Obsah

Dva jedovaté výhonky

Jednou z os hlavního tématu čísla je text Daniela Pipese „Podporovat Assada“. Za hodnou zmínky lze považovat skutečnost, že mezi napsáním tohoto článku a vydáním těchto KONZERVATIVNÍCH LISTŮ se Obamova administrativa přiklonila k prakticky přímo opačnému postupu, než je ten, který poněkud provokativně autor doporučuje. Co z toho vzejde geopoliticky a jaký bude osud křesťanských enkláv na Blízkém východě? To jsou otázky, které se část autorů v tématu měsíce pokouší diskutovat jak ve světle případného vítězství „rebelů“, tak „režimu“. Přímá podpora povstalců ze strany USA pochopitelně posunuje blíže realisaci scénáře opírající se o předpoklad svržení Assada.

Při přípravě tohoto čísla se dále k hlavnímu tématu objevil velmi aktuální a zajímavý článek, který přístup zvolený Bílým domem zasazuje do širšího kontextu. Někteří komentátoři a analytici zjevně usuzují, že americké vládě jde o dlouhodobý a širší geopolitický záměr podpořit frakce sunitů, jichž je v islámu asi 80%. Může jít o společný postup s dalšími zeměmi. Může se prý jednat hlavně kooperaci s Německem, které usiluje o možnost budoucí kompromisní spolupráce s Tureckem, jako s vládcem obnovené otomanské říše. Tomu prý nasvědčuje již dřívější podpora sunitů na Balkáně, podpora nových vlád sunitského Muslimského bratrstva v severní Africe a na Středním východě a konečně tedy zejména v poslední době podpora sunitským frakcím v Sýrii. Jde také o to využít rozporů s islámskou větví šíítů, reprezentovanou hlavně Íránem. V souvislosti s názory, které v tomto čísle prezentujeme, je to opravdu zajímavé a mnohé to dále osvětluje.

Druhou osou tématu je reflexe bombového útoku v Bostonu. Rozruch kolem této události pomalu utichá, nebo k nám alespoň nedoléhá s počáteční naléhavostí. Nicméně, o významnosti útoku nemůže být sporu. Šlo o zcela izolovaný akt, nebo byli útočníci ve spojení s někým, kdo je motivoval, vyškolil, poslal do akce... byť třeba i nepřímo? Ve světle skutečnosti, že po 11/9/2001 bylo přeneseno bojiště na území útočníka a na území USA k žádnému podstatnému útoku po velmi dlouhou dobu nedošlo, jde o velmi podstatné otázky. Pokud se na ně odpoví, mohou se snáz identifikovat slabá místa v počínání americké strany, což dále umožňuje nápravu a zamezení něčeho podobného do budoucna.

Co je však nesporné a co by konečně měl Západ jako celek pochopit: jsme vystaveni dlouhodobému trvalému tlaku, míra jehož násilnosti sice kolísá, ale cíl se nemění. Tím cílem je likvidace Západu jak jej známe. To je v zájmu nejedné moci ve světě a pro efektivní obranu je na místě analyzovat, kde je případné hlavní centrum, ze kterého atak přichází. Horkých kandidátů je několik a není samozřejmě vyloučeno, že každý jedná v zásadě na vlastní pěst a vzájemně praktikují heslo „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“. V tomto smyslu je jak konflikt v Sýrii, tak útok v Bostonu výhonkem tohoto obecného tlaku. O syrském krveprolévání to zatím platí spíše nepřímo, ale základně moskevská orientace assadovského režimu a jeho vztah k Izraeli na straně jedné a nepřehlédnutelné čistky, kterých se dopouštějí „rebelové“ na místních křesťanech, na straně druhé dávají jasně znát, že ať zvítězí kterákoli strana, pro Západ to dobře nebude. To jsme se však vrátili obloukem na začátek k textu D. Pipese.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.