Obsah

Nejen volby

Ale jsou to samozřejmě také a předně nadcházející voby, co ovlivňuje domácí politické dění. Vylovili jsme šufánkem (či, chcete-li, naběračkou...) z toho hrnce, v němž se to vše čím dál tím víc dusí ve vlastní šťávě, pár témat a k nim nabízíme konzervativní pohled. Navíc přihazujeme do domácího tématu i článek primárně z amerického prostředí, neboť otázka, kterou se zabývá – tedy proč mladí lidé volí staré socialisty – je aktuální i pro nás.

Ve stejný den, kdy president Zeman promluvil na Žofíně, tedy 22. června, představil Andrej Babiš plejádu svých snů. V samém závěru prohlásil, že by se NATO mělo změnit z obranného paktu na pakt útočný. Jak si může každý snadno ověřit, není to nějaký momentální úlet, tohle pan Babiš už v minulosti několikrát řekl. Pan Babiš je tedy, podle všeho, příznivcem vyvolávání válek (dobyvačných?) a měl by veřejnost seznámit s tím, na koho bychom podle něj měli zaútočit. Třeba na KLDR? Nebo na Írán? V každém případě jde o velmi novátorský přístup k obranné (nově tedy útočné...) politice a podle našeho názoru se tomuto snu Andreje Babiše dostává trestuhodně málo pozornosti. Bylo by škoda, kdyby taková myšlenka nedolehla ke každému jednomu voliči v naší zemi...

Všude slyšíme, že naši žáci a studenti čím dále tím více zaostávají a to proto, že jsou vyučováni těmi nemožně zastaralými způsoby, kdy jsou nuceni memorovat, není náležitě podporována jejich kreativita... však to znáte. Skutečnost, že znalosti a schopnosti žáků a studentů jdou u nás od desíti k pěti, považujeme za nezpochybnitelnou – potud je vše v pořádku (tedy, ehm, není... ale je to prostě tak). Je však skutečně na vině strnulost našeho vzdělávacího systému? Máte-li tu možnost, popovídejte si s nějakým učitelem, který je ještě stále ve službě, ale už je mu více než 60 let (najdete jich dost). Kromě toho, každý rodič si sám může srovnat, jak vypadala jeho vlastní školní docházka a jak vypadá výuka jeho ratolestí. Krátce řečeno, nároků bývalo víc – mnohem víc... a třeba i toho (ó hrůzo!) memorování. Shrňme si to. Výsledky vzdělávacího procese jsou postupem času stále horší. Zároveň, postupem stejného času, se více a více vzdalujeme od náročného vzdělávání – snažíme se zbavit všeho, co žáky a studenty jakkoli zatěžuje (memorování) ve prospěch soft skills nebo třeba finanční gramotnosti (které, kupříkladu, bez solidních základů počtů stejně nikdy nikdo nedosáhne...). Tváříme se přitom ale, jako bychom zde vyučovali podle rakousko-uherského mustru a jsme tak hloupí, že této iluzi opakovaně podléháme natolik, že je nám to důvodem pro další odstraňování i toho zbytku nároků, které ještě ve školách zbyly – to je to permanentní volání po nutnosti reformy. Až se dílko podaří, znalosti a schopnosti žáků a studentů opět, pochopitelně, poklesnou. A co bude na vině? No přese strnulý, rigidní, středověký způsob výuky!

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.