Obsah

Proč nejsem babišovcem

 

 

 

Úvodem cítím potřebu předeslat, že děti nemohou před jakoukoliv poctivou společností odpovídat za činy svých rodičů. Nicméně Andrej Babiš, syn špičkového komunistického diplomata hájícího tehdejší zpropadený režim přímo na hlavní křižovatce politických zájmů při Shromáždění národů v Ženevě, otce nezapře. Ostatně, kariéra synků takto vysoce postavených a nebývale prověřených kádrů bývala zřetelně narýsována a vedla obyčejně k vysokým postům ve státní správě. Andrej Babiš nebyl výjimkou; v jeho případě vedlo popsané k důležitému postavení na poli zahraničního obchodu.

Číst dál...

Česko už (zase) nepatří k Západu?

Česká republika nepodporuje přítomnost zahraničních vojáků NATO na svém území v souvislosti s plány Severoatlantické aliance na posílení vojenské přítomnosti v členských státech v reakci na krizi na Ukrajině, prohlásil v médiích český ministr obrany Martin Stropnický.

Číst dál...

Po eurovolbách

 

 

 

Jedním z rysů stáří prý je, že člověk zná odpověď na každou otázku, leč nikdo žádné neklade. Položím si tedy jednu sám. Kým nebo čím byste chtěl být, kdybyste nebyl tím, co jste? A odpověď? Chtěl bych být tím, kdo vymyslel demokracii s všeobecným hlasovacím právem. Ten člověk musel totiž žít v úžasném lidském okolí. Nejen mezi jeho nejbližšími, ale i ve vzdálenějších vrstvách a vůbec v jeho národě museli výrazně převažovat lidé, kteří se snažili o proniknutí do všech hlavních problémů společnosti, kteří nesnášeli, aby někteří získávali nezasloužené výhody na úkor ostatních, kteří díky svým znalostem odmítali nesplnitelné sliby, ctili pravdu a morálku, znali dějiny a věděli, čeho je třeba se vyvarovat, toužili po míru a věděli, že ten může nastat, jen když budou splněny oprávněné požadavky nejen jejich národa, ale i všech ostatních. Kteří i chápali, že solidarita se svým národem je ušlechtilou v rámci těchto podmínek a jenom v něm. Mimo něj se stává nacionalismem, který je patrně nejúčinnější zbraní hromadného ničení. Kteří i věděli, že k realizaci společnosti dobrého vládnutí je rozumné v mnohých věcech postupovat společně a že je chybou chápat plnou státní suverenitu jako absolutní hodnotu. Člověka, který žil v prostředí příliš se lišícím od právě popsaného, by těžko mohly demokratické myšlenky napadnout.

Číst dál...

Eurovolby v EU a v ČR

Mnozí západoevropané měli po dobu posledního čtvrtstoletí dojem, že my středo- a východoevropané jsme takoví divní, ještě nezralí demokraté, zatímco oni jsou demokraté solidní, my stále nejsme dostatečně imunní vůči extremismu. Tyto volby do Evropského parlamentu tuto pohádku definitivně pohřbily.

Extremisté (či „extremisté“) nevyhráli volby v ani jedné středo- či východoevropské zemi, ale za to ve třech západoevropských: Dánsku, Francii a Velké Británii. Tyto strany jsou však velice odlišné; shodují se jen v jednom, jsou euroskeptické a chtějí aby jejich země z EU vystoupily. Když se však na ně podíváme, uvidíme mezi nimi velké rozdíly: dánská Lidová strana je tradicionalistická v kulturních otázkách, ale velice socialistická v těch ekonomických; francouzská Národní fronta je prostě jen radikálně nacionalistická; a britská UKIP je ta, kterou bychom mohli jako jedinou označit za skutečně (klasicky) liberálně-konzervativní.

Číst dál...

Několik povolebních slov

Od zveřejnění výsledků voleb do Evropského parlamentu čtu a slyším ve sdělovacích prostředcích řeči o malé volební účasti, neboť 80 % Čechů je EU „šum a fuk “, za což mohou euronesmysly, negativní předvolební kampaň, Evropský parlament pro nás nic nedělá, stále se jen volí, atd. – zkrátka – chceme jinou Evropu. Nikdo ale neříká jakou.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.