Chraňme naši demokracii a svobodu!
- Podrobnosti
- Zveřejněno 27. 7. 2013 22:45
- Napsal Josef Bílek
Když někdo ohrožuje demokracii a tudíž občanskou svobodu neústavními kroky, každý slušný občan by se měl ozvat. Nelze potichu akceptovat prezidentovo chování, jež je v intencích parlamentarismu nepřípustné. Kdo může tuto riskantní protiústavní situaci změnit? Jedině demokratické politické strany!
Nejprve musím veřejně připomenout panu prezidentovi čl. 9 Ústavy ČR, který jasně říká, že změna podstatných náležitostí demokratického právního řádu je nepřípustná a žádným výkladem právních norem nelze odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu ospravedlnit.
Coby konzervativně založený občan vycházím z tradičních konzervativních zásad, které v politickém a ekonomickém pilíři demokracie prosazují liberalní pluralismus a svobodné podnikání, v morálně-kulturním pilíři demokracie prosazují konzervatismus. Oslovují tedy občany, kteří podporují pevný řád a svobodu spojenou s odpovědností a kladou důraz na vládu práva.
Jsem přesvědčen, že ODS od svého založení, vycházejíce ze základního materiálu Cesta k prosperitě, je nejdynamičtějším prvkem na české politické scéně. V počátcích byl její strategickou linií důraz na ekonomickou transformaci a urychlenou proměnu hospodářského prostředí v republice. V praktické politice byl však ekonomický rozměr vládnutí doprovázen nedůrazným přístupem v nutné přeměně právního rámce transformace. V tomto období byla pro ODS výhodná existence sesterské Občanské demokratické aliance, která harmonizovala s ODS v liberálním přístupu k ekonomii, ale oslovovala také občany, kteří podporují vládu práva. Od roku 1998 ale zůstala ODS jedinou občanskou stranou, bez korektivu konzervativního smýšlení. Od té doby se soustřeďovala přednostně na úspěch ve volbách a následně na využívání těchto úspěchů primárně ve prospěchu strany, a někdy dokonce i k osobnímu prospěchu některých jejích představitelů či stranických sponzorů. V každém případě jednoznačně vylučuji, že by šlo o stranu prosazující moderní konzervatizmus. Jde o pravicovou liberální stranu, neboť konzervativní myšlenky prosazuje pouze tehdy, pokud to straně, jejím funkcionářům a jejímu aparátu vyhovuje. Přesně to ale není konzervativní.
Jsem přesvědčen, že strana TOP 09 vznikla s cílem vyplnit mezeru v pravicové části politického spektra, navázat na křesťansko demokratickou tradici, oslovit mladé vzdělané spoluobčany s důrazem na slušnost, vládu zákona a odmítnutí hazardu se zadlužováním našich dětí a vnuků. Je evidentní, že se straně v počátcích tato předsevzetí dařilo plnit. O voličské podpoře nejlépe svědčí masivní podpora předsedy TOP 09 v prezidentských volbách. Ale v posledním období se i v této straně projevují mocenské touhy jednotlivců či skupin a pragmatismus, to vše nadřazované nad zájmy společnosti. Jsem rád, že strana TOP 09 existuje, ale některé kroky svědčící o touze ovládnout pravicové spektrum, a tedy kroky proti zájmům pravice, jasně ukazují, že ani TOP 09 není stranou důsledně prosazující moderní konzervatismus.
Co by pomohlo občanům, kteří podporují pravicové myšlení? ODS by se měla veřejně přihlásit k typické liberální pravici i s liberálním programem. Měla by se rozejít s těmi, kteří ji tlačí do spojení ekonomiky a politiky a kteří ji opět tlačí k opozičně smluvnímu jednání, které jim sice umožňuje vládnutí, ale tím suspendují ideje a program. To je však usvědčuje, že mají jediný cíl – vládnout bez opozice. TOP 09 by měla oslovit své již tradiční voliče a jednoznačně podporovat pravicové pozice. ODS a TOP 09 by konečně měly zapomenout na nesmyslné ambice na ovládnutí celého pravicového spektra a naopak začít spolupracovat.
Dnes jde totiž o víc, než o ovládnutí pravicového politického spektra. Dnes jde o postavení hráze rozpínavosti levice!
Současná politická scéna se nachází ve stavu degenerace. Je to tím, že se žádné politické straně nepodařilo prosadit novou moderní politickou kulturu, v ekonomice se nepodařilo opustit nesmyslné třetí cesty, plné korupce. Přestaly se střetávat různé politické názory, hodnoty a ideje, setřel se rozdíl mezi levicí a pravicí, mezi konzervativci, liberály a socialisty, Desatero se stalo cizím slovem. Každý se v politice dokáže spojit s každým, jen aby dlouhodobě mohly přežívat politické „elity“, které se pro uchování vlastní moci spojily s elitami ekonomickými a morálku ze svého slovníku raději vynechaly, zato nám přinesly všemi dnes skloňovaný výraz „kmotři“. Pravice, která má povinnost hájit demokracii a svobodu a bojovat proti rozpínavosti státu, musí jít příkladem v prosazování návratu k vládě zákona, slušnosti, morálky, úcty k lidskému společenství, soukromému majetku a legitimním zájmům.
Dnes jde totiž o víc, než o vítězství ve volbách. Dnes jde o demokracii a svobodu v tomto státě. Jde vlastně o spor mezi právním pozitivizmem a přirozeně právní teorií. Ale vláda nad právem je cestou do pekel. Pro svobodu a demokracii jsou nutné ústavní garance. Tou největší garancí musí být sama Ústava. Pro všechny občany by úcta k Ústavě a bezvýhradná poslušnost vůči smyslu jejích ustanovení měla být samozřejmostí, pro politiky pak povinností pod sankcemi ztráty mandátu. A Česká republika, ať si kdo chce, co chce říká, má dobrou Ústavu. O její kvalitě nejlépe hovoří fakt, že všichni ti, kteří ji chtěli a stále chtějí upravovat, tak činili nikoliv pro její zlepšení, ale pro zlepšení svých osobních, politických, či stranických pozic. Zkrátka jim šlo a stále jde pouze o to, aby si zjednodušili vládnutí a ještě více upevnili svoji moc. Jak nešťastné bylo např. rozhodnutí o přímé volbě prezidenta nyní vidíme. Nedovolme tedy ničit jeden z největších úspěchů polistopadového vývoje: Ústavu.
Proto bych rád vyzval ODS i TOP09:
Přestaňte bojovat o moc, ale v zájmu idejí svobody a demokracie bojujte společně proti neústavnosti. Pokud se totiž budete schopni domluvit na společném postupu ve Vašich dvou stranách, budou Vás následovat i neparlamentní pravicové strany a jejich sympatizanti.
V zájmu ochrany demokracie a svobody, vytvořte volební blok pravicových stran. Stojí to za to! Pro Českou republiku a hlavně pro její občany.
Autor je předsedou Konzervativní strany.