Obsah

Psychopat mezi námi

Jádro tohoto makrosociálního jevu už ve světě existuje a vždycky svou pravou tvář zakrývá ideologickou maskou určitého politického systému. Do dalších národů vyzařuje pomocí kódovaných zpráv, které normální lidé nechápou, avšak psychopatická individua je přečtou snadno. „Tohle je místo pro nás, teď máme vlast, kde se mohou splnit naše sny o vládě ‚jiných‘. Konečně si můžeme žít v bezpečí a blahobytu.“ Čím mocnější je toto jádro a národ, kde vládnou psychopati, tím širší je záběr mocně svůdného hlasu sirén; slyší ho jedinci s podobně úchylnou povahou, kteří jako by byli selektivními přijímači, naladěnými na stejnou vlnovou délku. Žel to, čeho se užívá dnes, jsou skutečné rozhlasové vysílače o stovkách kilowattů a též loajální tajní agenti patologických vlád, kteří svou sítí oplétají naši planetu.

Andrew M. Lobaczewski, Politická ponerologie (nauka o zlu v politice – pozn. překl.), str. 174

Jak strašná jsou prokletí, která mohamedánství vkládá na své ctitele! Krom zuřivého fanatismu, jímž se takový člověk stává stejně nebezpečným jako pes nakažený vzteklinou, je postihuje i ona děsivá fatalistická apatie. Účinky vidíme v mnoha zemích. Všude, kde panují či žijí Prorokovi následovníci, vládnou zvyklosti vyznačující se nedostatkem prozíravosti, lajdácké zemědělské systémy, zdlouhavé způsoby obchodování a nedostatečně zabezpečené vlastnictví. Pokleslá smyslnost tam zbavuje život půvabu, kultivovanosti, důstojnosti i svatosti. Vzhledem k tomu, že podle mohamedánského práva musí každá žena patřit nějakému muži jako absolutní vlastnictví, ať už jako jeho dítě, manželka nebo souložnice, nemůže v těchto zemích otroctví skončit dříve, než muže přestane svou mocí ovládat islámská víra. Jednotliví muslimové mohou být skvělí lidé... Avšak vliv tohoto náboženství paralyzuje sociální rozvoj svých následovníků.

Winston Churchill, Říční válka, sv. II, str. 248-50

Během pozoruhodně krátkého období vyvolala filosofie Karla Marxe hlubokou proměnu lidské civilizace. Vskutku žádný myšlenkový systém – dokonce ani učení Ježíšovo či Mohamedovo – nepřetvořil svět tak rychle ani tak komplexně jako právě Marxova filosofie. V době, kdy byl marxismus na vrcholu své moci a vlivu, ovládal polovinu světa a ta druhá se obávala, že také brzy podlehne komunistickému imperialismu.

C. Bradley Thompson, Why Marxism – Evil Laid Bare, The Objective Standard, Vol. 7, No. 2

Neomylný instinkt

V sobotu jsem se setkal se ženou, kterou lze charakterizovat jako vášnivou nepřítelkyni Ameriky a Izraele. Proti tomuto označení by ovšem protestovala – ona přece proti takovému obyčejnému Židovi nebo Američanovi nic nemá! Je jenom proti tomu, že izraelská vláda, kterou podle jejích slov financují američtí daňoví poplatníci, zabíjí nevinné muslimské ženy a děti. „Mají na rukou krev,“ naznačovala s vášnivostí. Sekala jazykem tak emocionálně a s takovou vehemencí, že by to vyvedlo z míry i nejzdatnějšího muže. Často se odvolávala na anarcho-syndikalistu Noama Chomského a tím mi došlo, u koho to vše vyčetla. Ano, došlo mi, že jde o obvyklé protiamerické tirády i odkud jsou. Normální člověk takhle nemluví – ledaže četl Chomského.

V intenzitě jejího hněvu bylo cosi nepřiměřeného. Zabíjení Američanů v ní žádné rozhořčení nevyvolávalo, s kritickou situací svého vlastního národa si starosti nedělala. Pro Ameriku a Američany měla jen opovržení. Ze všeho, co řekla, bylo vidět, že se svým vlastním dědictvím odmítá mít cokoli společného a že jakoby pudově přejímá dědictví a jazyk toho „druhého”. Jestliže islám oponoval Americe, byla pro něj. Když má Putin s Amerikou trable kvůli Ukrajině, také se postaví na jeho stranu. Jestliže se představitelé EU chystají na dlouhé střetnutí s Ruskem, pak jsou to přisluhovači Ameriky. Zkrátka všechno to bylo jednolité.

