Katolické „upřednostňování“ chudých musí jít za materiální chudobu

Podrobnosti

Zveřejněno 2. 7. 2014 3:37

Napsal Thomas Collins

Programy sociální „záchranné sítě“ byly po desetiletí manipulovány pro politické záměry. Programy nepomáhají chromým chodit, ale lenivět.
Bohužel, tím, jak vůdcové katolické církve kapitulovali a připustili, aby jazyk a terminologii, kterou se bude diskutovat o ekonomických problémech, určovaly sekulární osoby, čím dál více přehlížejí základní biblické učení. „Přednostní právo chudých na zvýhodnění“ je nebezpečnou výzvou pravému duchu spravedlnosti jasně formulovanému ve verších Exodus 23:3 a Leviticus 19:15.

Bohužel, namísto hledání víry v Krista, jenž jediný nás může učinit spravedlivými skrze Ducha svatého, se někteří náboženští vůdcové podle všeho pokoušejí oponovat myšlenkou ospravedlňující nové paradigma, že spravedlivými činí chudoba. Bohužel to v oblasti morálky rychle vede ke smýšlení prosazujícímu přesvědčení „Protože jsem bez prostředků, mám právo být nemravný“.
O tom například svědčí už jen to, kolik programů sociální „záchranné sítě“ bylo tak zmanipulováno politickou účelovostí, až se z nich staly spíše pohodlné berle, které nepomáhají chromým chodit, ale lenivět. „Přednostní právo chudých na zvýhodnění“ je také nebezpečné v tom, že podporuje zachovávání závistivého smýšlení mezi třídami a třídního boje.
To je přímým opakem duchovního smíření prohlašovaného evangeliem Ježíše Krista. Uzavírá cestu posvěcení solidarity s chudými, jímž se nám dostává poznání, že chudoba není jen ekonomickou situací. Má spíše mnoho rozměrů.
A ve světle evangelia o Boží milosti si můžeme naší chudoby vážit jako příležitosti k tomu stát se vděčnějšími a zbožně vnímavějšími jak vůči přijímání, tak vůči sdílení materiálních i duchovních požehnání od Boha.
Díky tomu všemu byste měli dojít na to, proč mám problémy s některými programy Nové evangelizace. Pokud například Církevní učení říká, že bychom měli dovolit těm, kdo do naší země přišli nezákonně, aby dál nectili naše imigrační zákony, měli bychom být konsistentní natolik, abychom takovou pomýlenou pohostinnost rozšířili i na naši Církevní kázeň a učinili celý postup svátosti křesťanské iniciace dospělých volitelným. Měli bychom lidem začít říkat, že není nutné dodržovat zavedený protokol postupu svátosti křesťanské iniciace dospělých. Vše, co musejí udělat, je podle jejich vlastních pravidel přimigrovat do jakéhokoli katolického kostela a požádat o křest nebo přijetí do Církve, a my je s laskavostí okamžitě pokřtíme nebo je přijmeme do Církve podle jejich vlastních pravidel.
Podle takového návodu by Církevní jednota tedy mohla být podporována více unitářsky. (Kontrast mezi „unity“ – jednota a „Unitarian“ – hereze odmítající trojjedinost Boha, jejíž současní představitelé „vynikají“ absencí závazných náboženských kréd a do řad svých denominací přijímají i vyznavače eklektických a synkretických teologií či dokonce explicitní nekřesťany a agnostiky /citováno z wikipedie/... pozn. překl.)
A pokud bychom chtěli být opravdu „proročtí“, měli bychom přestat vyžadovat zápisy o takových křtech a přijetích do našich farních záznamů o svátostech. Koneckonců, lidé údajně mají „právo“ přistoupit na jakoukoli víru chtějí, aniž by museli podstupovat namáhavé byrokratické postupy vzniku a papírování. A údajně mají „právo“ na ochranu svědomí, která by uchováváním takových záznamů byla porušena.
Tímto způsobem bychom byli schopní stvrzovat absolutní autonomii a integritu svědomí jednotlivce. Takže bychom mohli lidem dovolit, aby nahradili učení evangelia o tom, že nás pravda osvobozuje.

Sloupkař zpravodajského portálu Spero otec Thomas Collins je katolický kněz sloužící Bohu a věřícím ve Virginii. Se souhlasem převzato ze Spero News (SperoForum.com). Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Vojtěch J. Trmal.