Vážná hrozba pro země Západu

Podrobnosti

Zveřejněno 9. 5. 2012 19:52

Napsal Jeff R. Nyquist

Richard L. Palmer, prezident společnosti Cachet International, podal dne 21. září 1999 před Sněmovním výborem pro bankovní a finanční služby svědectví o „infiltraci západního finančního systému živly ruského organizovaného zločinu...“ Jeho svědectví je v úplnosti k dispozici na internetových stránkách Výboru demokratů pro finanční služby. Palmerovo svědectví, jako v případě mnoha dalších odborníků, však nikdy nezaznělo v příslušném kontextu.

Palmer upozornil sněmovní výbor na „závažnou hrozbu zemím Západu“. Pracoval jako důstojník vojenské výzvědné služby v Evropě a působil 20 let jako člen operačního výboru CIA. Jeho poslední funkce byla šéf rezidence v bývalém Sovětském svazu v le-tech 1992 - 1994. Několik let monitoroval zločinné aktivity spjaté s ruskou mafií. Palmer sdělil výboru, že měl pří-mou zkušenost se spoluprací s bývalou sovětskou bezpečností a policejní službou, stejně jako „se členy ruského bankovnictví, byznysu, organizovaného zločinu a zkorumpovaných činitelů“.

Podle Palmera byl ruský „tržní mechanismus“ přidušen organizovaným zločinem. Není to ovšem organizovaný zločin běžného typu. Ve skutečnosti došlo ke spřažení totalitních činitelů a zločineckých sítí s bezpečnostními agenturami a policií. Každý, kdo měl možnost vyslechnout hlášení příslušníků bývalé sovětské policie nebo zvláštních tajných služeb, zná ty příběhy: jistý plukovník KGB byl vyzván k účasti na jistém „byznysu“, jistý generál GRU (Glavnoje Razvedivatěl'noje Upravlenije, vojenská rozvědka, pozn. překl.) dostal jistou „příležitost“, jistý komunistický činovník dostal příkaz založit korporaci za použití stranických financí – to vše na příkaz shora, z ústředního výboru strany.

„Nanejvýš informovaní pozorovatelé souhlasí, že skupiny zločinné mafie tvoří 10 až 15 procent obrazu ruského organizovaného zločinu“, poznamenal Palmer, „a ruští představitelé, ti bývalí s jejich 'nově zrozenými podnikateli', zbývajících 85 až 90 procent.“

Jinými slovy, 85 až 90 procent organizovaného zločinu v Rusku je dílem bývalých komunistických představitelů. Palmer mluví o možnosti, že ruští bankovní představitelé snad byli zapleteni do západních bankovních skandálů. „Rád bych poznamenal,“ řekl Palmer, „že při šetření jedenácti případů firem v USA a jiných zemích Západu, defraudovaných živly ruského organizovaného zločinu, jsem byl scho-pen identifikovat devět z nich, kdy členové exekutivy těchto firem byli mimo pochybnost zločineckými podpláceni skupinami, aby se podíleli na okrádání svých zaměstnavatelů.“

Palmer dále řekl: „V Rusku se neřídí 'vládou zákona', ale podle neformálních dohod.“ Jinými slovy, práva vlastnická i jiná, uznávaná zákonem, nejsou základem ruského systému. Mohlo by se zdát, že postkomunistické Rusko funguje podle Proudhonova rčení, že 'vlastnictví je krádež'. Vše, k čemu došlo pádem komunismu, byl přechod z jednoho systému rozkrádání do jiného takového systému. Komunisté se ve skutečnosti nestali kapitalisty, protože nebyli schopni přistoupit na základní morální, politické a právní pojetí, na němž kapitalismus spočívá.

V osmdesátých letech, během příprav na nadcházející změny v Rusku, byly plány na přesun peněz komunistické strany na Západ podle Palmera „projednávány poprvé v roce 1984 zvláštním výborem sovětského politbyra a vrcholnými orgány sovětské vlády.“ V roce 1986 neformální plánovací výbor získal „služby dvou předních důstojníků Prvního oddělení KGB, tedy zahraniční rozvědky, kteří měli zkušenosti s finančními převody do zámoří, jak pro ústřední výbor strany, tak i pro operační účely“. Komunisté si dali záležet, aby zahladili jakékoli papírové stopy tohoto plánování.

Podle Palmera „neexistoval žádný písemný záznam ze zasedání či jednání, s výjimkou jedné kopie pro šéfa KGB a jedné kopie pro Viktora Čebrikova, úředníka ÚV odpovědného administrativním orgánům politbyra. Předsedou této plánovací skupiny byl pokladník ÚV Nikolaj Kručina.“

Pokud detailně studujete Palmerova tvrzení, obzvláště když píše o „vytváření jakoby soukromých komerčních firem“ ze strany KGB, možná pro stromy neuvidíte les. Palmer zřejmě věří, podobně jako většina analytiků, že popisuje jakousi organickou, spontánní přeměnu sovětského systému, kterou příslušníci elity prozíravě předvídali. I když říká, že tyto změny začaly shora, řízeny „neformálním plánovacím výborem“, vyhýbá se jakékoli zmínce o rozsáhlé sovětské strategii podvádět Západ. Ale změny započaté shora politbyrem jsou jakékoli, jen ne organické. Zavádění takových změn nutno chápat v souladu se sovětskou strategií.

Samozřejmě, psát o sovětské strategii dnes znamená vystavovat se posměchu pro nadměrnou podezíravost. Západní představitelé a stratégové so-větské podvody vždy popírali. Jan Šejna, jeden z nejvyšších bývalých vojenských přeběhlíků ze sovětského bloku, napsal o tomto západním popírání následující slova: „Jedním ze základních problémů Západu je časté selhání pokud jde o uznání existence jakéhokoli sovětského 'velkého plánu' vůbec.“ Když další přeběhlík, major KGB Anatolij Golycin, napsal o rozsáhlém sovětském plánu knihu s názvem Nové lži místo starých, odmítl jeho trvrzení bez obalu takřka každý. A přece se ze všech stran hrnou důkazy o ruských strategických plánech, od další podpory komunistických front a stran v zahraničí až k další modernizaci ruských strategických raketových sil.

Richard Palmer byl o této hrozbě přesvědčen. Trápil ho „návrat totalitárních režimů, které nemusí být nutně komunistické“. Na nálepce ale nezáleží. Zločinci zůstávají zločinci a země bez vlády zákona je vždy ovládána zločinci. Čeho jsme byli svědky ve dvacátém století, se Sovětským svazem a hitlerovským Německem, to byla exploze politického zločinu. V jedenadvacátém století se politický zločin stal také zločinem finančním. Vznikají a zanikají celá impéria.

V tomto kontextu si položte následující otázku: Bylo moudré umožnit Rusku (a Číně) přístup do amerického finančního systému? Nuže, odpověď by snad měla být zřejmá.

Převzato z Financial Sense, pro KL přeložil Jozef Zummer.