Obsah

„So help me God.“

Ne, nelze se tomu vyhnout: Donald Trump byl před několika dny inaugurován a je z něj 45. president Spojených států amerických.

A ne, ani my nemůžeme poskytnout zatím žádné hodnocení jeho presidenství. K disposici jsou stále jen signály, přinejlepším jakési zárodky kroků. „Přestřelka“ kolem otázky počtu lidí, kteří se přišli na slavnostní inauguraci 20. ledna podívat, je snad až nedůstojná. Není nám moc jasné, proč se president Trump takové malichernosti vůbec věnuje. Na druhé straně jsme však přesvědčeni, že velmi dobře chápeme, proč byla zpět do Oválné pracovny přemístěna busta Winstona Churchilla... poté, co byla uklizena presidentem Obamou nikoli snad rovnou někam do depozitáře, ale do soukromé pracovny, takže nebyla „na očích“. Kdyby nám někdo tvrdil, že to první je jistě důležitější, než to druhé, museli bychom po něm chtít nějaké pádné důvody. My to prostě ještě nevíme.

Zatím se tedy vracíme stále zejména k analýzám samotného volebního výsledku, potažmo k úvahám nad výběrem osobností, které dostaly v týmu presidenta Trumpa příležitost. Jsou to výživná témata, která se jistě ještě nějaký čas budou přetřásat – my se však vynasnažíme přesunout naši pozornost co nejdříve k reálným politickým krokům nového presidenta.

11. ledna 2017 se konala první tisková konference pana Trumpa od jeho zvolení. Rachel del Guidice ji zhodnotila v The Daily Signal v šesti bodech. Ten poslední přitom obsahuje téma, které nás v České republice zajímá snad nejvíce. Citujme: „Trump vyjádřil spokojenost nad tím, že se v očích ruského presidenta jeví positivně. ‚Fajn, jestli se Donald Trump líbí Putinovi, vnímám to jako klad, nikoli jako zápor.‘ řekl Trum. Dodal, že by Putim mohl být užitečným partnerem v boji proti Islámskému státu, což neznamená těsné spojenectví těchto dvou zemí. Zdůraznil, že Amerika by měla mít větší prospěch z jeho jednání s Ruskem, než z [případných kroků] jeho poražené volební soupeřky Hillary Clintonové. ‚Nyní nevím, zda budu dobře vycházet s Vladimirem Putinem‘, řekl Trump. ‚Doufám že ano, ale je tady i velké riziko, že ne. A pokud ne, vážně věříte, že by Hillary byla na Putina tvrdší než já? Vážně tomu někdo v této místnosti věří? To asi nemyslíte vážně.‘

...a přece, můžeme být aktuálnější než obvykle, tak si to dopřejme: z rozhodnutí presidenta Trumpa Spojené státy opouštějí Transapcifické partnerství, dohodu o volném obchodu mezi tuctem zemí. Mezi nimi není Čína a nejspornějším státem ve skupině je patrně Vietnam. Ano, pan Trump tím plní co sliboval, jistě, jde více méně o krok ryze formální, protože dohoda nebyla dosud ratifikována. Přesto je jeho protekcionistická agenda, kterou, jak se zdá, tímto krokem začíná naplňovat, nejspornějším bodem jeho programu. My jsme pro mezinárodní volný obchod – pochopitelně se zeměmi, ve kterých vládne zákon a vlády se k obyvatelům chovají umírněně.

Jak informoval web LifeSiteNews.com nebo Hnutí pro život ČR, podepsal president Trump memorandum, kterým obnovil tzv. Mexico City Policy. Opatření zavedl v roce 1984 president Reagan, oba následující demokratičtí presidenti jej krátce po svém nástupu do funkce zrušili. Poprvé jej v roce 2001 obnovil president George W. Bush. Nařízením se zakatuje federální vládě financovat organizace, které podporují nebo přímo provádějí potraty mimo území Spojených států amerických, které tak nebudou využívat prostředky daňových poplatníků na financování rozvojové pomoci vedoucí k provádění potratů či sterilizací na území jiných států. Dodejme, že přestože se to patrně dá v konkrétních případech vyhodnotit jen velmi obtížně nebo vůbec, narodí se v příštích (nejméně) čtyřech letech řada dětí, o kterých bychom v přeneseném slova smyslu mohli hovořit jako o dětech Trumpových.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.