Přehlídka ještě neskončila

Podrobnosti

Zveřejněno 12. 2. 2013 3:24

Napsal J. R. Nyquist

Vyjádřeno metaforou, USA se potápějí. Státní loď se povážlivě naklání na bok (na levý). Mnozí si myslí, že skončíme pod hladinou ještě před dalšími volbami. A tak se někteří pasažéři chtějí dostat z lodi. Podle listu The Daily Caller je dnes webová stránka Bílého domu "zaplavena peticemi 20 států požadujících odtržení".

Autoři těchto rozmanitých petic ovšem zapomínají na slova přísahy, která znějí: " … jeden národ před Bohem, nedílný, se svobodou a právy pro všechny". Podobně i vláda by mohla být obviněna, že zapomíná na "svobodu a práva pro všechny". A téměř všichni zapomněli na tu část se slovy "před Bohem".

Dalo se čekat, že po zveřejnění volebních výsledků minulý týden spustí Donald Trump na twitteru, že "tahle země potřebuje revoluci". Takové je heslo finančně a politicky frustrovaných. Zároveň ale strana hlásící vítězství ve volbách není nutně vítězem v čemkoli; Bílý dům je teď totiž cenou útěchy, zjevně udělenou jako vtip tváří v tvář hrozivé realitě. Co zbývá je jen šéfování velkému úpadku. S Evropou v krizi a hromadami dluhů na všech stranách není kam uhnout.

Jak čtenáři tohoto sloupku vědí, nedávno mě fascinoval Gustave Le Bon svojí knihou Psychologie socialismu, poprvé vydanou roku 1898. Autor v knize uvádí několik trefných předpovědí, které se vztahují k našim časům. Podle něho je triumf socialismu nevyhnutelný, zároveň ale tvrdí, že socialismus nepřetrvá. Důvod triumfu socialismu lze nalézt v masovém přírůstku špatně přizpůsobivých lidí a v rozmazlování odrodilců. K pozdějšímu zhroucení socialismu však dojde právě, až se tito odrodilci společnosti dostanou k moci.

Le Bon měl kupodivu za to, že USA jsou obzvláště náchylné k tomu, co nazval "příštím útokem nepřizpůsobených", spíše než Evropa, protože příčiny závisti a nevraživosti jsou v americké společnosti více nasnadě vzhledem ke zdejšímu politickému zřízení. Navíc, vysvětluje autor, jsou USA rasově rozdělené a to způsobí budoucí rekrutování socialistických revolucionářů. Předpověděl, že převážná většina černé populace Ameriky, v důsledku špatného zacházení v minulosti, může být v pokušení přidat se k socialistické revoluci. Pokud by k takovému tragickému rozdělení došlo, varuje Le Bon, "anglosaská Amerika ... úspěšně překoná nebezpečí, jemuž bude vystavena, ale stane se tak za cenu nejničivějšího konfliktu v dějinách".

Každý Američan se při takové předpovědi nutně zachvěje, když vezme v úvahu nedávné události a způsob, jakým byla otázka rasy využita socialistickými programy v USA. Tuto předpověď Le Bon zmírnil tvrzením, že sociologie zatím nedokáže předpovídat přesně, protože to není exaktní věda. Poukázal, ale na existenci několika prostých pravd, s nimiž se budoucnost musí vypořádat. Obecně "máme velmi malý vliv na přítomnost, protože ta je vyústěním minulosti, se kterou už nic nenaděláme". Dále poznamenal, že pečlivý pozorovatel "právem soudí, že národy, které se ocitly na svahu úpadku, budou v upadání pokračovat". Důsledkem takového úpadku je socialismus a "naprostý rozvrat institucí, na nichž spočívá naše civilizace..."

Katastrofy pak následují jedna za druhou. Autor vysvětluje, že "tyto předpovědi jsou velmi obecné a mají nejspíš cosi společného s těmi prostými a věčnými pravdami, které nazýváme pravdami otřepanými".

Jinými slovy, vzestup a úspěch socialismu vyplývá ze stupňování našeho úpadku podobně jako noc následuje po dni. A pokud někdo chce popřít dekadenci dnešního sociálního státu, nenechá se zviklat fakty či argumenty – které kolem něho krouží, jako by stál v samotném oku tohoto tornáda. Jak o budoucnosti socialismu Le Bon poznamenal, "většina socialistických aspirací je v přímém rozporu s nezbytnostmi vládnoucími dnešnímu světu a jejich realizace nás vrátí zpět do nižších fází společnosti, kterými jsme si prošli už dávno".

Soutěž je klíčovým zákonem lidské společnosti a tržní ekonomiky. Nelze vytvořit alternativní formu společnosti vyloučením soutěže, jak by to dělali socialisté. Slovy Le Bona, "potlačení soutěživosti ... jak by to navrhovali socialisté, může jen paralyzovat hlavní hybné páky dneška". Jelikož je ale socialismus náboženstvím, žádná praktická námitka mu nesmí stát v cestě. A Le Bon pokračuje, "to je ten důvod, proč socialismus představuje nejvážnější nebezpečí, jaké kdy ohrožovalo novodobá společenství".

Socialistická revoluce by zahrnovala zničení bohatství a také zničení lidí. Dále je třeba mít na paměti, že všechny revoluce spouštějí ti, kteří jsou u moci. "Sociální převraty jsou vždy šířeny shora, nikdy ne zdola", napsal Le Bon. Podle něho je socialismus mentální stav, který charakterizuje jako "emoční humanitářství"; začíná libými pocity a končí "pod guillotinou". Je to emoční humanitářství, které způsobuje, že "vedoucí třídy" ztratily víru ve staré zákony a tradice, na nichž civilizace stojí. Tato ztráta víry je v podstatě přechodem od jedné formy náboženství k jiné. Na jiném místě Le Bon argumentuje, že "prozřetelnost etatisty je dědicem božské prozřetelnosti...". Jak vysvětluje, socialistické náboženství tehdy dosud očekávalo příchod svých bohů. To bylo v roce 1898. Dnes máme před sebou přehlídku řezníků a demagogů, od Lenina, Stalina a Hitlera po Maa a Pol Pota. A tato přehlídka ještě neskončila. V USA teprve začíná.

Skončím citací z knihy Johna Derbyshira, s názvem „Jsme zatraceni“: "Dnes je více méně srozuměno, že soukromé podnikání existuje, aby krmilo monstrum veřejného sektoru."

A v tom to vězí.

J. R. Nyquist, 13. listopadu 2012, Financial Sense on Line. Pro Konzervativní listy přeložil Jozef Zummer.