Obsah

Když se konzervativci mýlí

 

 

 

Blaise Pascal napsal, že člověk je samý omyl. A podle jeho výkladu „ta omylnost je od přírody, nemilosrdná, nesmazatelná. Nic mu neukazuje pravdu, všechno jej klame.“ Podobně to řekl Bedřich Veliký: „Člověk je stvořen k omylu; ten vstupuje do jeho mysli přirozeně, zatímco se mu daří objevit jen pár pravd a to ještě za cenu obrovského úsilí.“ Konzervativci se v tomto smyslu obzvláště proviňují, pokud se týče Svazu sovětských socialistických republik, Ruska a komunismu. Kdo chce porozumět složitým skutečnostem v pozadí, musí nejprve odhalit podvodný charakter té věci samé. Komunista je člověk s osobní mocí. Stejně jako jiné politické bytosti nemění svou věrouku jako na zavolanou. Nevzdá se jí a nestane se kapitalistou. Udělat ze sebe fingovaného kapitalistu je však pro pro komunistu zcela přirozené. Lenin to dělal ve dvacátých letech, Stalin se zas ke kapitalismmu připojil počátkem let čtyřicátých. Za Chruščova jsme měli v padesátých letech „mírové soužití“, za Brežněva „uvolňování napětí“, za Gorbačova perestrojku – a dnes ze sebe v Moskvě dělá Vladimír Putin pro změnu křesťana. Kdo je takový prosťáček, aby naletěl na tenhle nejnovější podvod? Za všechny jmenujme Patricka J. Buchanana, který napsal sloupek s titulkem „Je teď Bůh na straně Ruska?“

Cituje v něm z projevu prezidenta Putina. „Mnoho euro-atlantických zemí opustilo své kořeny, včetně křesťanských hodnot,“ napsal ruský diktátor. „Provádí se zde politika stavějící na roveň rodinu s mnoha dětmi a homosexuální partnerství, víru v Boha a víru v satana. To je cesta k úpadku.“ A Buchanan se ptá, zda jsme „v poslední době“ slyšeli některého západního vůdce „takhle mluvit“. Jistě, to jsme neslyšeli. A Buchanan z toho vyvozuje závěr: „Uprostřed kulturní války o budoucnost lidstva pozvedá Putin prapor Ruska pevnou rukou na straně tradičního křesťanství.“ Jenže běda! Bylo by tomu v tomto případě jistě tak,  pokud by se vždy slova používala k označování reality. Ruští diktátoři ovšem dokážou lhát tak bezmezně a vydatně, že to, co řeknou, nemůžeme rozhodně posuzovat podle nominální hodnoty výroku.

Buchanan zřejmě tohle všechno neví a postsovětská realita je pro něj španělská vesnice. Asi stejně jako skoro všichni znalci toho na téma „Rusko“ moc nepřečetl, nebo to nečetl dost do hloubky. Stejně jako mnoho jiných lidí slavných jmen v dřívějších desetiletích se stal souputníkem a „užitečným idiotem“. „Užitečný idiot“ je člověk, který nevědomky napomáhá ruské propagandě, protože se naivně domnívá, že Moskva usiluje o dobro. Jenže té o žádné dobro nejde! Rusko je režim založený na lžích – a Buchanan na ty lži naletěl. Jak je to možné? Buchanan patří ke konzervativcům a tato skupina se během let rozštěpila a degenerovala. Representativní postavou této tendence štěpení a degenerace se zřejmě stal William F. Buckley. Byl to Buckley kdo zahájil štěpení po liniích oddělujících konzervativce od konzervativních antisemitů, k nimž počítal mimo jiné právě Buchanana. Snad právě Buckley odhalil Buchananův dvojaký postoj vůči hitlerismu, neboť Buchanan později tvrdil, že Amerika provokovala Japonsko dřív, než došlo k Pearl Harboru a že válka proti Hitlerovi byla tragická a zbytečná. Tu samou úvahu nyní Buchanan použil na Putina a na Rusko. Věří, že Západ tlačí Rusko do III. světové války. Vůbec nevidí, na které straně Rusko v té hře stojí. Rusko podle něj hájí křesťanství a veškeré hodnoty, jež Amerika opustila, např. manželství a posvátnost rodiny. Zapomíná, že sám Putin se nedávno rozvedl, že Rusko je první zemí v dějinách, která povolila potrat za jakýchkoli okolností, a že v roce 2010 dosáhla nejvyššího počtu potratů u žen ve věku vhodném pro rození dětí. Zapomíná i na to, že Rusko patří k velkým centrům mezinárodního organizovaného zločinu, prostituce a obchodu s drogami. Podle zpravodajské televize CNN je v Rusku dětská pornografie legální a Rusko je rájem pedofilů. Moskva není – jak Buchanan naznačuje mezi řádky – nějakým zářným Božím městem. Je to metropole podvodu.  Právě v současné době Moskva podporuje komunistické revolucionáře v Africe a v Latinské Americe.

