Obsah

Koho volí lid?

David Rath, jehož kauzu prožíváme, „neujel“ nějak náhodou. Jeho morální vlastnosti byly veřejnosti známé. Nebyl to žádný dokonalý pokrytec. Všichni znali jeho chování, jeho banality, jeho nenávistné řeči, nemorální intriky a celou neuvěřitelně vulgární mediální konstrukci, založenou nikoliv na presentaci myšlenek, ale na dehonestaci oponentů. Rath téměř nikdy neměl proti sobě někoho horšího, než byl sám. Pokud zvítězil, potom jen hulvátstvím. Proč mu lidé dali hlasy?

Především je tu zodpovědnost sociální demokracie. Vždyť nějaké místní sdružení jej muselo navrhnout, nějaké vyšší orgány jej musely schválit, musel být zvolen na nějakém sjezdu! Tito všichni jsou přece zodpovědni za zvoleného člena. Nikdo nemůže říci, že neznal jeho morální profil. Nosil ho s sebou už v obličeji a potvrzoval každým slovem.

Jaká je zodpovědnost politických stran vůbec? Opět použiji Rathův příklad, ale jistě by se totéž dalo říci o mnohých. Přece muselo být dávno jasné, že se děje něco nekalého, když Rathovo rodné městečko polykalo dotace a na jiné se nedostávalo. Jak to, že v jednom malém městečku může být špičková nemocnice, ale v mnohem větších obcích nikoliv? Jak to, že sportovní stadion se staví právě tam? A korupce? Ta přece čouhá z každé zakázky placené z veřejných prostředků. Pro policii je řešení obtížné, musí mít důkazy, musí chytit aktéra při činu atd. Ale stranické orgány přece takovou kontrolu udělat mohou kdykoliv a svoje členy volat k zodpovědnosti. Proč to neudělají? Co je to za strany? Není na čase je vymést z politiky?

Účel světí prostředky

Rath měl zcela jasně povahu hospodského rváče. Přitahoval jistý druh voličů zvyklých na sprosté urážky, hospodské legrácky, vyhrožování pěstí. Na náměstích mu skandovaly davy. Byli snad všichni tito lidé odchovanci čtvrté cenové skupiny? Na začátku byla přízeň davů, bez ní by nebyl Rath pro nikoho potřebný. Davy se snadno získají. Stačí třeba slíbit, že zruší poplatky u lékaře (jak pokryje zvýšené výdaje zdravotnictví ovšem neřekne, ale davu to stačí). Rath byl tedy pro sociální demokracii vhodným kandidátem, protože přitahoval voliče.

Proč musí tradiční strana používat takových prostředků? Především sociální demokracie nemá program, který by za něco stál. Zatímco pravice řeší krizi škrty a zvyšováním poplatků a daní, sociální demokracie neměla a nemá, kromě nesplnitelných slibů, nic. Celý program je založen jen na odmítání protivníkových návrhů, aniž by se předkládaly smysluplné protinávrhy. Jestliže je celý program jen slibováním vrabce na střeše, pak se musí spoléhat na jiné prostředky, než na argumenty. Takto už vystupoval Paroubek s Rathem za zády. Vzpomeňme jen, jak Paroubek okřikoval každého, kdo poukazoval na špatný případ Řecka. Protože příklad tu byl, nebylo možno jej odehnat jako mouchu, bylo nutno zakřiknout každého, kdo na něj poukazoval. Jistě si mnozí vzpomenou, jak socialisté vždy zrudli, když jim někdo řecký příběh předložil, a začali mu spílat. K tomu se hodili právě lidé typu Davida Ratha. Když někdo položil nepříjemnou otázku (třeba o Řecku nebo o tom, kde se vezmou peníze na slibované sociální programy), lidé jako David Rath byli užiteční. Okamžitě vystartovali s osobními urážkami, dehonestacemi a denunciací. Dotazující musel zmlknout. Tomu se také říká politika.

Socialisté se postavili do posice nezodpovědného otce rodiny, který se zadlužuje, aby mohl manželce koupit kožich a dětem dovolenou u moře. Morální a zodpovědné chování přece musí jít stranou, když je zapotřebí zvítězit ve volbách a potom rozkrádat stát! Žít na dluh, který se prý neplatí, je nemorální, někdo jiný má nést naše náklady. Proto je zapotřebí hlásat nezodpovědnost, protože smysluplný program tu není, a pak je zapotřebí, aby si jistí lidé mohli nakrást. Těžko lidem nemorálnost vyčítat, když si je osvojily jejich vzory, lidem zvolení politici. Lidé se stávají nemorálními, protože vidí, že se to vyplácí, nemorální lidé potom volí nemorální politiky a ti opět jen nemorálnost šíří. Tak se uzavírá kauzální cyklus, který téměř nelze rozetnout. Sociální demokracie v tom není jiná než ostatní strany, pouze jsou její nemorálnosti snadněji prohlédnutelné, a to už jen pohledem do programu, který je v podstatných věcech jen o rozhazování a fantaziích. Pokud si někdo na tento nedostatek dovolil poukázat a snad nějakou zodpovědnost za stát projevil, potom tu byl Rath a podobní, aby ho znemožnili osobními útoky. To samozřejmě s odchodem Ratha nekončí. Jiná metoda totiž na stole není a opět se musí najít vhodná osoba, která si ji osvojí. Můžeme se jen dohadovat, kdo se rétoriky čtvrté cenové skupiny chopí.

Ale co lidé?

Rath samozřejmě není první korupční aféra, byl asi pouze neopatrnější než ostatní. Dokonce si troufnu říci, že to není ani největší aféra a jiné strany jich dokonce mají ještě více. Ale zcela jistě je morálně nejrozkladnější. To proto, že hlásal boj proti korupci a lidé mu věřili. Komu potom věřit? Uvěří teď lidé někomu, kdo bude upřímně chtít něco s korupcí udělat?

Lidé nechtějí pravdu znát. Nutilo by je to k hledání řešení, ale řešit znamená pracovat a uskrovnit se. Proto je lepší si zacpat uši a opájet se krásnými sliby socialistů, kteří budou sametově slibovat, že vše vyřeší. A korupce, která je prý příčinou všeho? Tu oni vyřeší snadno. Stačí vyhodit zlé členy ODS a vše bude v pořádku, vždyť socialista přece nekrade…

Přitom Rathův příběh je ukázkou, co vše je v politice možné. Rodná vesnice s jeho dvěma ženami profitovala z postavení svého „kmotra“. Stadión, nemocnice, silnice, škola a dokonce i univerzita. Jak je to možné? V jakém světě to žijeme? Samozřejmě ve světě evropských a jiných dotací. Ve světě, kde hlavní zdroje obcí pocházejí z dotací. A o dotacích vždy rozhodují úředníci a politici. Dotace nikdy nepůjdou tam, kde jsou potřebné nebo k těm, kteří na ně platí svými daněmi. Odstranění nemorálnosti vidím především v tom, aby si každý na sebe vydělal sám, každá obec, každé město. Aby konečně záleželo na pracovitosti, skromnosti, loajalitě ke svému společenství, nikoliv na schopnostech intrikařit. Bez ukončení dotační politiky nelze skoncovat s příběhy Rathova typu.

Převzato z autorova blogu, pro KL redakčně upraveno a kráceno

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.