Severní Čechy, místo kde si pravice vykopala hrob

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 4. 2014 3:31

Napsal Dušan Stuchlík

Když Miloš Zeman hovořil o situaci v ČR roku 1997 jako o „spálené zemi“, šlo – jako už tolikrát – o jednu z jeho mnoha účelově manipulujících bombastických nadsázek. Pokud by ale tento obrat člověk použil při hodnocení situace politické pravice na severu Čech, tak by se nemýlil a nepřeháněl by. Bohužel.

Pro účel stručné analýzy situace pravice na severu Čech se pro tentokrát se skřípěním zubů odvrátíme od otázky, kdo je opravdu autentickou pravicí a kdo se za ni jen vydává, a vezmeme to z opačného konce, tedy z pohledu běžného občana – voliče. Ten je konfrontován s tím, že pravicí je ten, kdo to o sobě říká.

Jelikož dvě současné výrazné populisticko-účelové parlamentní strany ANO a Úsvit se v podstatě již ani nenamáhají (či si nekomplikují život) s potřebou jasného politického vymezení, tak nám v podmínkách Ústeckého kraje zbývají dvě strany, které se jako pravicové deklarují a v minulosti také měly znatelnou podporu voličů. Jsou to, nepřekvapivě, ODS a TOP09.

Jinak, pokud jde o vládní KDU-ČSL, tak její politika na severu je nevýrazná a politický vliv v širším měřítku vcelku zanedbatelný. Na druhou stranu nutno uznat, že v jednom z nejlevicovějších a nejateističtějších regionů země je tradiční více či méně křesťanská orientace tohoto subjektu z hlediska širokých ateistických vrstev populace značným volebním handicapem.

Vraťme se tedy k ODS a TOP09. Pokud jde o hodnocení pozice ODS, tak můžeme být bohužel docela struční. Tato strana se v regionu v podstatě „historicky znemožnila“, a to hned dvěma způsoby. První z nich je samozřejmě způsobený děním ve straně na celostátní úrovni. Tedy Nečasova vláda a její konec, poměry a střety ve straně široce přetřásané v celostátních médiích – to vše má samozřejmě na svědomí odliv voličů, stejně jako ve zbytku země. Druhým důvodem, proč můžeme konstatovat, že se ODS v regionu znemožnila, je chování jejích představitelů na krajské úrovni. Čili více, resp. spíše méně skrytá mocenská kooperace ODS s ostatními stranami (v první řadě s ČSSD a v kraji dominující KSČM), která probíhala v minulých letech (a trvá dodnes), nyní vychází na světlo, a to zejména ve dvou rovinách.

Spolu kradli, spolu viseli?

První z nich je postupné řešení některých korupčních kauz ze strany Policie ČR, kde figurují významní politici ODS a jejich známí podporovatelé z řad podnikatelů z posledních let (viz „Kdo je kdo ze známých jmen českého Divokého severozápadu?“) a to včetně bývalého hejtmana Jiřího Šulce. V této souvislosti je zajímavé sledovat, jak je na straně ODS podstatně znatelnější propad důvěry než na straně „spolupachatelů“ z ČSSD, ačkoliv jsou lidé spjatí s ČSSD v korupčních kauzách zapojeni stejnou měrou. Očekávání plynoucí ze starého anglického přísloví „spolu kradli, spolu viseli“ se tedy v tomto případě nenaplňuje, respektive naplňuje, leč velmi nestejnoměrně.

Otázka, co je toho příčinou (např. lepší/horší PR a práce s médii té které strany, lepší či horší veřejné vystupování představitelů jednotlivých stran atd.), by byla na samostatný text a nechme to tedy protentokrát stranou. Podstatný je v tomto případě výsledek – a tedy, že skandály a korupční jednání nedávných představitelů ODS v kraji se staly balvanem na krku, který má smrtící účinky.

