Příčiny a řešení bankovních krizí

Podrobnosti

Zveřejněno 30. 6. 2013 22:53

Napsal Martin Bejvl

V tomto článku bych se rád zabýval otázkou bankovních a finančních krizí. Nejprve stručně zrekapituluji základní principy monetárního systému: Centrální banka je polostátní úřad, který má monopol na tisk likvidity. Natištěnou likviditu půjčuje komerčním bankám za diskontní úrok. Komerční banka pak tuto likviditu půjčuje lidem a firmám za vyšší než diskontní úrok. Z rozdílů obou úroků má komerční banka zisk. Pro regulaci inflace provádí centrální banka průběžné zvyšování či snižování diskontní úrokové sazby. Snížení diskontní sazby znamená expanzi levných úvěrů. Zvýšení diskontní sazby znamená stahování peněz z oběhu.

Příčina krizí 1: Fixní směnné kurzy

Po zkušenostech z historie bezpečně víme, že monetární systém není zdaleka ideální a dochází v něm k velkým krizím a krachům, které se negativně odrazí i v reálné ekonomice. Většina krizí monetárního systému byla způsobena fixními směnnými kurzy, stanovenými vládou. Uměle nadhodnocená měna má za následek likvidaci exportu a podporu dovozů na dluh a investic na dluh, aniž by tyto dovozy a investice byly podloženy dostatečně dobrou kondicí domácí ekonomiky. Tak vzniká dluhová bublina, která dříve nebo později praskne.

Krize byly dále zhoršeny silně restriktivní politikou za účelem udržení nadhodnocených fixních kurzů a ještě více zhoršeny odmítnutím vlád zachraňovat krachující banky, takže lidé i firmy přicházeli o všechny úspory. Nadhodnocené fixní kurzy zapříčinily následující krize:

1873, 1929-1933 – fixní kurz dolaru a marky ke zlatu;

Asie 1997, Mexiko 1994, Argentina 2001 – fixní kurzy místních měn k dolaru;

Evropa 2008-současnost – euro pro různé země s různými hospodářskými podmínkami lze také považovat za uměle fixní kurz.

Příčina krizí 2: Špatné insolvenční zákony

Ne všechny krize však lze vysvětlit fixními kurzy. K bankovním krizím dochází i v zemích, které mají kurzy volně plovoucí. V těchto případech jsou bankovní krize zapříčiněny chybně či netransparentně vymezenými insolvenčními zákony, které mají udávat postupy dozorčích orgánů při krizových situacích. V takto nerovných podmínkách dochází ze strany bankéřů k bezbřehému morálnímu hazardu s tím, že zisky budou soukromé a ztráty zaplatí daňoví poplatníci. I v tomto případě se děje nejprve úvěrová expanze následovaná poté krachem. Příklady z historie: 

Japonsko, Švédsko: V 80. letech se odehrávala úvěrová expanze, následovaná krachem začátkem 90. let.

USA: V letech 2001-2007 se odehrávala úvěrová expanze, od r. 2008 nastal krach.

Island: Banky od r. 2001 nastavovaly nereálně vysoké úrokové sazby, aby přilákaly klienty ze zahraničí. Svěřené peníze islandské banky investovaly do spekulativních bublin. Po splasknutí bublin r. 2008 se islandské banky ocitly v platební neschopnosti.

Příčina krizí 3: Znehodnocování měny

S existencí monetárního systému je dále spojena hrozba znehodnocování měny, což je vlastně systémové riziko každé nuceně monopolní měny.

Hyperinflace ve Výmarské republice byla způsobena tím, že centrální banka byla privatizována do rukou spekulantů. Tito spekulanti pak trvale shortovali marku, a přitom záměrně řídili centrálně bankovní politiku k soustavnému poklesu měny, aby měli zaručenou jistotu výhry.

V současné době dochází k plíživému znehodnocování amerického dolaru. Nelze popřít, že za 1000 dolarů si dnes koupíte mnohem méně bochníků chleba, než za 1000 dolarů v roce 1913.