Tak jako levičáci za studené války, Buchanan nedokáže hledět strategicky dopředu, nemá ani ponětí jak KGB skutečně funguje, jak běží „aktivní opatření“ a jak hluboce je Západ protkán sítěmi ruských agentů. Neví, že studená válka nikdy neskončila, že to veřejně potvrdilo mnoho přeběhlíků. Nějak zapomněl, že Rusko je jedinou zemí, která může Spojené státy zničit dříve než za hodinu. Proč si Rusko dokázalo tuto schopnost uchovat a proč se spojilo s rudou Čínou? Tyhle otázky si Buchanan neklade.Ve své víře v sovětské zhroucení si plete propagandu s fakty, zdání se skutečností. Název – to není věc sama; je to jen visačka, nálepka. Rusové zkrátka otočili přepínačem. Odstranili sovětskou nálepku, ale žádné zhroucení se nekonalo. Jedno jméno nahradilo druhé, avšak realita pod ním zůstala stejná. Jak si toho mohl nevšimnout? V pojmech Buchananovy analýzy se setkáváme s překvapivě materialistickým chápáním světa. V celém tom stroji nevidí Buchanan žádného ducha. Podle něj ta „velká šelma“ nemá vůbec ideologii ani teleologii, nesleduje žádný cíl. On prostě duši toho všeho nezvažuje, ale soustředí svou pozornost jen na vnějškové fenomény. Schopnost rozlišovat se pro něj stala nedostupnou, protože nedokáže odhalovat projevy té pravé podstaty. U Buchanana se projevuje stejné bláznovství jako v Newtonově hodinovém stroji vesmíru, kde se jeho křesťanská víra vzájemně neprostoupila s jeho světským intelektem. Vnitřní realita komunismu a náboženský smysl celé této záležitosti vždy přesahovaly jeho schopnost souhrnné úvahy. Pro něj ta komunistická nálepka byla vším – šlo podle něj prostě o název, za nímž se neskrývala žádná realita. Když tedy Rusové nálepku odstranili, nedokázal dál sledovat machinace, jejichž cestou se ta věc sama ubírala. Pro Buchanana nikdy neexistovalo nějaké srdce či duše komunisty, jíž by bylo třeba se zabývat. Komunismus jako věroučný systém – to přece byl jen průvodní příznak. Nějaký skutečný komunismus? Podle něj šlo přece jen o vnějškový jev bez vnitřního významu. Chyběla mu schopnost duchovního rozlišení a tak si nedokázal představit naprostou nepřítomnost sebemenších výčitek, jakou se sovětská elita vyznačuje. Nedokázal a ani dnes nedokáže vidět, že Moskva vyvinula systém lží, aby mohla pohltit jak pravici, tak i levici. Nevidí, že zlo je vždy uvnitř, že nejde o nějakou funkci vnějšího vyjadřování. Proto jej Putinova rétorika „dostala“. Vtáhla ho do sebe. Naletěl na nové lži, které vystřídaly ty staré.