Ale aby toho nebylo dost, je zde ještě druhý bod, který pověsti ODS v regionu zatlouká poslední hřebíčky do rakve. Tím je jakási „tichá“, ale rozhodně ne nenápadná kooperace ODS se stranami, které v kraji nyní vládnou, tedy s KSČM a ČSSD. Tuto vzájemnou kooperaci můžeme v ekonomicko-mocenském spektru pěkně demonstrovat na kauze Krajské zdravotní a.s., což je subjekt zřízený krajem, řídící pět klíčových nemocnic v regionu. Krajská zdravotní a.s. se přitom v minulých měsících a letech stala přímo případovou studií korupčního nakládání s evropskými dotacemi (a nefunkčnosti vnitrostátních protikorupčních mechanismů). Na korupční nakládání s evropskými dotacemi (způsobené například nákupem lékařských přístrojů za ceny násobně převyšující ceny na západních trzích) přitom musely upozornit a zásah si vynutit orgány evropského společenství. Celá kauza je zatím ve stádiu, kdy machinace kolem Krajské zdravotní a.s. prošetřuje policie; evropské instituce přitom již vyčíslily sankce, které bude muset kraj a stát zaplatit za nehospodárné užívání evropských peněz.

A jak na to reaguje (údajně opoziční) ODS a vedení kraje? Citujme MF DNES z února tohoto roku: „Rada Ústeckého kraje vybrala nového ředitele Krajské zdravotní… Mezi osmi uchazeči zvítězil místopředseda severočeské ODS Petr Fiala obviněný za nákup zdravotnických přístrojů. Za úkol má zlepšit pověst firmy.“ Zejména poslední věta o zlepšení pověsti společnosti již pomalu začíná připomínat absurdní drama. Tím spíše, že Fiala byl v Krajské zdravotní a.s. ekonomickým náměstkem, kterého: „…Vyšetřuje protikorupční policie od loňského léta. Společně s dalšími čtyřmi lidmi čelí obvinění z porušování povinností při správě cizího majetku a pletich při veřejné soutěži a dražbě“, jak MF DNES dodává.

Na tomto, jednom z mnoha, příkladů je možné ve stručnosti demonstrovat naprosto (z politického hlediska) sebevražednou politiku ODS v Ústeckém kraji. Je vcelku jasné, že tváří v tvář takovému účelově-mocenskému jednání zástupců strany, která se deklaruje jako pravicová, volič nepotřebuje ani příliš dlouho analyzovat, o co se tady jedná. Tím spíš, že – zcela aktuálně ve dnech vzniku tohoto textu – se strany tiché koalice vedoucí kraj, tedy KSČM, ČSSD a ODS, zjevně dohodly na tom, že co se dění v Krajské zdravotní a.s. týká, jim pokud možno nikdo nebude koukat pod prsty a na jednání zastupitelstva Ústeckého kraje byl mimořádně zařazen bod, kterým se změnilo zastoupení v orgánech Krajské zdravotní, a.s.. Výsledkem těchto jednání je odvolání jediného zástupce opozice v tomto orgánu.

Tyto a podobné kousky samozřejmě neucházejí pozornosti médií ani veřejnosti. A je logické, že úměrně tomu samozřejmě dále klesala a klesá důvěryhodnost ODS v celém regionu. Pro pravicově orientovaného člověka je na tom všem ještě smutnější skutečnost, že se i při tomto přístupu ODS stále deklaruje jako pravicová strana, a mezi místními občany tak dělá myšlenkám pravicové politicky tu nejhorší možnou reklamu.

Kauza Činoherák ukázala na problémy

Při pohledu na pravici, či možná spíše „pravici“ na severu Čech samozřejmě také nemůžeme pominout TOP09, která se dokonce ústy svých celostátních představitelů deklaruje jako strana konzervativní. V posledních parlamentních volbách (2013) získala v kraji zhruba 8,5% hlasů. Na rozdíl od ODS zatím zřejmě nikdo z jejích čelných představitelů v kraji nebyl v některém z nyní řešených korupčních skandálů zainteresován. To je oproti ODS nesporně bod k dobru.