Publicista Jiří Síto ve svém článku USA pohledem amerických konzervativců píše o tom, jak je kongres USA v posledních dekádách ve stále větší míře ovládán lobbyistickými skupinami a jak USA směřují k nastolení totalitního policejního státu. Jestliže je tento článek pravdivý, pak tytéž mocenské skupiny, o kterých se ve článku píše, mohou snadno přimět státní centrální banku FED k natištění miliard (či biliónů) dolarů pro jejich soukromé potřeby. Počet takto vytištěných a přerozdělených dolarů je asi těžko představitelný, neboť zde musíme vzít v úvahu, že dolar je měnou, ve které se počítá světový mezinárodní obchod, takže USA, resp. mocenské skupiny, které mají vliv na politiku FEDu, mohou vyvážet inflaci do celého světa.

Tolik stručné zhodnocení dosavadních zkušeností. Nyní se pokusím nastínit vlastní alternativní návrhy.

Alternativní návrh č. 1: rakouská škola

Není pravda, že rakouská škola znamená státem řízené fixní kurzy domácí měny ke zlatu, či státem dirigovaný zlatý standard. Rovněž by asi bylo kontraproduktivní rušit centrální banku se slovy „nechme to všechno shořet“ či provádět co nejdivočejší privatizace a tupé daňové a rozpočtové škrty, jak to prosazují někteří překotní antietatisté, kteří navíc rakouskou školu pochopili nesprávně.

Rakouská škola znamená především odmítnutí nuceného monopolu na vydávání směnného prostředku. Jednalo by se o všeobecnou legalizaci praxe, kdy libovolná skupina nakupujících a prodávajících jednotlivců, firem, obecních či krajských samospráv si bude smět legálně zvolit libovolný směnný prostředek, pokud se na jeho používání dobrovolně shodnou. Pokud se regionální měna úspěšně zaběhne, pak dotyčná oblast může být osvobozena od federálních daní pod podmínkou, že si bude z vlastního měnového systému financovat svůj vlastní veřejný sektor včetně domobrany. V konečném výsledku budou moci existovat různé finanční a měnové systémy, které budou volně vznikat, šířit se, zanikat, případně budou nahrazovány novými.

Úlohou federální vlády bude provozovat dobíhající monetární systém v regionech, které ještě nepřešly na alternativní měnu.

Alternativní návrh č. 2: státní úschovna peněz plus konstantní počet bankovek a mincí

Podstatou této alternativy je zřídit státní neziskovou banku, která bude fungovat na těchto principech: Bude sloužit jako 100% krytá úschovna peněz pro lidi a firmy a zároveň bude poskytovat transakční infrastrukturu po celém tuzemsku. Za tímto účelem bude mít banka síť poboček po celé republice. Aby se zabránilo byrokratické obezitě, zaplatí klienti za každou službu úředníka příspěvek na úředníkův plat. Pokud klient nebude chtít platit tento příspěvek, bude mít možnost využít automatického bankomatu či elektronické transakce. Jinak se banka nebude pouštět do žádných obchodů, ani úvěrů. Klienti nebudou dostávat žádný úrok, ale ani nebudou muset platit poplatky za vedení účtů.

Aby nenastala inflace z natištěných státovek, kterými bude banka kryta, zůstanou natištěné státovky zamčené v trezorech a budou vypouštěny jen na pokrytí transakcí klientů, přičemž nároky klientů na výběr nebudou nijak navyšovány oproti obnosu, který si klienti původně uložili.

Státní banka na podobných principech funguje úspěšně například v Severní Dakotě (Bank of North Dakota).

Vedle státem kryté banky bude podnikatelskému sektoru dovoleno libovolně zřizovat své vlastní finanční ústavy a společnosti, ale ty již nebudou kryty ani garantovány státem, ani nebudou smět tisknout peníze.