Pokud jde o tu naši vnitřní zkaženost – rozpomene se někdo, že v čele homosexuálních a radikálně feministických hnutí stáli komunisté spojení s Moskvou? Ale ne – to přece není možné, že by sexuální revoluci někdo naplánoval. Je přece vyloučeno, že by se nějaký nepřítel pokoušel oslabit naši morálku pro nějaké strategické cíle. Díky Freudovi nás ovládla víra v nevědomí do té míry, že jsme načisto přestali věřit v nějaké vědomé záměry – obzvláště v záměry komunistické nebo ruské. Třebaže se nás snažilo varovat před dalekosáhlým programem Moskvy tolik přeběhlíků – a ačkoli nejnovější přeběhlíci v tom varování pokračují – nejsme ochotni věřit, že máme takového nepřítele, který disponuje rozsáhlým plánem s vražedným úmyslem. Skutečný dalekosáhlý projekt by totiž znamenal, že v politické oblasti cosi pokračuje. To si lidé, kteří nečtou dějiny, nedokážou představit. Opět musím řící, že si Buchanan si neuvědomuje, že ruský stroj má duši. A duše jsou ovládány záměry. Pokud bychom tedy věnovali pozornost určitým signálům z toho, co se děje, bychom viděli, že Lenin stále není pohřben. Viděli bychom, že zatímco se Amerika zaměřuje na „válku s terorismem“, Rusko s Čínou zbrojí. Viděli bychom, že Rusko stále podporuje komunistické režimy a povstalecká hnutí v Africe a v Latinské Americe. Čistě nacionalistické Rusko by k ničemu podobnému nemělo mít důvod. Takové chování lze vysvětlit jedině tím, že se sice „přehodily směrovky“, avšak sovětská podstata zůstala nezměněna. Buchanan zapomněl, že sovětské strategické raketové síly jsou nadále tam kde byly, jenom už na nich nestojí nápis „sovětské“, nýbrž dostaly značku Ruské federace. Výměna jedné nálepky za jinou je povrchní záležitost; tohoto triku použili komunisté už dříve, v době Leninovy Nové ekonomické politiky ve dvacátých letech. Dějiny se nyní opakují. Máme doklady ze sovětských archivů (má je Vladimír Bukovský), které ukazují, že „zhroucení“ komunismu bylo součástí určitého plánu (přesně jak to řekl major KGB Anatolij Golitsyn). Máme svědectví dalších bývalých důstojníků KGB, jako např. Viktora Kalašnikova a Konstantina Preobraženského i Sergeje Treťjakova, kteří nás varovali před pokračující ruskou podvratnou činností. Preobraženský nás nejen varoval před skutečností, že se konzervativní náboženství stalo hlavním nástrojem ruského podvratnictví, nýbrž tvrdí dokonce i to, že ruští kapitalističtí „oligarchové“ byli nastrčenými figurkami KGB, kterým prostě Státní bezpečnost propůjčila postavení miliardářů. A krom toho jsme poznali, že jakkoli křivolace se falešné zhroucení vyvíjelo, skrytá komunistická podstata dále lpěla na svých starých cílech. Je to naprosto jisté z toho, co dnes vidíme. Od samého počátku je ruská politika politikou sovětskou. Podvratná činnost a revoluce, přípravy na válku a protiamerická propaganda pokračovaly i v okamžiku, kdy si Putin potřásal rukou s Georgem Bushem a když mu po 11. září nabízel pomoc. Ani sám George W. Bush už nevěří v Putinovu upřímnost nebo čestnost, což jasně vyplývá z jeho pamětí, v nichž skládá účet ze své naivity při jednání s ruským diktátorem. Jak ale kdysi někdo řekl: „Každou minutu se narodí nějaký trouba.“ Tím dnešním je Patrick Buchanan. Doufám jen, že se včas probudí a pozná pravdu, aby přiložil ruku k dílu.

Publikováno 7. dubna 2014, se souhlasem převzato z blogu autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová.

 

 

 

 

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.