Obsah

IT kouzla zbavené

Vybavuje se mi vtip: „Víte, co jsou smíšené pocity? Když se vaše tchýně zřítí do propasti ve vašem fungl novém autě.“ Ne, že by to byl vtip bůhvíjak k popukání, on není k popukání ani důvod, proč se mi onen vtip vybavil, spíš jde o ty „smíšené pocity“. Ty se mi vybavily při čtení článku Jana Bartoška (dále jen autor) „Pomalá smrt správy státu“ (Neviditelný pes, 9.1.2014).

V podstatě jsem se informačními systémy – jejich tvorbou a údržbou – zabýval celý život a nejeden vytvořil či se na vytvoření podílel, smlouvy a zadání sepisoval. Některé systémy nebyly zrovna nejjednodušší, troufám si tedy o takových systémech něco vědět. Co samozřejmě nevím, je v první řadě to, jak přesně vypadala smlouva o systému pro výplatu sociálních dávek, o kterém zejména výše uvedený text pojednává. Přesto si dovolím mít pár připomínek.

Jednak obecně, nejen tato, ale v podstatě každá státní zakázka je předražená a to ne o pár korun či procent, ale cca několikrát oproti částce, za kterou by mohla být pořízena. Svým způsobem na to poukazuje i autor v pasáži: „Proto může docházet k tomu, že státní podnik Lesy ČR zaplatí za své vcelku průměrné IT systémy víc, než kolik by dala centrála největší evropské pojišťovny za aplikační správu všech svých smluvních dat klientů.“

Obdobně popisuje Demagog.cz ve článku „Znepokojující Drábkovo dědictví“ nejasnosti okolo smluv, mne však nejvíce zaujal odkaz na projekt CEDAIN, z něhož snad musím ocitovat alespoň název, tedy: Zajištění pilotního provozu prostředí centralizované datové infrastruktury pro provoz agendových aplikací na podporu zaměstnanosti a zaškolení uživatelů pro jejich efektivní využívání a plánovanou částku 972 598 918,- Kč. Kdyby už nic jiného, za povšimnutí zcela určitě stojí ta přesnost kalkulace ceny na korunu …... 918,- Kč (jeden by se skoro divil, že chybí halíře). Pravděpodobně je těch 18 Kč uvedeno záměrně, aby se poněkud zamaskovala částka 972 miliónů a rozmělnilo podezření (hraničící s jistotou), že se jedná o nicneříkající, čili cokoliznamenající výrok, implikující zejména to, že to bude stát hodně peněz!

Celý proces navyšování cen IT zakázek začal v minulosti postupně, samozřejmě nelze dokázat žádnou kartelovou dohodu, ona ani nemusí existovat. Každá firma se ale snaží prodat své zboží za maximum a není-li dostatečný odpor druhé strany, cena postupně roste, obzvláště pak, když jde ruku v ruce pocit obrovitosti zakázky spolu s protislužbami (ať už do soukromých kapes či stranických pokladnic)… Ty jsou samozřejmě pro vnějšího pozorovatele prakticky nedokazatelné, budu se tedy raději věnovat zmíněnému pocitu obrovitosti zakázky. Ono opravdu velké množství dat budí dojem složitosti jako takové. Představte si však například systém řízení nemocnice. Samozřejmě je jeho součástí registr pacientů, je to však jen velmi malá část velmi složitého systému, byť se jedná o velké množství pacientů. A pro ty pacienty existuje velké množství různých vyšetření, obrovská spousta léků, platí za ně mnoho pojišťoven. Zkrátka, je to složité – a věřte nebo ne, dá se to zvládnout, viděl jsem to na vlastní oči. Vedle toho máme v případě diskutovaného systému sice spoustu klientů, ale poměrně jednoduché relace – typ dávky, částka a evidence jejich výplat. Zkušený databázový profesionál těch několik databázových tabulek rozluští během relativně krátké doby i když nemá k disposici skoro žádné údaje. Sám jsem několik docela složitých neznámých systémů musel během své praxe takto analyzovat – luštit a rozluštit –, a to samozřejmě existují i specializovanější odborníci, než jsem já. A ať byla smlouva napsána sebehůř, struktury databázových tabulek si obvykle vyžádá i velmi velký začátečník.

Jen opravdu špatné systémy neobsahují ve svých tabulkách údaje o datu vzniku záznamu. Pokusím-li se tedy trošku odvážně, ale nikoli bezdůvodně, spekulovat, jedná se o několik tabulek, ve kterých je s velkou pravděpodobností možno najít všechny údaje vzniklé po 1.1.2013. Každý databázový systém obsahuje nějaký nástroj, pomocí kterého lze vyexportovat část libovolné tabulky (select). No, a rozsah dat – to už přece zvládne počítač, byť by mu to trvalo třeba i pár dnů (to v extrému... téměř jistě je to samozřejmě mnohem méně...).