Alternativní návrh č. 3: ponechat současný monetární systém a stanovit jednoznačné insolvenční zákony

Nyní se pokusím nastínit základní principy mnou navrhované právní úpravy ohledně provozu monetárního systému:

Půjčování likvidity komerční bance: Centrální banka půjčí komerční bance za diskontní sazbu maximálně do výše přímo úměrné počtu různých fyzických osob, které mají v komerční bance otevřený účet. Jde o to, aby majitel komerční banky, pokud chce více likvidity od centrální banky, musel na provoz banky vložit také hodně svého kapitálu, tj. v tomto případě do reklamy, marketingu a budování poboček.

Výkon dozoru v monetárním systému: Vedení komerční banky bude mít ze zákona povinnost zapisovat do knihy všechny transakce, které byly učiněné se svěřenými penězi. Zde jde o to, aby v případě bankovního krachu bylo možné pátrat po tom, kam byly svěřené peníze vyvedeny.

Odpuštění dluhu: Centrální banka odpustí komerční bance zbytek dluhu v případě, že komerční banka již splatila alespoň tolik, kolik si od centrální banky vypůjčila, neboť v tuto chvíli jsou všechny inflační peníze již vráceny a staženy zpět.

Operace centrální banky na volných trzích. V případě posilování měny a deflace centrální banka natiskne omezené množství peněz a koupí za ně zlato. V případě poklesu měny a nárůstu inflace centrální banka toto zlato prodá a peníze stáhne z oběhu. Další možností je zkrotit inflaci buď zvýšením diskontní sazby anebo fiskálně, a to tak, že daňové sazby zůstanou stejné, nominální výdaje rovněž, avšak nominální příjmy se v inflaci zvýší, takže bude možné skartovat přebytek.

Neziskovost centrální banky: Aby centrální banka nemohla tajně obdarovávat zájmové skupiny natištěnými inflačními penězi, bude povinně zveřejňovat všechny své transakce a také bude povinně skartovat všechny příjmy od komerčních bank i z operací na volných trzích.

Krach komerční banky: V případě insolvence komerční banky bude vyhlášen následující postup: 1) Anulování dosavadního vlastnictví komerční banky. 2) Sanace vkladů na běžných účtech inflačními penězi. Sanované účty budou zredukovány úměrně úroku, který banka přiznávala vkladatelům. 3) Reprivatizace komerční banky předem ohlášenou emisí akcií. 4) Policie a soud bude mít k dispozici knihu transakcí se svěřenými penězi – viz výše. Na základě této knihy budou moci pátrat po majetku vyvedeném z banky.

Shrnutí a prognóza

Prognózu dalšího vývoje nám naznačuje článek Jiřího Síta: USA pohledem amerických konzervativců. V současné době probíhá v EU i v USA vleklá ekonomická deprese, vyznačující se narůstajícími dluhy, nezaměstnaností, znehodnocováním měny. Vše je doprovázeno rostoucí koncentrací centrální washingtonské/bruselské moci a také rostoucí koncentrací bohatství do rukou stále menšího počtu soukromých korporací, které jeví příznaky srůstání s vládní mocí.

Do budoucna existují dvě možné alternativy tohoto nežádoucího vývoje.

Altrnativa 1: Občané začnou aktivně vyhledávat mimomainstreamové politiky či mimomainstreamové politické strany, kteří/které se hlásí k návratu k tradičním západním civilizačním hodnotám, k důslednému rozdělení moci na úrovni centra a k omezení moci centra na základě principu subsidiarity, a to prostřednictvím bezvýhradného respektu k ústavnímu pořádku. V USA se k tradičním hodnotám hlásí např. Tea party, která má své křídlo v Republikánské straně. V evropském teritoriu je takovouto stranou např. čerstvě založená Alternativa pro Německo, či Konzervativní strana v České republice.

Alternativa 2: Nežádoucí tendence, které Síto popsal, budou pokračovat a prohlubovat se tak dlouho, dokud nenastane kolaps dolaru, eura a krach veřejných financí. Zároveň nastane supermonopolizace veškeré ekonomiky do rukou hrstky korporací, které budou srostlé s washingtonskou a bruselskou mocí. Důsledky budou nejspíše apokalyptické.