Takže – co je na tom pro mne nepochopitelné? Proč ve mně její argumenty vyvolávají takovou skepsi? Samozřejmě, že krajní levičáci s ní souhlasí – avšak u těchto lidí jsem se nikdy nesetkal s poctivými argumenty, zdravými úsudky nebo rozumnými motivy. Že někdo v minulosti podporoval totalitní diktátorské režimy a přitom opovrhuje Spojenými státy, není důkazem nějakého opravdového zájmu o lidská práva. Ať už si Amerika sebevíc zasluhuje kritiku kvůli různým špatnostem, přece jen platí, že režimy, které podporuje krajní levice, jsou řízeny těmi nejsurovějšími psychopaty v historii. Režim Saddáma Husajna mučil děti k smrti. Čínští a ruští komunisté povraždili desítky miliónů nevinných lidí. V době, kdy píši tento článek, se blíží Vánoce a bylo by příliš kruté právě teď vypočítávat zločiny „náboženství míru“. Jak se taková bílá Američanka – kdysi křesťanka – mohla stát vášnivou přívrženkyní islámu? Proč konvertovala k „náboženství míru“? Na to by nedokázala dát jasnou odpověď – jedině tu, že zcela logicky zavrhla křesťanskou denominaci, k níž dříve patřila.

S takovým člověkem se nedá diskutovat. Ignorovala i ty nejlepší a nejpronikavější otázky. Vždycky nějak uhnula zpátky ke své obligátní protiamerické tématice. Místo dialogu mlela pořád svůj monolog – jako by ji v tom někdo vyškolil. A zase: ten její monolog nebyl ničím víc, než odříkáváním bodů propagandy muslimského/levičáckého tábora. Odchýlit se od ní a nevypadat přitom neinteligentně, to nedokázala. Dala průchod i nervóznímu mravnímu pobouření, které nepřipouští žádné nesouhlasné názory a postupuje bez milosti, hlava nehlava. Jako by tím říkala: Skutečného míru lze dosáhnout jedině zničením Izraele. A Amerika? Ta si zaslouží totéž.

Sice jsem se jí nezeptal, co soudí o – údajně severokorejském – kybernetickém útoku na Sony nebo o tvrzení Raúla Castra, že komunistická Kuba „vyhrála válku“ s Amerikou a že komunistickou zůstane, ale všechny její odpovědi bych mohl uhádnout velice snadno. Je zřejmé, že by se postavila na stranu Castra a že by měla radost, jak to firma Sony schytala. Kuba je přece obětí amerického imperialismu a Sony je rozsáhlou členskou korporací zločinného vojensko-průmyslového komplexu Spojených států, hlavního to nepřítele lidstva. Jak jsem se dozvěděl od svých protiamerických kamarádů na universitě, jediné, od čeho lze čekat něco dobrého, je porážka Ameriky a vítězství jejích nepřátel. To je ústřední téma, na němž spočívá veškerá diskuse levičáků a které by mělo prozradit vše. Ta žena nepochopila, že nepřátelé její země ovládli celou její bytost. Dalo by se říci, že to byla osoba od přirozenosti náchylná k hněvu, které nepřátelé úskočně poskytli prostor k prodeji zboží její vlastní nenávisti k sobě samé a tím z ní udělali svůj nástroj. Její značka se u nich prodávala sama.

Člověk je nádoba křehká

Je jisté, že když některý Američan konvertuje k islámu, má pro to nějaké zvláštní důvody. Ty však netkví ani tak v islámu nebo v Americe, jako spíš v psychologickém založení dotyčného jedince. Že někdo „objeví“ pravdu a stane se Prorokovým následovníkem, to není plodem nějaké intelektuální jasnozřivosti. Kdyby tomu tak bylo, tak by všichni inteligentní lidé konvertovali už dávno a Alláhovo náboženství by svrchovaně vládlo nad celým světem. Ne, ne, tím kvalifikujícím faktorem není inteligence. Příslušný faktor tkví v psychologických předpokladech. Jde vždy o zvláštní případ člověka náchylného zavrhnout a začít nenávidět to, co dosud bylo bytostně jeho.

Lidské bytosti lze zlomit fyzicky i psychologicky. Obvykle nás zlomí nějaká zdánlivá maličkost: špatná výchova, špatná životospráva, špatná společnost, zlozvyky nebo prostě smůla. Zlomit člověka není nic těžkého, vždyť jsme křehcí a naše civilizace jakbysmet. A když se takové drobné chyby nahromadí, ačkoli je za nimi dobrý úmysl, může to zničit celou civilizaci. O tom bychom neměli ani na okamžik pochybovat. A taková kumulace chyb může zničit i lidské individuum.