Ale podíváme-li se na poslední v regionu veřejností zaznamenané dění uvnitř tohoto subjektu, tak shledáváme tendence, které můžeme vnímat jako kritické až rozkladné. Asi nejvíce na sebe v posledních týdnech „topkaři“ v kraji upozornili svým jednáním v kauze široce vnímané i za hranicemi kraje, tedy v likvidaci známé a tradiční ústecké divadelní scény, Činoherního studia. Připomeňme jen krátce, že osud této scény ležel a leží v hlavě širokému okruhu kulturních lidí v kraji, bez ohledu na jejich politickou orientaci. A kromě korupčních skandálů (ROP SZ, Krajská zdravotní, a.s.) bylo právě dění kolem Činoherního studia zřejmě jedinou událostí, kterým se Ústecký kraj v posledních měsících dostal do vysílacího prime-timu tuzemských médií.

A jak se k této široce sledované kauze postavili zástupci TOP 09 a jaký měla výsledek? Nechme promluvit opět MF DNES: „Severočeské vedení TOP09 odsoudilo hlasování svých dvou členů v ústeckém zastupitelstvu, kteří se nepostavili za soubor Činoherního studia. Návrh rady zrušit divadlo ve stávající podobě a zřídit novou příspěvkovou organizaci jeden z nich podpořil, druhá se hlasování zdržela.“, popisuje deník a dává slovo krajskému vedení  strany: „Předsednictvo TOP09 Ústeckého kraje se distancuje od postupů zastupitelů města Ústí nad Labem Jakuba Zavorala a Karoly Haasové. Jejich hlasování ve věci Činoherního studia je v příkrém rozporu se stanoviskem krajské organizace i veřejně prezentovanými postoji členů vedení regionální organizace v Ústí nad Labem. Předsednictvo TOP09 Ústeckého kraje to považuje za jednání, které stranu poškozuje.“

Při pohledu z větší dálky by se sice tato událost dala považovat za drobnou rozmíšku. Jenže při bližším pohledu na dění v kraji byla právě nevybíravá likvidace „Činoheráku“ ze strany vedení krajské metropole událostí, která rozčeřila hladinu místního dění a přitáhla pozornost přemýšlivější části populace, na kterou TOP09 nepochybně cílí.

Politika jako výtah k funkcím?

Tím spíš, že celé dění v této kauze tímto neskončilo, ale nasvítilo vnitřní situaci TOP09 stalo se katalyzátorem jejího dalšího vývoje, který se dá nejspíše označit jako štěpení uvnitř strany. Údajně v reakci na kritiku ze strany krajského vedení strany ve věci hlasování o Činoherním studiu přešel ústecký zastupitel za TOP09 Jakub Zavoral do nově vzniklého subjektu, hnutí Ústečané. Jenže z TOP09 rozhodně nebyl sám. Jak konstatuje MF DNES: „Hnutí vzniklo loni kvůli komunálním volbám v roce 2014. Záhy získalo v Ústí nad Labem velký vliv. Do hnutí totiž přeběhli z TOP09 krátce po získání funkcí ve vedení města radní Miroslav Krála a náměstek primátora Pavel Boček, který se stal předsedou Ústečanů. Z TOP09 do hnutí přešel také zastupitel města Petr Kratochvíl.“

Tohle už vypadá na velmi účelový postup části dnes již bývalých členů TOP09 a jak se navíc zdá, situace se vyhrocuje, neboť odpadlí „topkaři“ navíc proti svým bývalým ústeckým kolegům vytáhli do boje. Jinak totiž nejde interpretovat skutečnost, že záhy poté se bývali topkaři, nyní Ústečané, podíleli na odvolání Radima Bzury (TOP09) z dozorčí rady městské firmy Metropolnet. Jak zaznamenala média, „Zbavili se ho tři týdny poté, co chtěl prověřit, jestli firma platí politickou kampaň. Ve vedení Metropolnetu totiž sedí stejně jako v městské radě členové nového hnutí Ústečané, jehož billboardy zaplavily město.“

