak jinak chápat článek „Trump, nebo Clintonová? Víme, jak by v amerických volbách hlasovali Češi“ zveřejněný dne 10. 10. 2016 na portálu Seznam.cz, kde jeho autoři Jiří Kubík a Zuzana Hodková (dále jen autoři) přinášejí údajně „exkluzivní informaci“ o tom, co hlásá titulek jejich textu.

Již rovina, do které je údajná „exkluzivita“ postavena, je sama o sobě absurdní. Na základě čeho se čeští respondenti asi tak rozhodovali, kterého kandidáta by do prezidentského úřadu v USA volili, když Češi – a dovolím si to říct bez rozpaků – v drtivé většině nechápou ani problémy na vlastní domácí politické a společenské scéně? O znalosti problémů, které jsou předmětem klání v prezidentských volbách v USA, je proto zbytečné vůbec i jen uvažovat. Že to není jen nedocenění českého voliče v jeho uvažování, může vyplynout z odpovědi na otázku, proč je v České republice na Pražském hradě zvolen hlavou státu ten, který tam v současnosti úřaduje, anebo proč jsou v čele oblíbenosti politikové či veřejně působící představitelé, kteří by se tam při hlubším uvažování nikdy nemohli ocitnout. Samozřejmě týká se to i řady dalších otázek, spojených např. s církevními restitucemi, nenávistného jednání vůči všem cizincům a necitlivosti v mnoha dalších ohledech. Nenávist, tak blízká mnoha českým voličům, je především důsledkem jejich nevědomosti a nepochopení něčeho, co stojí mimo možnost jejich uvažování. Zkráceně řečeno: nenávist je vždy plodem lidské hlouposti a neschopnosti chápat situaci v obecnějších souvislostech.

Nelze se proto divit, že se v tomto miniprůzkumu 500 respondentů vyslovilo více pro H. Clintonovou, zatímco pro D. Trumpa bylo pozitivních hlasů méně. Navíc, aby autoři tuto atraktivitu jaksi „opepřili“, dávali pozitivitu hlasů pro D. Trumpa do souvislosti s ruským prezidentem V. Putinem. Údajně ti, kteří dali hlas D. Trumpovi, v něm vidí jakousi „pevnou ruku“, podobnou „pevné ruce“ ruského prezidenta. Alespoň tak to lze chápat z komentáře autorů dotčeného článku. Pro méně orientované možná zajímavý závěr „exkluzivního průzkumu“, ale jinak lze tento označit za spíše zmatečný a postrádající smysl.

Volba prezidenta v USA nemá nic společného s „pevnou rukou“, jak si někteří představují, ale dotýká se závažných problémů, které v USA již delší dobu hýbou americkou veřejností. Možná, že prezidentský kandidát D. Trump není salónním typem osobnosti s uhlazeným jednáním, jak mnozí očekávají, ale je to člověk přímý a otevřený, snažící se především jasně uchopit a formulovat problém, zkonsolidovat domácí poměry a řešit problémy, které ohrožují nejen národní zájmy jeho země, ale v konečném důsledku i národní bezpečnost. A bude-li vážně ohrožena bezpečnost USA jako mocensky nesilnějšího garanta Západní křesťanské civilizace, bude stejně tak ohrožena i Evropa, která je naším domovem. To je velice důležitý aspekt, jež je silným argumentem pro volbu D. Trumpa.

Trumpovo jasné vymezení se vůči přílivu cizinců obecně a především proti masovému a nekontrolovanému přílivu mexických přistěhovalců, kteří do Spojených států přicházejí často bez jakýchkoliv dokladů a s nejasnou minulostí, je jedním ze stěžejních bodů jeho předvolební kampaně. Tento problém je pro mnohé Američany zásadní, protože ve svých důsledcích je významným zdrojem společenského napětí, nejistoty a neklidu těch, kteří zde žili v pokoji dlouhou dobu a teď musí čelit vizi nejasné budoucnosti.

Samozřejmě, naproti tomu demokratická kandidátka H. Clintonová vede líbivou rétoriku a politiku přijímání všech a odkudkoliv v kontextu bezduchého a nebezpečného merkelismu. Ano, byla to právě německá kancléřka Angela Merkelová, která vystavila svou hloupostí a politickou neodpovědností celou Evropu přistěhovalecké krizi a následné napětí mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie se nakonec završilo v odchodu Spojeného království z EU. Nicméně, řešení důsledků tohoto hazardního jednání je ještě stále v nedohlednu a nikdo netuší, jaké finále Evropa může v tomto ohledu očekávat. Bude-li zvolena prezidentkou USA H. Clintonová a bude-li pokračovat v tomto politicky neodpovědném merkelismu na americké půdě, jen stěží si lze představit, jaká budoucnost Američany a následně i Evropu čeká.

