Obsah

Trump není konzervativec – a buďme rádi

Prezident Trump je často kritizován hanobiteli z obou stran politického spektra za jeho sklon napadat naše národní instituce. Ať FBI, NFL či dokonce CNN, nešetří žádnou „nestrannou“ instituci. To zlobí mnohé, zvláště pak elitní konzervativce chovající značný respekt vůči těmto letitým institucím, které mají za pevný základ naší státnosti.

Naznačuje to jakousi fundamentální naivitu – totiž že těmto institucím svým způsobem není co vytknout a že nejsou zatíženy stejně nakažlivou politizací, jaké podléhá zbytek společnosti. To je však zjevně absurdní.

Jak chápe většina konzervativců mimo nejvyšší kongresové a vládní kruhy, a jak to jistě vnímali voliči prezidenta Trumpa v roce 2016, progresivistům se povedlo podřídit si většinu našich státních institucí a zneužít je pro dosahování jejich vlastních cílů. Ačkoli mnohé tyto instituce – akademické, média, zábavní, zákonodárné a právní – kdysi byly nepolitické a sloužily všem Američanům, většina z nich dnes podlehla neustálému tlaku progresivistů přinutit každou oblast občanské společnosti stát se nástrojem jejich politické propagandy.

Elitní konzervativní leadři toto pojetí progresivistů před nástupem Trumpa obecně přijímali. Kvůli své úctě k našim státním institucím a s tradičním smyslem pro přiměřenost ústavního systému, konzervativci zpravidla omezovali své výpady vůči institucím jen na ty rétorické a ideové. Zcela zpochybnit legitimitu určitých institucí však bylo nemyslitelné.

Anti-progresivista, nikoli však konzervativec

V tomto smyslu Trump není konzervativec. To by však nemělo nikoho překvapit. Trump nikdy nehlásal, že by studoval Russella Kirka nebo Williama F. Buckleye. Jak ale kroky presidenta Trumpa ukazují, je ve válce s progresivisty, kteří svojí agendou převzali celou americkou společnost – a je ochoten zajít dál, než kterýkoli konzervativec v minulosti, aby je porazil.

Místo jako o „konzervativci“ by bylo přesnější mluvit o něm jako o radikálním „anti-progresivistovi“. Jaký je v tom rozdíl? Konzervativci jsou, do jisté míry, ochotni progresivisty napadat, ale nikdy ne na úkor institucí, kterých si váží a které respektují. Hrají-li konzervativci podle těchto pravidel, jsou ve střetu s progresivisty odsouzeni k neúspěchu, neboť tito stejný respekt vůči institucím nesdílejí, každou americkou instituci zcela záměrně uchvátí a ovládnou, aby ji použili a zneužili.

Ale Trump, stejně jako progresivisté, podle těchto směšných pravidel, nastavených k trvalému udržování konzervativců coby poražených, nehraje – je to taková verze příběhu o neporazitelných Harlem Globetrotters zápasícími s věčně prohrávajícími Washington Generals pro CNN. Místo toho Trump hledí potřít a delegitimizovat každou instituci uchvácenou levičáky a pak ji zgruntu přebudovat.

Je ale třeba zdůraznit, že v rozporu s tvrzeními některých anti-trumpovských konzervativců, že jeho výpady nejsou specificky zaměřeny proti samotným našim základním institucím. Trump spíše napadá progresivisty kvůli rozchvácení oněch institucí a překroucení jejich pravých účelů. Podívejme se na několik příkladů.

Zpravodajská média a sport

Posuďte prezidentovu válku proti „fake news“. To je možná nejmarkantnější příklad zmíněné snahy o delegitimizaci. Ačkoli prezident často čelí obviněním elit obou stran, že usiluje o podkopávání svobody tisku, on nemá na mušce samotnou svobodu tisku, ale spíše systematické zkreslení interpretace reality coby výsledek ovládání médií progresivisty.

Skupiny jako Media Research Center a jiné poukazovaly po celá léta na předsudečnost mainstreamových médií vůči konzervativním ideím i leadrům. Trump je ale prvním prezidentem – vlastně prvním významným politickým vůdcem pravice vůbec – který se s médii na základě tohoto jejich zkreslování střetl (a uspěl).

