Dvě kola jednoho bicyklu

Podrobnosti

Zveřejněno 21. 10. 2013 19:37

Napsal Jan Kubalčík

Ten příměr lze použít na kde co. Např.: co je důležitější, obsah nebo forma? Inu, jde o dvě kola... Snad lze pak diskutovat ještě o tom, které je to kolo, které zprostředkovává celému stroji pohon, ale to je tak vše. Nutná bývají obě. Věřím, že situací, které lze tímto zjednodušením přiblížit, nalezne ve svém okolí každý hned několik. Domnívám se, že podobně se to má i s talentem a pílí. Ondřej Šlechta publikoval 11. 10. 2013 v Revue Politika text „Neudržitelný stav“ s podtitulem „Máme přetlak humanistů a katastrofální nedostatek technických absolventů“. V něm mimo jiné uvádí: „A nutit člověka, který nerozumí matematice, studovat technický obor, nemá valného smyslu, protože v tom stejně nebude dobrý.“ Rád bych se na tuto tezi podíval ze dvou úhlů.

Předně, co je to za člověka, který „nerozumí matematice“? Je – velmi zjednodušeně řečeno – netalentovaný, nesetkal se s adekvátním výkladem disciplíny, nebo je jen líný? Vždyť do určité úrovně je „nerozumět matematice“ stejné, jako (např.) „nerozumět dějepisu“. Neznalost Pythagorovy věty, tedy abych byl přesnější: neporozumění Pythagorově větě je stejné jako ignorance historie. Přesto je to první v naší společnosti běžně přehlíženo i omlouváno, zatímco nevědět, kdo byl Karel IV., je faux pas par excellence. Není tento všeobecně akceptovaný přístup jedním z důležitých kořenů toho, že máme zmíněný „katastrofální nedostatek technických absolventů“? Nevyšli jsme zkrátka až příliš vstříc pohodlnosti, když jsme slevili z nároků na výuku matematiky? Nevyšli jsme zkrátka až příliš vstříc pohodlnosti, když na středních školách nepožadujeme povinnou maturitu z matematiky? A není takový závěr často mimo horizont humanitně vzdělaných učenců, kteří rozvíjejí toto téma, prostě proto, že si oni sami sebe dokáží jen těžko představit, jak z matematiky maturitní zkoušku skládají?

Kdo vlastně „rozumí matematice“? Resp. co to vlastně je „rozumět matematice“? Otřepaný vtip se táže: Proč nemají na Matematicko-fyzikální fakultě jarní prázdniny? Odpověď zní: Aby si tamní studenti v té době nemohli udělat VŠE. Pomiňme, do jaké míry je vtip spravedlivý – o to u vtipu nikdy nejde. Něco však naznačuje a podstatné je, že v očích absolventů humanitních fakult jsou ekonomové jistě znalci matematiky!

Ono totiž, světe div se, o matematiku v posledku vůbec nejde! A o co jde? O logiku! A logika je primárně disciplínou filosofickou... Místo lkaní by tedy bylo na místě pěstovat od středních škol logiku. Toto pěstování dnes supluje zejména matematika. Tak, jako smysl tělocviku nespočívá v tom, zda někdo přeskočí kozu či udělá výmyk, ale v tom, abychom byli základně fyzicky zdatní, matematika není vyučována pro znalost vzorců, ale (na střední škole) pro základní zdatnost racia.

Matematika ale takto nesuplovala vždy sama. Výuka latiny posloužila obdobně – a posloužila by i dnes, zejména pro ty, kteří mají z čísel kopřivku a když se do vzorců napíší nějaká písmena (např. oblíbené „x“ nebo „y“...), tak to už je chytá úplný amok. A, ano, vím, jsou takoví lidé. Budiž. Ale ani u nich – resp. zejména u nich – by vzdělávací systém neměl na logiku resignovat. Ba co dím: nesmí! Latina by se tedy do osnov měla určitě vrátit. Nicméně, řádná výuka logiky by tak jako tak byla významným posunem správným směrem. Náležitá výuka logiky coby filosofické disciplíny by nepochybně probudila pochopení pro matematiku i u těch studentů, u kterých by to dnes málokdo předpokládal – a rázem by byla naděje na podstatně větší počet kvalitních absolventů technických oborů.

Tím se dostávám k avizovanému druhému úhlu pohledu. Student, který nazná, že pro matematiku zkrátka „nemá buňky“, hledá únik. Ten mu dnes poskytují zejména právě fakulty humanitních věd. Absolventi těchto fakult, jistě ne všichni, ale mnozí, jsou s logikou na štíru. To je stejně špatné, ne-li horší, jako to, že máme málo techniků. Jak tady pomoct? Opět filosofií. Nikoli historií filosofie, ale skutečnou filosofií. Tedy povinným, náročným kursem ontologie a noetiky (nezapomeňme – logikou už studenti prošli na škole střední...). Já bych byl přitom příznivcem toho, aby takovýto kurz byl povinný na všech vysokých školách, ano, i na technikách, byť tam zase z jiných důvodů, které nepatří do rámce tohoto článku... (No ano, samozřejmě vyvstává otázka, kdo by to učil... ale na druhé straně, kdo říká, že je nutné to zavést přes noc?) Druhotným důsledkem zavedení této výuky by bylo poznání studentů, že budou-li studovat humanitní fakultu, náročnému logickému myšlení se nevyhnou – a v takovém případě by nešlo o cestu nejmenšího odporu.
Nakonec bych se rád dotknul ještě jedné drobnosti, kterou pan Šlechta ve svém článku uvedl, cituji: „...nakonec každý (absolvent humanitní fakulty) najde nějakou (jakoukoli) práci.“ Ano, najde. Na tento fakt reaguje zase jiný vtip. Jak se ptá absolvent techniky? „Jak to funguje?“ Jak se ptá absolvent přírodovědecké faktulty? „Proč to tak funguje?“ Jak se ptá absolvent právnické fakulty? „Jaké jsou právní podmínky pro to, aby to fungovalo?“ Jak se ptá absolvent ekonomické fakulty? „Jaký zisk to přináší, když to funguje?“ ... a jak se ptá absolvent filosofické fakulty? „Chcete to s hořčicí nebo s kečupem?“ Ano, nespravedlivé. Ale opět, tady o spravedlnost nejde a něco ten vtip naznačuje. A domnívám se, že to, co naznačuje, by mohlo být zvráceno kvalitní výukou skutečné filosofie na humanitních fakultách, která by příslušné studenty udržovala v nutnosti pěstovat kvalitní logické myšlení. Konečně, dokud si student neplatí školné, lze argumentovat, že to, aby po mnohaletém nákladném studiu odkráčel absolvent zcela mimo svůj obor, je pro společnost příliš drahé; luxus, o kterém by bylo krásné říct, že si jej můžeme dovolit, ale byla by to lež.

Závěrem bych měl také tnout do vlatních řad: přijde student matematicko-fyzikální fakulty do fotolabu s tím, že chce vyvolat fotky. Prodavač se jej ptá: „Devět krát třináct?“ On odvětí: „117 ... proč?“

Nicméně, co je (pro společnost) důležitější, technické nebo humanitní obory?