Obsah

Psychopat mezi námi

Jádro tohoto makrosociálního jevu už ve světě existuje a vždycky svou pravou tvář zakrývá ideologickou maskou určitého politického systému. Do dalších národů vyzařuje pomocí kódovaných zpráv, které normální lidé nechápou, avšak psychopatická individua je přečtou snadno. „Tohle je místo pro nás, teď máme vlast, kde se mohou splnit naše sny o vládě ‚jiných‘. Konečně si můžeme žít v bezpečí a blahobytu.“ Čím mocnější je toto jádro a národ, kde vládnou psychopati, tím širší je záběr mocně svůdného hlasu sirén; slyší ho jedinci s podobně úchylnou povahou, kteří jako by byli selektivními přijímači, naladěnými na stejnou vlnovou délku. Žel to, čeho se užívá dnes, jsou skutečné rozhlasové vysílače o stovkách kilowattů a též loajální tajní agenti patologických vlád, kteří svou sítí oplétají naši planetu.

Andrew M. Lobaczewski, Politická ponerologie (nauka o zlu v politice – pozn. překl.), str. 174

Číst dál...

Kulturní válka

„Mnoho kultur v dějinách zaniklo pro morální degeneraci. Ale aby se morální degenerace politicky a kulturně vynucovala, to je něčím naprosto novým,“ píše německá socioložka Gabriela Kuby ve své knize Globální sexuální revoluce.

Číst dál...

Jak restartovat ODS?

Stanislav Balík, Ondřej Krutílek, Ladislav Mrklas a Petr Sokol zahájili svým textem Vynořit se a nadechnout nutnou diskusi o stavu a výhledech Občanské demokratické strany. Souhlasím s jejich názorem, že debata o ODS je debatou o české občanské pravici obecně. Pokusím se do ní přispět. Považuji výchozí text zmiňovaných autorů za velmi kvalitní analytický vstup, byť některé jejich argumenty (například o směřování „evropské“ politiky strany) nesdílím. Nebudu tedy primárně polemizovat, spíše se pokusím doplnit další perspektivu, respektive ukázat na jednu z důležitých věcí, kterou je třeba se po vynoření v rámci hlubokého nádechu zabývat.

Číst dál...

IT kouzla zbavené

Vybavuje se mi vtip: „Víte, co jsou smíšené pocity? Když se vaše tchýně zřítí do propasti ve vašem fungl novém autě.“ Ne, že by to byl vtip bůhvíjak k popukání, on není k popukání ani důvod, proč se mi onen vtip vybavil, spíš jde o ty „smíšené pocity“. Ty se mi vybavily při čtení článku Jana Bartoška (dále jen autor) „Pomalá smrt správy státu“ (Neviditelný pes, 9.1.2014).

Číst dál...

Československý komunistický „normalizační“ režim nebyl společenským konsensem, ale znásilněním společnosti

Komentář k přednášce historika Michala Pullmanna

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.