Anebo Trumpovy výpady proti NFL, v USA nesporně nejúspěšnější a nejpopulárnější sportovní lize (amerického fotbalu – pozn. red.): „Proč se NFL těší takovým daňovým úlevám, když nechová v náležité úctě naši hymnu, vlajku ani zemi?“ To byla prezidentova říjnová reakce na síti Twitter uprostřed kontraverze stran pokleknutí při hymně.

Mnozí konzervativní vědátoři spekulovali, že boj s NFL bude přespříliš těžký, a to i pro Trumpa. Jiní namítali, že toto je mimo agendu prezidentského úřadu. Ovšem byli na omylu. Zvednutí rukavice hozené NFL se ukázalo jako správná taktika ve správný čas, obzvláště když korporátní výbory po celé zemi sklouzávají stále více doleva.

Navzdory základně fanoušků, zahrnující slušnou porci konzervativců, působila NFL v roce 2016 jako účinná součást kampaně radikálního transgenderového hnutí, když hrozila Severní Karolíně a dalším státům, že budou vystaveny akcím způsobujícím hospodářské ztráty, pokud nepřistoupí na levicovou sociální politiku. V roce 2017 zašla NFL ještě dále, když odmítla disciplinárně postihnout hráče se zmíněným protestním postojem vůči státním symbolům (a tak vlastně protest implicitně podpořila). V tomto kontextu mají být Trumpovy výpady proti NFL chápány nikoli jako výpady proti lize samotné, jako spíše proti jejím zavádějícím pokusům podporovat agendu progresivistů.

Právní systém

Na závěr uvádím Trumpovy výpady proti soudnímu a právnímu systému, ve formě komentářů na adresu FBI, ministerstva spravedlnosti a různých aktivistických soudců činících obstrukce jeho agendě. Jak jsem posledně uvedl na Townhall, nedávná odhalení zpochybnila důvěryhodnost FBI a jiných státních silových složek, přičemž dala připomenout vystupování „hlubokého státu“ (v originále „deep state“ – o tomto fenoménu se hovoří jako o strukturách propojených uvnitř vládní administrativy, které konají dle vlastních cílů a vlastní logiky, uznají-li to za vhodné i navzdory oficiálním vládním představitelům a jejich politickým rozhodnutím – pozn. red.), který se pokusil poškodit Trumpovu presidentskou kampaň v roce 2016.

Mezitím soudní systém také stále více překračuje a zneužívá svou autoritu tím, že vstupuje do procesu utváření politiky, který má být v kompetenci jiných složek vlády. A i když Trumpovy protiakce jsou zhusta hrubé a nepřesné, jsou důvody, pro které je vede opodstatněné. Nejde o útoky na samotný soudní systém a jeho nezávislost, jak argumentují jeho kritici, ale spíše na manipulaci těmito institucemi ze strany progresivistů v zájmu jejich vlastních cílů.

Progresivisté se celá desetiletí hledí zmocnit amerických institucí, aby vytěsnili konzervativce a vyřadili konzervativní myšlenky. Před nástupem Trumpa se jim to většinou dařilo. Dnes však čelí existenční hrozbě pro budoucnost jejich hnutí – republikánský prezident je ochotný se trochu umazat a porušit pár pravidel (jež byla doposud používána výhradně proti republikánům), a činit cokoli v zájmu vítězství.

Anti-progresivistický étos se ujal jak v Trumpově personální politice stran postů v administrativě i těch soudních, tak v jeho politických krocích. Progresivisté to intuitivně chápou, což je důvod, proč se cítí být dohnáni k takovému „odporu“. Vskutku, pokud Trumpa neporazí, mohli by nakonec zjistit, že se ocitli na nesprávné straně dějin.

Autor je předsedou American Principles Project. Můžete jej sledovat na Twitteru @FrankCannonAPP.

Se souhlasem převzato z thefederalist.com. Originál textu k disposici zde. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.