Z hlediska předvolební kampaně v duelu D. Trump versus H. Clintonová lze vyrozumět, že v pozadí rezonuje otázka budoucí tváře americké národní identity. Současnou americkou národní identitu lze chápat jako monokulturní a to ze dvou základních aspektů: jednak z aspektu nositele dědictví kulturních a náboženských tradic křesťanské západní civilizace, mající své kořeny v křesťanské Evropě, a z aspektu politického ukotvení v principech americké ústavy preferující demokracii, svobodu, rovnost před zákonem, ochranu soukromého majetku a řadu dalších nezrušitelných mravních hodnot, majících oporu právě v principech této ústavy. Naproti tomu multikulturalistické tendence H. Clintonové by mohly vést k přizpůsobení Ameriky multikulturnímu světu, ale tím by ztratila svou současnou identitu západní civilizace. Mohla by být totiž nezápadní Amerika ještě Amerikou? Silné a vlivné skupiny intelektuálů a některých amerických publicistů podporujících H. Clintonovou jsou v konfliktu se současnou americkou ústavou v podobě, jaká je, protože jejich multikulturalistickým snahám a cílům překáží právě americká ústava a kulturně náboženské dědictví a tradice křesťanského Západu. Skrze zvolení H. Clintonové americkou prezidentkou by měli tito odpůrci americké kulturní a náboženské tradice otevřenou cestu k pokusu prosazovat do Nejvyššího soudu soudce, který by akceptoval jejich požadavky (v současné době jsou 4 soudci spíše konzervativní a 4 ústavní soudci spíše liberální, plný stav Nejvyššího soudu je 9 soudců). Řečeno ve zkratce, některé stěžejní články americké ústavy by mohly být pozměňovány nebo přímo zrušeny dle potřeb zájmů multikulturalistů.

Současná účelová mediální sdělení, často vytržená z kontextu a vytýkající D. Trumpovi, „že by obětoval NATO a že obdivuje V. Putina“, lze kvalifikovat jako pokus o mediální manipulaci, a to ze dvou důvodů: jednak D. Trump nikdy přímo neprohlásil, že obdivuje V. Putina. A za druhé: pro D. Trumpa není v tomto momentě svět tak důležitý, ale nikoliv proto, že by svět ignoroval, ale protože jeho současnou prioritou jsou domácí naléhavé problémy, jejichž řešení musí svým potenciálním voličům nabídnout. Nebude-li prezidentem USA zvolen, nemůže ani výhledově slibovat a zavazovat se žádnými budoucími kroky v zahraniční politice. Mimochodem, tvrdý postoj D. Trumpa ke korupci obecně a zvláště ke korupci státních úředníků a politiků na všech úrovních, není náhodný, ale vychází i z vážného podezření, že prezidentská kandidátka H. Clintonová skrze své nadační organizace inkasuje značné finanční částky od různých dárců a z různých částí světa, arabský svět nevyjímaje, ale ve skutečnosti jen část z těchto darů je použita k charitativním účelům, zatímco zbytek se ztrácí na soukromých kontech její rodiny a jejích příznivců. Existuje samozřejmě i řada jiných důvodů, proč nevolit H. Clintonovou (např. její otevřená podpora morálně zvrácené gender ideologii atp.), ale bude-li přesto zvolena prezidentkou USA, bude to pro Ameriku národní katastrofa. Evropa samozřejmě nezůstane mimo dosah této katastrofy a její důsledky také brzy pocítíme všichni.

Závěrem bych se tedy vrátil k otázce, kterou jsem položil v úvodu tohoto kritického komentáře. Jakým způsobem a na základě jakých skutečných argumentů hlasovali „čeští respondenti“ v tzv. exkluzivním průzkumu, který údajně autoři uskutečnili ve spolupráci s časopisem Reportér? Můj nečetný výčet problémů, které jsem naznačil, určitě nevystihuje ani malou část, jejíž řešení americká voličská veřejnost od budoucího prezidenta Spojených států amerických očekává. Pokud tedy hlavní argument respondentů v uvedeném průzkumu spočíval především v „pevné ruce vůdce“, pak vlastně celý průzkum potvrdil jen to, co bylo na začátku tohoto textu o českém voliči řečeno. Český volič je při svém uvažování hodně povrchní, nedokáže proniknout hlouběji do podstaty problému z důvodu, že je k dění ve svém okolí lhostejný anebo se o dění mnohdy ani nezajímá, zato ale intenzivně a kontinuálně na všechno nadává. Chtěl-li „exkluzivní průzkum“ na toto nějak poukázat, bylo to naprosto zbytečné, protože na tuto opakovanými volbami ověřenou pravdu není třeba žádného průzkumu. Na druhou stranu, chce-li nějaký redaktor dělat „exkluzivní průzkum“, neměl by dávat otázky, které vedou spíše ke zmatku, než k nějakému smysluplnému výsledku.