Ten úvodní citát nahoře z Lobaczewského bychom si měli přečíst vždy znova a znova, když uvažujeme, jakou roli hraje Američan stižený nenávistí k sobě samému. Je možné, že tito nenávistníci mají, s celou jejich vášnivostí, sestavený žebříček negativ stávajícího pořádku správně, jenže si ho nesestavili s cílem něco zlepšit. Jsou plni zloby a sepisují si chyby své země proto, že jejich povaha je – podle výkladu Lobaczewského – „obdobně úchylná“. Jsou plni nenávisti, proto jsou jejich motivy destruktivní a měli bychom se mít před nimi na pozoru. Snad je někdo jako děti emocionálně zneužíval. Možná mají pocit, že je společnost zavrhla, ať už pro jejich nenormálnost nebo kvůli jejich tyranskému duchu, který očekává, že se před ním jiní lidé budou sklánět. Jenže to nemá nic společného s politikou. Je to zcela osobní záležitost, která má co dělat s neschopností jedince zařadit se do společnosti. A je naprosto jasné, že takoví lidé na základě svého vlastního zklamání přijímají krédo nepřítele. Jejich zuřivost je odrazem jejich nepřizpůsobivosti. Přidávají se k tomu „druhému“, protože ten „druhý“ není jejich rodič, protože nepatří k jejich vrstevníkům ani k jejich kmeni. Ti všichni je odmítli přijmout za své nebo odmítli se před nimi sklonit. Takže – raději budu čímkoli, jen ne křesťanem nebo Američanem. Raději budu tak cizí a tak nepřátelský, jak to jen lze – a tam najednou nacházím moc, která úchylného člověka podvědomě přitahuje a které prostě nelze odolat.

Stejně naladěné mozky mohou spustit najednou

Lidé, kteří nenávidí Ameriku, patří do určité psychologické kategorie. Měla by nás zneklidňovat otázka, zda do této kategorie patří náš prezident Barrack Husajn Obama a zda i on zažívá „podvědomou přitažlivost“ k tomu „druhému“. Typický je Obamův odpor k  jednomu historickému artefaktu – Churchillově bustě, daru z Anglie, který patřil k Bílému domu. Stejně jako by se nějaký obhájce islámu cítil uražen Churchillovým úsudkem o islámu získaným jeho vlastní zkušeností, cítil se afro-americký prezident uražen Churchillovou podobiznou a poslal jeho bustu Britům nazpět. S výhledem na rok 2015 a na současný vývoj krize s Ruskem mi dělá starosti myšlenka, že máme v Bílém domě tajného nespokojence, který nemá zájem na obraně Ameriky, protože Amerika představuje něco, co on nenávidí – něco podobného jako ta Churchillova busta. Nevládne nám dnes nepřizpůsobivý jedinec, který s sebou přitáhl celou legii podobně smýšlejících lidí? Má k této zemi normální citový vztah, anebo ho plní tajná zuřivost, která ho nutí k záměrným chybným krokům?

Úchylný člověk možná upřímně věří, že jeho nenávist k Americe je oprávněná. Devianti jsou bezpochyby vybaveni schopností házet vinu na druhé a je pro ně typické, že nedokáží vidět vlastní chyby. Snad v nich dříme touha zavraždit rodiče, ale protože ti už umřeli nebo se odstěhovali, musí za ně zaskočit jejich země – náhražka, na kterou ve své zuřivosti děcko dosáhne. Takže, jaké asi politické dílo se dá čekat od člověka, který je ve svém srdci podvědomým otcovrahem a matkovrahem? Jedním názvem takového díla je velezrada. Jiným názvem pro totéž je revoluce. A pokud se zhroutí ekonomika nebo vypukne další světová válka – pak nám buď Bůh milostiv.

V knize Johna A. Keela „Operace Trojský kůň“ si můžeme přečíst následující paranoidní shrnutí psychologických sil, které jsou základem okultního světa: „Předpokládejme, že existuje plán na zpracování miliónů lidí tak, aby k určitému budoucímu datu v mysli všech těchto lidí naráz zafungoval spouštěcí mechanismus. Budeme tu rázem mít svět samých světců – anebo svět ozbrojených maniaků, kteří po sobě navzájem budou střílet ze zvonic?“ Původ zla se vždycky dá těžko vysvětlit. „Démonologie“ podle Keela „není jen tak nějaká nauka o ztřeštěnostech. Je to prastará a učenci zpracovaná studie o nestvůrách a démonech, kteří, jak se zdá, žili lidem po boku po celou historii.“ Lobaczewski, jako vědec, tyto démony líčí pomocí terminologie z psychologie abnormality a abnormálního fungování mozku. Oba autoři však mají jedno společné: zlou předtuchu týkající se naší budoucnosti. Na podkladě svého vlastního zkoumání politického fanatismu věřím, že na milióny lidských myslí čeká opravdu v budoucnosti najednou současné spuštění. Viděli jsme, co tyto mozky dělaly za teroru Francouzské revoluce a za komunistických revolucí v minulém století. Doposud jsme s „nestvůrami a démony“, žijícími odjakživa po našem boku, neskoncovali. Ve skutečnosti jsou všude kolem nás. Možná dokonce v našem nitru.

 

Komentář uveřejněn k 22. prosinci 2014 jako čtvrtá část cyklu The Psychopath Under the Bed – předchozí tři části dostupné na www.jrnyquist.com. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová. Mezititulky redakční.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.