Předseda TOP původem z KSČ

A tohle už pro severočeskou TOP09 nevypadá na malý problém, když pár týdnů před eurovolbami a několik málo měsíců před komunálními volbami zařezávají v největším městě v kraji bývalí topkaři svého nedávného stranického kolegu ve funkci, jelikož chce nahlédnout do financování volební kampaně...

Tato situace dává nahlédnout nejen fakt, že v tom nejcitlivějším období, tedy před volbami, to v severočeské TOP09 vře. Celé dění také ukazuje na možnost, která se v souvislosti s TOP09 na severu rýsovala již několikrát: totiž že nemalá část těch nejambicioznějších členů relativně nového subjektu do něj nevstoupila ani tak za účelem své podpory konzervativního myšlení, ale spíše jako možnosti nastoupit do výtahu k vlivu a funkcím, bez ohledu na stranickou příslušnost či spíše ideovou integritu.

Tento trend by ostatně potvrzovalo i dění v jiné organizaci TOP09 v Ústeckém kraji, a to v Mostě. V organizaci v jednom z nejproblémovějších regionů celé země se totiž předsedou místní TOP09 stal bývalý člen KSČ, primář jednoho z oddělení místní nemocnice Pavel Vlasák. Když byl ze strany KONZERVATIVNÍCH LISTŮ požádán o vysvětlení či komentování tohoto životního ideového veletoče, přislíbil předseda Vlasák dodat své stanovisko písmeně. Jenže tak, ani po opakovaných urgencích, neučinil a na opakované žádosti již nereagoval.

Poslední události v ústecké a mostecké organizaci TOP09 mohou ukazovat na trend, který nyní v severočeské TOP09 začíná převládat. Ale ať už je vysvětlení dění v této straně na severu Čech jakékoliv, v konečném důsledku znamená značnou nestabilitu druhého politického subjektu v kraji, který sám sebe deklaruje jako „pravicovou stranu“.

Jak se tedy zdá, pohled dovnitř ODS a TOP09 v Ústeckém kraji neskýtá pěkný obrázek. A to nejen pro samotné jejich členy, ale obecně pro všechny příznivce pravicových, či dokonce konzervativních idejí. Ty největší a nejsilnější subjekty totiž konzervativní pravici budují snad tu nejhorší možnou pověst. Co z toho plyne? Jedno jediné. A to, že na severu Čech se můžeme připravit na dlouhé roky vlády ledaskoho. Od krajní levice přes populistické nepolitiky až po kriminální korupčníky ve všech možných dresech.

A také to znamená, že skutečná konzervativní pravice se zatím rodí a žije v jednotlivcích. Přežívá v politickém undergroundu a všem, kterým na divokém českém severu leží osud konzervativních idejí na srdci, nezbývá, než se spolehnout na staré latinské: Tempus ipsum affert consilium – tedy Radu (v tomto případě správný plán, jak správně postupovat) přinese sám čas.

Kdo je kdo ze známých jmen českého Divokého severozápadu?

(řazeno abecedně)

Houska Roman, podnikatel a politik, člen ČSSD, byl mj. místopředsedou okresního výkonného výboru ČSSD v Chomutově a členem krajského výkonného výboru ČSSD Ústeckého kraje. Partner bývalé hejtmanky Jany Vaňhové. V listopadu 2013 zastřelen před svým chomutovským domem. Médii označován za šedou eminenci kraje.

Kouda Pavel, český regionální politik, bývalý náměstek hejtmanky Ústeckého kraje a zastupitel města Mostu, bývalý člen ČSSD. Bývalý člen představenstva ROP Severozápad. Soudně stíhán, nyní ve vazbě.

