Obsah

Václav Žák, ležící, spící

O Ing. Václavu Žákovi, kdysi místopředsedovi České národní rady a českém levicově-liberálním publicistovi, jsme už v KONZERVATIVNÍCH LISTECH psali coby o „člověku zvláštního ražení“ (což je, jak trefně připomněl Čestmír Hofhanzl, původně výrok Felixe Edmundoviče Dzeržinského).

Žák před Vánocemi v Právu uveřejnil delší esej pod názevem Byzantské útroby o chybách a omylech americké zahraniční politiky pod vlivem těch strašných „neokonzervativců“. Budiž mi prominuto, že se nebudu věnovat bodům eseje všem, ale jen některým.

Číst dál...

Odebírání dětí v širších souvislostech

O odebrání dětí paní Michalákové norským Barnevernem už toho bylo napsáno mnoho. Rád bych nyní tuto kauzu zařadil do širších souvislostí.

V České republice končila donedávna naprostá většina ohrožených dětí v dětských domovech. V současnosti probíhá proces omezování a rušení péče v dětských domovech, které mají nahradit pěstouni, vychovávající tyto děti za úplatu.

Číst dál...

Práva, nebo svévole režimu?

K případu paní Michalákové a jejích synků se meritorně vyjadřovat nechci. Nevím, zda jim někdo ublížil tak, že bylo správné je odebrat jejich mamince. Ale jednu věc vím jistě: paní Michaláková nebyla pravomocně odsouzena žádným soudem za ublížení svým dětem, je tudíž z právního hlediska nevinná, jsou to její děti a jako matka má na ně právo.

Číst dál...

Ve městě jménem Jeruzalém...

...v hlavním městě římské kolonie na sklonku Velikonoc, Pilát si ruce myje. (Jaromír Nohavica: Dál se háže kamením, Mikymauzoleum, 1993)

Kolem případu bratrů Michalákových, o jejichž navrácení zápasí jejich matka, se toho napsalo už tolik a napsali to lidé mající informace z první ruky, že jsem si říkal: mlč, mlčeti zlato – jak říkávala babička... Kromě obecné podpory, modlitby nebo podpisu petice také člověk může stěží udělat víc, než poslankyně našeho (díky paní Chalánková) či evropského (díky pánové Zdechovský a Machu) parlamentu. Zkrátka, nebýt pro mě skandálního vyjádření norské velvyslankyně paní Siri Sletnerové, zůstalo by při tom.

Číst dál...

Demokratická iniciativa byla jedinečná…

...a zřejmě právě proto jí osud nepřál

„Členem Demokratické iniciativy může být každý občan starší 16 let,“ citoval politolog a publicista Bohumil Doležal koncem minulého roku na vzpomínkové akci stanovy Demokratické iniciativy (DI), jednoho z občanských hnutí, která se koncem 80. let postavila do opozice proti komunistickému režimu. Když jsem slyšel slova o podmínce věku minimálně šestnácti let, musel jsem se pousmát. Dobře jsem věděl, proč byla zvolena právě tato věková hranice. Příčina byla jednoduchá, byl jsem jí já a můj kamarád Honza Ryška.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.