Obsah

Geologie a naše klima

Ještě historicky nedávno chtěli soudruzi prosadit své tzv. vědecko-technické představy o zářivé budoucnosti lidstva, a to nejen proti vůli zaostalých lidí, ale také pokořením nepřátelské přírody. „Poroučení větru a dešti“ se jim jaksi nezdařilo. Nyní se však úsilí uvědomělé části lidstva zcela opačně obrátilo na hájení přírody, do které by člověk vůbec neměl zasahovat. Opuštění představy člověka jako odpovědného zahradníka či lesníka se u nás zatím projevují jen kůrovcovou kalamitou. V nedaleké budoucnosti budeme možná se slzou v oku vzpomínat na dobu, kdy potíže byly pouze s chráněnými brouky.

Klima se mění a indiánům nepomohly ani tisíce lidských obětí. Nyní se k ovlivňování klimatických změn přistupuje poněkud odpovědněji. Nicméně víme, že bychom se měli poučit z minulosti a chyby zbytečně neopakovat. Je tak otázka, jak to se změnami počasí bylo v minulosti. Samozřejmě je známo, že Grónsko má název od původně zelené země, ale lépe se do minulosti podívat poněkud hlouběji.

V třetihorách bylo proti současnosti tepleji, a tak odborníci posunuli počátek čtvrtohor až do doby před 2,588 miliony roky (dříve se uvažovalo jen 1,64 až 1,81 milionů let). V té době se totiž projevilo razantní globální ochlazení (gelas). Původně se totiž ledové doby vyskytovaly jen ojediněle. Zjišťují se podle hlubokomořských sedimentů, ale také dle změn měkkýšů. (Zajímavý je např. hromadný zánik řádu čtyřžábrých hlavonožců – amonitů, s dosud známými více než 5 tisíci druhy, a to přibližně koncem křídy, tj. asi před 65 mil. roky.) Je zajímavé, že Antarktida má led nepřetržitě 14 milionů let, ale Arktida jen 250 tisíc let. Kontinenty již odpovídaly současné době, ale měnily se kolísáním hladiny moří. (Vzhledem ke coriolisovým silám se mohla měnit i rychlost otáčení naší Země.) Naposled to bylo po zániku převažujících pevninských ledovců (studený výkyv stadiálu končil před 27 až 18 tisíci lety) a hladina moře se postupně zvýšila o něco přes 130m (zdroj: wikipedie, heslo Doba ledová).

Čtvrtohory se ve srovnání s předchozí dobou jeví jako jedna dlouhá doba ledová, kterou přerušují řádově kratší teplejší výkyvy – interglaciály (meziledové období trvající asi 15 tisíc let). Na našem území průměrná teplota poblíž vrcholu předchozích interglaciálů byla však o 2 až 3°C vyšší než je v současnosti. Naopak studené glaciály (trvající asi 100 tisíc let) byly o 11 až 13°C studenější. Samozřejmě i tato období měla své výkyvy. Studená období byla s převažujícími suchými a studenými větry. Působily rozpad hornin a vznikala souvrství s navátými sprašemi, místy byla suťová pole, kamenná moře apod. Řeky byly meandrující a s občasnými vodními přívaly. U nás vznikaly strmé východní svahy a pozvolné západní. V teplejších obdobích pak tekly řeky v hlubších korytech s častými oblouky a vznikala i slepá ramena a říční terasy.

Pro dokreslení tehdejší situace je níže uveden obrázek postupně vznikajícího pražského vltavského údolí.

Je patrné, že tehdy musely být velmi drastické povodně, které se zachovaly i v paměti lidstva – viz praotec Noe. Dále viz tabulka stratigrafického schématu čtvrtohor (zdroj: wikipedie, heslo Čtvrtohory) a relativní rozdíl průměrných teplot, vzhledem k současnosti, a to za posledních 800 tisíc let (podle projektu EPICA, který vycházel z ledovcových záznamů, zdroj: wikipedie, heslo Doba ledová). Pokud by zájemcům nestačil tento velmi zjednodušený přehled, mohou se samozřejmě více dovědět z odborné literatury a rovněž i z internetu.

V minulosti se však měnilo i složení naší atmosféry. Více kyslíku umožnilo větší rozměry hmyzu. Větší obsah kysličníku uhličitého byl zase příznivější pro rostliny. To se využívá ve sklenících, kam se vede část spalin z vytápění. Příroda se dokáže sama regulovat a s lidskou činností počítá. Možná, že lidstvo tak naopak trochu brzdí nástup další doby ledové. Zatím to však vypadá na evropské masivní omezení průmyslu, snížení životní úrovně a následné velké politické nepokoje s nepředvídatelnými důsledky.

Podle bible byla původním lidským působištěm rajská zahrada a je podstatné, že Kristus byl po svém vzkříšení vnímán jako zahradník. Zajímavá je i přehlídka tvorstva před zraky Adama (Gn 2, 16-20), kdy „nebyla nalezena pomoc, která by při něm byla“. Bůh dává jména světlu, temnotě, obloze, pevnině, slunci, měsíci, ale tvorstvo ponechává bez jména. Zaujímá paradoxní postoj a vyčkává „… aby uzřel, jaká jim dá jména“ (Gn 2, 19). Pro Semity to znamenalo udělení přetvářející moci. S tímto pověřením se člověk má chovat s náležitou odpovědností, ale i s vírou, že Bůh na něj nenastražil nějakou nečekanou past. To by mělo vylučovat oba extrémy, tj. chovat se ve svém svěřeném prostoru nepřístojně, nebo naopak na povinnou péči rezignovat. Příroda má své výkyvy a zatím se vyrovnala s celou řadou velkých katastrof. Nová hysterie, která s Bohem nepočítá, je tak samozřejmě scestná.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.