Proč je Pán Prstenů největší love story, aneb jak dobro vítězí nad zlem v našem světě
- Podrobnosti
- Zveřejněno 31. 10. 2014 20:00
- Napsal Tereza Dohnalová
Ten, kdo zná „Pána Prstenů“ od J. R. R. Tolkiena (ať už tuto trilogii četl, anebo viděl její veleúspěšné filmové zpracování režiséra Petera Jacksona), a není zrovna ohromný fanoušek tohoto díla, tak si určitě automaticky definuje jeho poučení: „I ten nejmenší človíček může změnit budoucnost“, a tím to uzavře. Souhlasím s tím, že toto je opravdu „hlavní“ nebo spíše „nejviditelnější“ ponaučení z „Pána Prstenů“, avšak tady seznam nekončí. Když se zeptáte těch, kteří se nešli naschvál pídit po dalších zprávách a poučeních, co si v kostce o tomto díle myslí, většinou říkají, že „je to opravdu hezký příběh o tom, že nezáleží jak je kdo veliký a důležitý, protože i sebemenší člověk dokáže udělat veliké věci“.
Jako fanoušek „Pána Prstenů“ musím říct, že i když je takový výrok pravdivý, dost mě pohoršuje zjištění, že většina lidí si z tohoto veledíla vezme k srdci nebo zapamatuje pouze toto.
Proč mi tak chybí výlety do Bradavic
- Podrobnosti
- Zveřejněno 31. 10. 2014 19:21
- Napsal Veronika Tichá
Děti nám dorostly do věku, kdy stejně jako spousta dětí křesťanských rodičů před nimi, začaly žadonit, aby si mohly přečíst Harryho Pottera. Vyzbrojeni řadou negativních komentářů a postřehů, které jsme si přečetli nebo je někde zaslechli, jsme čtení nekompromisně zatrhli. Je to přece plné magie a čarování, umírají tam kladní hrdinové, autorka striktně nerozlišuje dobro a zlo atd. Tlak dětí nicméně neustával a já se zeptala na názor své kamarádky, anglické učitelky na křesťanské škole, která mi řekla, že Harryho četla celého, a že ho má moc ráda. To mi stačilo, abych kapitulovala a našeho staršího syna nechala knihu přečíst. Netušila jsem, že to způsobí z jeho strany další nátlak. Sérii si totiž jako milióny dětí před ním zamiloval. „Mami, ty si to prostě musíš přečíst, protože já chci vědět, co si o tom myslíš. Nechci, abys papouškovala ty převzatý názory jinejch křesťanů. Já potřebuju vědět, co si o tom myslíš ty.“ Jeho tlaku jsem podlehla a dnes jsem moc ráda, protože těch sedm knih, sedm let v Bradavické škole čar a kouzel, mi předalo tolik moudrosti, kolik jsem si ani nedokázala představit.
Bůh nás vždy někam zavede a potom je na nás abychom jednali podle jeho vůle
- Podrobnosti
- Zveřejněno 31. 10. 2014 18:55
- Napsal JCKV Rudolf Habsbursko-Lothrinský
Jeho titul zní arcivévoda rakouský. Je nejstarším vnukem blahoslaveného císaře Karla I. a císařovny Zity. Jako jeden z mála Habsburků se nikdy nevzdal příslušnosti k panovnickému Domu – to bylo také důvodem proč do prakticky nedávného vstupu Rakouska do schengenského prostoru nesměl vstoupit na rakouskou půdu. Byl a je ovšem poměrně často v českých zemích. S Jeho císařskou a královskou Výsostí v exkluzivním rozhovoru Landeszeitung o jeho rodině, víře a alternativních cestách v politice, často s humorem.
Vaše císařská a královská výsosti, srdečně vítejte v Brně! Je to Vaše první návštěva v České republice?
Ne, kdepak. Hned po revoluci jsem byl poprvé v Praze, to bylo roku 1990, pokud si správně vzpomínám. Tehdy mě prováděl kníže Lobkowicz, který zde zůstal a stále ještě hovořil perfektní plynnou němčinou. Byla to objevná cesta. Po té jsme s mojí manželkou a bratrem procestovali Moravu a Slovensko. Myslel jsem stále na to, že musím jednou zpět. Tak jsem si pořídil malý domek poblíž Kostelce nad Orlicí. Vždy v čase volna tam jezdím. Jen tam si skutečně odpočinu. Tuto zemi miluji. Jen bohužel stále ještě nemluvím dobře česky. Nenašel jsem nikdy dost času si sednout a studovat češtinu. Ale jednou to jistě udělám.
Stojíme na prahu nové éry znárodňování?
- Podrobnosti
- Zveřejněno 31. 10. 2014 15:56
- Napsal Tomáš Müller
Nedávné rozhodnutí ÚS „Restituce veřejného prostranství a účel zákona o půdě“ ve mně (stejně jako záměr zrušit dotace pro soukromé a církevní školy) posílilo pocit, že plíživě spějeme k nové éře znárodňování. Zejména mne zarazilo konstatování ÚS: „Nelze však konstatovat, že by užíváním veřejně přístupného prostranství došlo k bezdůvodnému obohacení na straně obcí. Ústavní soud považuje za žádoucí, kdyby bylo přistoupeno k vyvlastnění takto restituovaných pozemků, aniž by byl oprávněn předjímat konkrétní řešení.“ (zvýraznění autor).
Powered by Multicategories for Joomla!2.5
