Obsah

Koho vlastně podporuje Akce D.O.S.T.?

Akce D.O.S.T. podporuje v předvolebním úsilí tři poněkud nesourodé kandidáty. Skutečně je ideový záběr „národně konzervativní pravice“ tak široký, nebo jde o akci, která má spíš zviditelnit Akci D.O.S.T. samotnou?

Nenaplnilo se naše přání, aby se politické proudy, stojící v opozici vůči soudobým sociálně inženýrským projektům multikulturalismu a globální vlády, shodly na společném kandidátovi,“ říká předseda Michal Semín. Toho lze skutečně litovat, neb roztříštěnost je skutečně bolestí zdejší konzervativní scény. Akce D.O.S.T. se proto rozhodla několik kandidátů veřejně podpořit, neboť (zcela správně) soudí, že presidentská volební kampaň může být příležitostí upozornit na hodnoty, které považuje za klíčové.

Tento dozajista ušlechtilý cíl je poněkud znejasněn volbou trojice kandidátů, hodných dle Semína podpory těch, kteří se hlásí k hodnotám Manifestu D.O.S.T., tedy hodnotám jako důvěra, objektivita, svoboda a tradice.

Za takové kandidáty Semín považuje Janu Bobošíkovou, Ladislava Jakla, a Jiřího Karase. Vyzývá proto příznivce, aby (pokud jim to svědomí dovolí) podpořili podpisem kandidaturu některého z nich (případně všech tří) a umožnili tak jejich vstup do regulérního presidentského klání.

Trojlístek kandidátů (z nichž každý v tuto chvíli zápasí o shromáždění potřebného množství podpisů), představuje osobnosti politicky poněkud nesourodé. Co mají společného? Určitě především skutečnost, že všichni tři musejí čelit nepřízni mainstreamových médií. „Nenechte o nové hlavě státu rozhodnout peníze a masmédia“, apeluje Jiří Karas a shrnuje tak velmi podstatný fenomén dnešní předvolební situace, kdy vlivné zájmové skupiny chystají na start své kandidáty a média nás krmí předem vybraným okruhem oblíbenců a nutí vybírat mezi nimi. V tomto ohledu jsou nepochybně všichni tři hodni skutečně občanské podpory svých příznivců – a výsledek onoho „sbírání podpisů“ může mnohé napovědět.

Dalším společným rysem, který snad lze u všech třech nalézt, je kritický postoj k Evropské unii a vůbec ke globalizačním a multikulturním projektům, stále zřetelněji se odcizujícím evropským kulturním a duchovním kořenům. Ano, každý z oněch tří uchazečů o podporu pohlíží kriticky na politickou i morálně-kulturní eurocentralizaci, každý z nich hájí hodnoty jako je státní suverenita a národní svébytnost, avšak zdá se mi, že východiska a motivy, s nimiž tak činí, se poněkud různí. Posuďte sami.

Ladislav Jakl, vedoucí politického odboru kanceláře současného presidenta Klause, kterého podporuje Stra-na svobodných občanů (Svobodní), rocker a svobodomyslný chlapík, je „liberálně–konzervativní pravičák“ klausovského typu, řekněme snad (s trochou zjednodušení) přívrženec standardní euroskeptické pravice, jejímiž hesly bývají „nizké daně, minimální stát, maximální svoboda“.

Jiří Karas, bývalý dlouholetý křesťanskodemokratický poslanec, konzervativní obhájce rodiny a života, dnes velvyslanec ČR v Bělorusku. Je stále členem KDU-ČSL, která se však na jeho kampaň dívá s nevolí, neboť ji vnímá jako ohrožení své vlastní kandidátky Zuzany Roithové.

Jana Bobošíková, bývalá europoslankyně, je šéfkou hrubě populistické (a chvílemi až mesianistické) strany Suverenita, která dlouhodobě straší sudetskými Němci, poslední dobou brojí proti církevním restitucím, holedbá se tím, že pohrdá pojmy jako „politická levice a pravice“. O této straně předseda Svobodných Petr Mach velmi výstižně prohlásil, že není konkurencí jeho straně, nýbrž mnohem spíše levicovým stranám Miloše Zemana či Jiřího Paroubka.

Zatímco tedy Karas a Jakl mohou snad (v jakémsi vzájemném napětí) representovat liberálně – konservativ-ní póly zdejší pravicové politické scény, podpora Bobošíkové je v tomto kontextu poněkud, hmm, překvapivá. Ano, rozumím, že reálná politika je nutně také věcí diplomacie a kompromisu, avšak případný kompromis by měl být utvářen sub specie klíčových politických principů. Usiluje-li tedy Akce D.O.S.T. o propojení ideově blízkých politických sil i za cenu „zachování dílčích a méně podstatných názorových odlišností“, jak říká předseda Semín, pak je nutno se ptát, zda téma národní svrchovanosti a suverenity nezbytnělo v myslích těchto „národních konzervativců“ až natolik, že překrývá a marginalizuje jiné, stejně podstatné (ba podstatnější) politické principy a dlouhodobé hodnoty. (Které by to mohly být, naznačuje podle mého velmi trefně text Michaely Freiové.) Navíc, pokud by byla úvaha vůdců D.O.S.T. skutečně správná a tři jmenovaní uchazeči by skutečně soupeřili o tytéž voliče, pak jestliže by se prvního kola presidentské volby zúčastnil více než jeden z nich, jejich již tak malá šance na postup do kola druhého se ještě sníží. Takto široce pojatá podpora tedy samotným kandidátům příliš neprospěje, neb podporovat všechny znamená všechny tři znevýhodnit. Nebo snad byla tato předvolební podpora spíše než jako vážná pomoc kandidátům, zamýšlena jako zviditelnění Akce D.O.S.T. samotné?

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.