Nebudu již laiky unavovat podrobnostmi, na druhé straně jsem považoval za nutné alespoň část problému naznačit detailněji, aby bylo zřejmé, že nemluvím do větru. Netvrdím, že se jedná o problém triviální, na druhé straně však rovněž nikoliv neřešitelný a to dokonce i při velmi špatné smlouvě.

Jaký závěr tedy učinit z popisovaných „hrůz“? Jednak, hrůzy nejsou bezpochyby tak strašné, pokud by někdo „konal“. Je-li tam ovšem někdo, kdo ví, jak má „konat“, co má po kom chtít... Pokud je však nutno konat až tak složitě, jak popisuji (tedy přistupovat k systému, jako by byl zcela cizí, analyzovat jeho strukturu a data z něj „vytáhnout“...), byly smlouvy sepsány „opravdu, ale opravdu“ velmi špatně, i laik by očekával nějaké pojistky pro nečekané situace.
Ať už byla vina na straně ministra Drábka jakákoliv, jistě nesepisoval podrobnosti smlouvy, na to jsou v každé firmě (a tedy snad i na ministerstvu) odborníci, jak právníci, tak snad i z řad IT pracovníků. Nezdá se mi tedy pravděpodobné, jak uvádí autor článku, že: „...na zadání mnohamiliardové zakázky s kritickou strukturou dat si dnes troufne každý ‘jouda‘, který má politické krytí.“ Jinou věcí je samozřejmě možný záměr, což s ohledem na osud exnáměstka Šišky není zase tak neopodstatněná spekulace.

Nicméně, pokud by tak situace na ministerstvu skutečně vypadala, a to stále ještě po půl roce, který od odchodu ministra Drábka uplynul, to by byla hrůza! Spíš však nebude zcela bezchybný jiný výrok autora: „Velký dík patří těm stovkám bezejmenných úředníků na úřadech práce, na registru motorových vozidel a jinde, kteří svými přesčasy a kompetentním přístupem eliminují ty nekonečně trapné politické pokusy o řízení státu skrze zadávání veřejných zakázek bez pravidel.“

On asi totiž nekonal téměř nikdo, jak se domnívá řada komentářů (pod textem na serveru Neviditelný pes, pozn. red.), z nichž s mnohými souhlasím. Bylo by poměrně na dlouho rozebírat všechny a vyjadřovat se k jednomu po druhém, pouze všeobecně tedy: jistě je nemalý kus pravdy na konstatování, že celá zakázka je podivná, za pravdu je třeba dát však i těm, kteří konstatují, že určitě bylo možno konat – a tedy tvářit se „zaskočeně“ a překvapeně druhého ledna 2014 je skutečně drzost.

V soukromé firmě by k takové situaci snad ani nemohlo dojít. A pokud by k ní už došlo, pravděpodobně by bankrotovala – pokud by ji někdo „sanoval“, padaly by hlavy. Státu se nic takového nestane – a pouze potud souhlasím s autorem. Jinak celý článek spíš budí dojem zaujatosti a nasazování „psí hlavy“ pouze exministru Drábkovi, namísto zasvěceného, odborného pohledu. Nebo autor mohl či měl napsat na rovinu, že usuzuje na nějakou (soukromou či stranickou) malou domů, pak by bylo jasno.

A ty smíšené pocity? Je možné, že pan Drábek či jeho podřízení celou věc podcenili (nebo, jak bylo naznačeno, provedli nějaké záměrné kroky s tím, že se budou moci vymluvit na to, že věc podcenili). To je jedna strana mince a je jistě vhodné na ni upozorňovat, poukazovat, ji kritizovat. Druhá strana však není o nic lepší: autor totiž celou věc, v souladu s módními trendy, zcela neúměrně přeceňuje. Možná se to na první pohled nezdá, ale ony oba extrémy mohou vést ke škodám podobného rozsahu.

V podtextu článku i komentářů je však naznačována či připouštěna jedna úděsná varianta, že totiž veškerá data převzala dodavatelská firma a MPSV k datům nemá sebemenší přístup. Pokud by snad toto byla skuečnost, pak bych musel brát vážně i zprávu, že:

Blaničtí rytíři konečně vyjeli! Byli spatřeni, jak se nepozorovaně snaží opustit republiku.

A nezbylo by, než se k nim urychleně přidat!

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.