Obsah

Politické hranice myšlenky nerespektují

Požádali jsme autora, zda by nezareagoval na Editorial KONZERVATIVNÍCH LISTŮ z č. 11/2017. Byl laskav a vyhověl nám. Redakce

Můj text byl v ECHO uveřejněn ve zkrácené podobě. V originále jsem zmínil skutečnost, že na konci 14.století oddělovalo Čechy od Anglie 30 kilometrů moře a 900 km bahna. Přesto myšlenky Viklefovy se již za dvacet let dostaly do Čech a významně se podílely na tom, že za dalších dvacet let vypukla u nás krvavá občanská válka.

Stejně tak tomu bylo i s dalšími myšlenkami, které ovlivnily dějiny Evropy. Šířily se prostě proto, že je určitý počet lidí vzal za vlastní a šířil dál, zatímco argumenty proti těmto myšlenkám u těchto lidí padly na neúrodnou půdu. Politické hranice myšlenky nerespektují. Takto se mimochodem šířilo i křesťanství. Jinými slovy – i v dobách, kdy lidé mohli oslovit druhé lidi nekonečně pomaleji než dnes, nedalo se zabránit často destruktivním myšlenkám, aby neovlivnily celý náš kontinent během několika generací. Tím méně tomu můžeme zabránit dnes, kdy prakticky kdokoliv může sdělovat svoje názory komukoliv jinému na druhé straně zeměkoule, aniž by utratil jeden haléř.

Evropská unie není nic jiného než způsob soužití 28 států. Rozsah toho, co tyto státy dělají společně a všechny konkrétní politiky v těchto oblastech jsou výsledkem buď většinové nebo jednomyslné vůle členských států. Evropská unie prostě není nějaký mocenský útvar vznášející se kdesi nad zeměkoulí, který nutí ubohé evropské země, aby dělaly to či ono. Tento dojem vytváří bohužel většina našich medií a je třeba se ptát, proč se tak děje, když pravdu si mohou novináři zjistit dvěma kliky na počítači.

A je prostě fakt, že ve věci rozvodů a potratů a pornografie i přístupu k homosexualitě v těchto státech došlo k zásadnímu posunu ve veřejnosti na základě vnitrostátní diskuse bez jakéhokoliv vlivu nějakých organizací dotovaných ze společného rozpočtu EU rozhodnutím Evropského parlamentu. Posun začal již před vznikem Evropského hospodářského společenství, přičemž samotné instituce EU se začaly těmito otázkami zabývat až v devadesátých letech, kdy bylo v členských státech již dávno „vymalováno“.

Evropský parlament je věrným odrazem rozložení názorových táborů v členských státech s tou výhradou, že menší státy – k nim patří většina středo- a východoevropských post-komunistických států – v něm mají větší zastoupení než by odpovídalo počtu jejich obyvatel. Pokud se podíváte detailně na výsledky hlasování o rezolucích, které se týkají uvedených oblastí nebo genderové ideologie, pak je zřejmé, že snad s výjimkou Malty by s daným rozhodnutím souhlasily i většiny v národních parlamentech. Jednoduše není pravda, že financování organizací obhajující tyto neblahé ideologie je prosazováno proti vůli většiny politických sil v členských státech a že je důvodem, proč klesá popularita EU u velké části obyvatel členských států. Situace je následující: značné části obyvatel jsou tyto otázky úplně lhostejné, další část souhlasí s tím, aby potraty byly povoleny a také nevidí důvod, proč by se homosexuálním svazkům nemělo dostat statusu manželství a drtivá většina souhlasí s tím, aby rozvody byly snadné.

Vyčítáte mi, že jsem nenapsal, jak proti ničivým tendencím bojovat. Tato výčitka není fér, protože záměr článku byl přece jiný – obhájit existenci Evropské unie a nikoliv moje představy, jak nejlépe čelit pomatenosti naší doby týkající se rodiny a lidské sexuality. Nicméně vaše reakce je pro mne podnětem, abych se o něco takového pokusil.

Název redakční.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.