Kušnierz Petr, bývalý ředitel Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad. Dříve pracoval na Městském úřadě v Mostě, na ministerstvu školství, poté na ministerstvu zemědělství jako náměstek ministra zemědělství Petra Gandaloviče (ODS). V prosince 2009 se stal ředitelem Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad. V této funkci se dopustil přijímání úplatků a zneužití pravomocí veřejného činitele. Krajský soud v Ústí nad Labem jej za to odsoudil na 7,5 roku odnětí svobody. Podle rozsudku žádal od předkladatelů projektů na úplatcích minimálně 1,7 milionu korun, z nichž 255 tisíc fyzicky převzal.

Markvart Pavel Karel, regionální politik ODS, zastupitel a radní města Chomutova, člen regionální a výkonné rady ODS a bývalý ředitel Úřadu regionální rady Severozápad. Soudně stíhán, nyní ve vazbě.

Novák Alexandr, bývalý senátor a podnikatel odsouzený pro korupci. V roce 1998 se za ODS stal starostou města Chomutova. V letech 2000 až 2006 byl za ODS senátorem za obvod č. 5 – Chomutov. Byl odsouzen za to, že vzal úplatek ve výši přes čtyřicet milionů korun v souvislosti s prodejem městských akcií rozvodných společností v době, kdy byl starostou Chomutova. Dne 2. dubna 2013 byl eskortován do vězení, kde si odpykává čtyřletý trest odnětí svobody. V březnu tohoto roku znovu obviněn policií z praní špinavých peněz.

Oulický Patrik, severočeský podnikatel a bývalý politik ODS. Podniká ve stavebnictví a byl považován za jednoho z regionálních kmotrů ODS v Ústecké oblasti. V březnu 2013 z ODS vystoupil. Od března 2014 jej protikorupční policie vyšetřuje kvůli praní špinavých peněz.

Šulc Jiří, bývalý severočeský regionální politik, člen ODS, v devadesátých letech primátor města Most, v letech 2000–2008 první hejtman Ústeckého kraje. Od května 2010 do srpna 2013 poslanec Parlamentu České republiky. Bývalý předseda výboru ROP SZ. Po roce 2013 se přestal politicky angažovat. V březnu 2014 byl s dalšími zaměstnanci ROP SZ policií obviněn z porušování povinností při správě cizího majetku.

Vaňhová Jana, do roku 1990 členka KSČ, poté regionální politička ČSSD, v letech 2008 až 2012 hejtmanka Ústeckého kraje v době, ve které jsou datovány korupční praktiky v ROP Severozápad a v Regionální radě regionu soudržnosti Severozápad. Média (Deník MF DNES, Česká televize, Aktuálně.cz a další) opakovaně informovala o podezřelých zakázkách, do kterých měla z pozice hejtmanky zasahovat. Její partner, Roman Houska, zastřelen 18.11.2013.

Severní Čechy jako sociální laboratoř

Jak ve své nesmírně zajímavé práci „Etnické čistky, komunismus a devastace životního prostředí“ uvádí americký historik Eagle Glassheim*, sever Čech si počínaje rokem 1945 vybrali kolonizátoři a poté i komunistické vedení země jako určitou technologickou, ale i sociální laboratoř. V ní zkoušeli nejen nové ekonomicko-průmyslové modely, ale také zde evidentně prováděli svoje sociálně inženýrské projekty. Citujme Glassheima:

str: 435: „Komunističtí plánovači (severočeské, poz. red.) kolonizace, jimž se naskytla nebývalá příležitost osídlit industrializovanou, leč rychle pustnoucí krajinu, považovali severočeské pohraničí za průkopnickou laboratoř rodícího se socialistického řádu...“

