Obsah

Záchranná brzda

V týdeníku ČAS, v jeho prvním letošním čísle z 11. ledna 2017, byl pod názvem „Islamizace Evropy nehrozí, politikové pouze straší, aby uspěli u voleb“ přetištěn proslov doc. Rudolfa Kučery (dále jen Autor) přednesený začátkem října 2016 v Praze na XXIV. kongresu Panevropské unie Česko. Přesto, že v několika ohledech s textem vřele souhlasím (např. v otázce možné role vojsk OSN v boji proti terorismu... nebo s apelem k zamyšlení nad iluzemi o rozvojové pomoci...), mám k němu několik více méně kritických připomínek.

Předně si Autor drobně protiřečí, když na jedné straně tvrdí, že štědré sociální systémy západních zemí nejsou pro imigranty lákadlem – jejich skutečnou motivací jsou vyšší mzdy. Jen o pár řádků dále však rozvíjí myšlenku, že tyto příchozí v podstatě nelze zaměstnat a proto nebudou nikomu brát práci. Ano, Autor explicitně uvádí, že tyto příchozí nelze zaměstnat na kvalifikovaných pracovních pozicích... Autor se přitom dovolává německých reálií – sami Němci v tom však nemají jasno, kdy člen vedení Spolkové agentury práce Raimund Becker optimisticky předpokládá, že do pěti let si práci v Německu najde polovina běženců (a ptejme se: je to optimistická vize?), zatímco premiér spolkové země Sasko-Anhaltsko Reiner Haseloff by považoval za úspěch, pokud se ve střednědobém horizontu podaří najít práci deseti procentům z nich. S tím koresponduje zkušenost Nadačního fondu Generace 21, který do bezpečí České republiky dostal několik křesťanských rodin z utečeneckých táborů v Erbílu, a jehož spolupracovníci vědí, že nalézt jakoukoli práci pro značnou část těchto lidí je opravdu kromobyčejně složité – a to mluvíme o pár desítkách pečlivě vybraných, kteří díky svému křesťanství vykazují alespoň nějaké styčné body s kulturou našeho společenství, a jejich integraci je věnováno individuální úsilí. Osobně se tedy, i na základě tohoto „pokusu“, kloním k tomu, že větší příliv kulturně nekompatibilních příchozích skutečně nebude nikomu brát práci, ale bude zejména zátěží pro sociální systémy. Zda byl konkrétní imigrant přiváben snem o lépe placené práci, kterou v realitě nedostane, nebo rovnou představou štědrých sociálních dávek, není přitom až tak podstatné.

Shodnu se s Autorem, že otázka hodnot je v celé věci klíčová. Jenže v tvrzení, že velká většina z těch, kteří vyzývají k obraně evropskách hodnot, nemá o těchto hodnotách ponětí, a proto se v otázce imigrace mýlí, vidím další problematické místo. Ne že bych s první částí výroku nesouhlasil, naopak! Skutečně, nemají ponětí. Ale, na okraj: jde o velkou většinu, nikoli o všechny. Co je však nejdůležitější, k restauraci příslušných hodnot musíme mít čas. Ten ovšem můžeme získat pouze tehdy, když nyní zatáhneme za záchrannou brzdu a utneme příchod islámských imigrantů – tedy těch z nich, kteří nejsou adepty pro udělení politického azylu. Každopádně musíme získat zpět kontrolu nad tím, kdo a za jakých podmínek přichází do našich zemí. To je prostě návrat k normálu. Nad tímto požadavkem by se před nedlouhým časem vůbec nikdo nepozastavoval. Já souhlasím s tím, že zdi, ploty a jistá míra násilí (viz např. Austrálie) samy o sobě dlouhodobě nic nevyřeší. Nebude-li takto získaný čas využit k sebereflexi společenství a k následné re-christianisaci, vše je ztraceno. Pokud však o tento čas nebudeme usilovat, je vše ztraceno rovnou. Zatažení za záchrannou brzdu není pro zvládnutí situace podmínkou postačující, ale nutnou. Co vytýkám Autorovi je, že platný argument nezbytnosti hlubší reflexe zneužívá k obhajobě zavržení záchranných opatření.

Kromě toho se Autor dopouští častého směšování všech uprchlíků s těmi, kteří „utíkají z velmi vážných důvodů před ohrožením života“. To, prostě, neodpovídá skutečnosti. I ti největší příznivci imigrace nepopírají, že nemalá část z příchozích před ohrožením života neprchá, že jde o imigranty ekonomické. Snaha rozlišit jedny od druhých je, jak jsem již uvedl, zcela legitimní, navzdory tomu, že s ní aktuálně většina občanů západních zemí patrně vřele souhlasí.

Na tenký led se Autor dostává při tvrzení: „Kolosální omyl je tedy tvrdit, že migrační vlna je úzce propojena s terorismem.“. Doporučuji v této souvislosti pozornosti každého týdeník Reflex 01/2017, kde zveřejněné údaje hovoří v přesně opačném duchu. Nechci se přít, jen by se v tom měl udělat pořádek.

Jako zajímavost se pak jeví Autorovo zdůrazňování zaostávání životní úrovně zemí V4, když o pár odstavců výše akcentoval důležitost křesťanství Evropanů. Tak co tedy považuje za prioritně podstatné? Předhánět jeden druhého v konzumu (a, jak známo, ruku v ruce s tím mít méně a méně dětí...), nebo re-christianisace, byť za cenu opuštění zhoubné teze o materiální základně a kulturní nadstavbě, která je (byť pokaždé jinak) vlastní jak socialistům, tak liberálům? I když, kulturní marxisté tu tezi opustili a jsou s tím jen potíže... ale nechci odbíhat.

Nesouhlasím dále s Autorovým příkrým odsudkem současného vývoje v Polsku a v Maďarsku, přičemž tento vývoj považuje Autor za nebezpečnější než islamismus. To mi připadá velmi zaslepené. Ale nechci odbíhat.

Téměř na závěr přichází svým způsobem obrat o 180°. Autor požaduje: „Rychleji oddělovat ty, kteří mají právo na asyl a ty, kteří musí být odmítnuti a vráceni. Na tyto procedury musí být nasazeny mnohem větší evropské síly než doposud a nelze se spoléhat na Turecko, protože se do něj nikdo nechce vracet, zatím bylo vráceno pouze asi 600 migrantů.“ Naprosto souhlasím! Ale jak toho dosáhnout bez Autorem vysmívaných a odsuzovaných záchranných opatření na hranici, resp. užití rozumné míry násilí? Bylo by přece velmi naivní pochybovat, že ti, kteří budou tušit odmítnutí, udělají vše pro to, aby se příslušným procedurám vyhnuli...

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.