Obsah

Rozhodnutí ČNB

Aby mohla jakákoliv centrální banka plnit svoji základní funkci, což je péče o stabilitu měny, musí být maximálně nezávislá na politicích. Ti totiž sledují logicky i jiné cíle, než co nejstabilnější měnovou politiku s co nejnižší inflací, s co největší ochranou vkladů střadatelů a se slušným měnovým kurzem. Cíle politiků jsou krátkodobější, neboť vycházejí ze čtyřletého, tedy velmi krátkého, volebního mandátu. Proto přílišnou nezávislost centrální banky tak neradi vidí. Vymyká se tím nejen jejich kontrole, ale především sama reguluje množství peněz v ekonomice a tím brání případným krátkodobým, politicky motivovaným zásahům do měnové politiky.

Důležité je jistě přesné právní vymezení postavení centrální banky. Stejně důležitá, ne-li důležitější, je ale názorová shoda politiků na nezávislost centrální banky. Stejně důležitá, ne-li ještě důležitější, je také partnerská spolupráce vlády a centrální banky, jako garantů fiskální a měnové politiky. Stejně důležitá, ne-li nejdůležitější, je znalost dlouhodobých záměrů centrální banky v měnové politice pro vytváření stabilního podnikatelského prostředí a pro možnost vytváření dlouhodobějších fiskálních politik vlády.

To všechno stávající zákonná vymezení v ČR zajišťují. Jsem přesvědčen, že dlouhodobá ochrana vkladů občanů je důležitější, než krátkodobé cíle politických elit v čase, daném jim voliči. Proto by měla platit zásada: Občane! Nenech si znehodnotit své úspory tím, že měnovou politiku, prováděnou centrální bankou, svěříš politikům. Jinými slovy: vol jen toho, kdo nechce nezávislost centrální banky omezit.

Máme z minulosti neblahé zkušenosti s tímto politickým tlakem. Připomenu alespoň bojkot některých politiků na zprivatizování státních podílů v komerčních bankách, neboť podle  vyjádření politiků se banky nemohly privatizovat, aby mohly poskytovat úvěry na privatizaci reálné ekonomiky. Tento jev, který jsem v říjnu 1996 nazval bankovním socialismem, posílil, mimo jiné, roli vlády právě na úkor centrální banky v kontrole komerčních bank. Připomenu také fatální selhání politické reprezentace v období tzv. opoziční smlouvy v omezení pravomoci centrální banky v bankovním dohledu, v přidělování a odebírání bankovních licencí. Ještě si neodpustím připomenout další selhání spolupráce fiskální a měnové politiky, protože nízké úrokové sazby, prosazované dlouhodobě politickými elitami, zvýhodňují stát, neboť ten se může levněji zadlužovat, a znevýhodňuje občany a podniky, neboť jejich vklady u bank ztrácejí hodnotu. V součtu negativních případů špatné spolupráce měnové a fiskální politiky nebudu dále pokračovat. Pouze zmíním, že tato negativa měla své národohospodářské nároky.

Na druhou stranu mohu rád konstatovat, že

- cíl eliminovat vliv státu na rozhodování bank, který umožnil prostor ryze komerční úvaze, byl v roce 1997 relevantní, tedy správný

- parlamentní tlak v roce 1997 na nové zákonné úpravy v obezřetnějším podnikání bank, či na prosazení zvýšeného bankovního dohledu, byl relevantní, tedy správný

- celkové náklady v letech 1997-1998 na konsolidaci bankovní sektoru byly řádově nižší, než by tento sektor čekal v době celosvětové hospodářské krize v posledních letech, takže i tento krok byl správný.

To všechno, co jsem shora uvedl, úzce souvisí s posledním rozhodnutím České národní banky ohledně „úpravy“ měnového kurzu.

Jsem překvapen, kolik nových „odborníků“ na vazbu měnové a rozpočtové politiky se v poslední době objevilo. Doporučil bych jim, aby zvážili své odborné zaměření a věnovali se více na příklad propočtům, kolik pozitiv a negativ přinesli do vývoje hospodářství České republiky politici, tzv. odborníci a bankovní sektor. A novinářům, vzhledem k nutnosti vysoké odbornosti, doporučuji méně komentovat a více informovat.

Kdo jsou členové bankovní rady? Neměli by být spojení s žádnou politickou stranou, aby mohli včas „bouchnout do stolu a říci ne!“ Kdy? Na příklad když vláda a parlament čím dál tím víc zadlužuje stát, nebo provádí nezodpovědnou rozpočtovou politiku, neboť tím zvedá inflaci a znehodnocuje vklady střadatelů a pod. Dále musí splnit zákonné podmínky, to znamená být vysokoškolsky vzdělaný ekonom, se specializovaným postgraduálním školením, samozřejmě občansky bezúhonný. Musí být morálně silný člověk, schopný odolat tlakům různých zájmových skupin, třeba zájmům majitelů komerčních bank. Jsem dalek tvrdit, že bankovní rada je složena ze samých andělů, či že nedělá chyby. Ale tato instituce, jako jediná v republice, má věrohodné podklady o měnovém vývoji, jako jediná má podklady o vývoji mikroekonomiky, aby mohla, či měla, věrohodně rozhodovat o makroekonomických dopadech měnových rozhodnutí.

A vzhledem k tomu, že bankovní rada v posledních letech vždy rozhodla ve prospěch občanů, odborné veřejnosti s dovolením doporučuji důvěřovat jejím rozhodnutím. A občanům doporučuji: nedovolte omezit nezávislost centrální banky, neboť opatření ČNB není namířeno proti občanům ČR. Je to jen další varování pro vládu, parlament, veřejnou správu, podniky i občany: přestaňte žít na dluh!

Autor je ekonom a politik, v 90 letech poslanec a místopředseda PSP ČR, dnes člen Smírčího soudu Konzervativní strany.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.