str 459: „Důvodem neúspěchu snah odvrátit zkázu životního prostředí byla skutečnost, že pohlaváři v centru nikdy nepřestali považovat severní Čechy za laboratoř. Plánovači usilovali o to, aby se z regionu získalo co nejvíce elektrické energie a vytěžilo co nejvíce uhlí při minimálních nákladech. V důsledku toho zde probíhal experiment, kterým se testovala schopnost zdejších obyvatel zachovat průmyslovou výrobu bez ohledu na neustálé ohrožení jejich fyzického i duševního zdraví...“

nebo str 460: „Transformační síla státu, stále intenzivnější hledání národní a sociální soudržnosti, kulminace materialistického myšlení a činů se tu prolnuly v dystopické směsici, což se v konečném důsledku projevilo zamořením země a lidí, kteří na ní žili. Nebyla to pouze laboratoř socialismu, nýbrž i laboratoř pozdní industriální modernity...“

Mnohé nasvědčuje tomu, že (ač zřejmě nevědomě) podobný laboratorní projekt v podstatě stále spontánně pokračuje. Neboť právě (vesměs negativní) jevy a trendy, které se na severu Čech objevují poté s několikaletým zpožděním, nacházíme v drobných obměnách také ve zbytku země. A to ať už jde o etnické konflikty, ohromné korupční aféry či ekonomický propad, všechny tyto jevy obyvatelé severočeského regionu znají a zažívají dříve, než zbytek země vůbec zjistí, co se na severu děje. A také aniž by elity z centra republiky (a to jak politické vedení země, tak mainstreamová média či společensko-vědní kruhy) prokázaly sebemenší schopnost a ochotu tyto jevy reflektovat, analyzovat a vyvozovat z nich nějaké smysluplné závěry. Závěry, které by alespoň zabránily šíření negativních trendů do zbytku země. O snaze řešit situaci v samotném severním regionu ani nemluvě. Nutno připomenout fakt, že v do jisté míry podobné roli se nalézá také Moravskoslezský region.

V případě obou krajů zatím jediný, kdo dokázal na situaci nějak reagovat, byly orgány vnitřní bezpečnosti. Ty zřejmě analyzovaly tyto problémové regiony po svém a jak v Ústeckém kraji, tak na severu Moravy, nelenily a i v době škrtů a snižování platů v policii vybudovaly s náklady mnoha desítek milionů korun Speciální pohotovostní jednotky (SPJ). Jinak řečeno: V každém z těchto krajů vznikly nepřetržitě sloužící policejní jednotky specializované na potlačování masových nepokojů.

Otázka, zda by efektivita financí vynaložených na tato jasně represivní opatření nebyla podstatně větší, pokud by tyto nemalé zdroje byly spíše investovány do prevence (či třeba potlačování korupce), by již byla na samostatné téma.

Shrňme si tedy jen na závěr to, že politické ani mediální a odborné vedení země zjevně v podstatě není schopné v „experimentálních regionech“ čerpat podněty pro svoji činnost, natož nějak zásadně a funkčně pomoci ekonomicky a sociálně. Zato ale dokázalo vytvořit dostatečně silný represivní aparát k potlačení různých výbuchů nespokojenosti obyvatel. Hodnocení tohoto stavu a prognózu dalšího vývoje na severu Čech ponechme na laskavém úsudku čtenáře.

*) Glassheim Eagle: Etnické čistky, komunismus a devastace životního prostředí – Vytváření nové identity severočeského pohraničí (1945–1989), vyšlo: SOUDOBÉ DĚJINY XII / 3-4, 2005, str. 432-464

Eagle Glassheim (1970), americký historik, přednáší východoevropské dějiny a dějiny etnických čistek a genocidy na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru. Kromě těchto obecných témat zkoumá proměny české šlechty od vzniku Československa do komunistického převratu a poválečné osidlování a utváření nových sociálních vazeb v Československu, Polsku a východním Německu. Je autorem monografie Noble Nationalists: The Transformation of the Bohemian Aristocracy (Harvard University Press 2005).