Obsah

Syrská ruleta

Cíl Moskvy je v Sýrii zcela jasný: udržet Assadův režim. Je to cíl pochopitelný (viz jediná ruská námořní základna ve Středozemním moři a dlouhodobý odběr ruských zbraní) a je na tomto případu velmi nepříjemně cítit, jak snadno se může Západ ocitnout v roli pouhého pozorovatele, přičemž aktivivní roli včetně určování pravidel chtě nechtě přenechá Kremlu. Obáváme se, že v tomto případě už k tomu prakticky došlo. Jasný cíl, pokud jej jeden má a ti ostatní nikoli, dělá z toho jednoho předem vítěze – pokud si to on sám nějakou hrubkou nepokazí. Pokud Rusko tohoto cíle dosáhne, bude to pochopitelně zároveň znamenat upevnění či posílení vlivu Teheránu v oblasti.

Ronald Reagan dokázal velmi energicky a v relativně krátké době ukázat, že být spojencem Moskvy je nejen morálně nesprávné, ale i značně nebezpečné. Barack H. Obama naopak dovádí k dokonalosti počiny svých některých předchůdců v úřadě, díky kterým se tradovalo, že horší než být nepřítelem USA už je jen být jejich spojencem. Nejmarkantnějším příkladem je samozřejmě Jižní Vietnam. Obama je zkrátka Reaganovou antitezí a zahraniční a bezpečnostní politika Spojených států se v jeho rukou mění z nástroje, který má (mimo jiné) sloužit k udržení a posilování kreditu a prestiže USA a celého Západu (samozřejmě ve spolupráci se spojenci) v prostředek torpédování téhož. Stačí pár ran pod čarou ponoru a počet různých agresí, menších i větších, může být znásoben.

Západ, v čele s Washingtonem, vystavuje svoji aktuální bezzubost téměr na odiv – a zdá se, že si to snad ani neuvědomuje. Opakem takového těžko pochopitelného (byť mezi následujícími texty naleznete názor, že se jedná o promyšlený záměr...) jednání samozřejmě není nutně nějaká masivní vojenská intervence – opakem toho je realistické vyhodnocení situace, určení dosažitelných cílů zvažující jak legitimní zájmy tak prosté idealistické motivy a následná odhodlaná cesta za jejich splněním.

Jistě není třeba rozvádět, jak neschopnost Bílého domu komplikuje situaci Izraele. Nepochybujeme, že Stát Izrael má ve svých zájmech zcela jasno a že je pro Západ zároveň jedním z nejspolehlivějších zdrojů informací téměř přímo z místa. Ale to mu nemusí být nic platné – vyhodnotí-li jeho nepřátelé všechna pro a proti, mohou již dnes vědět, že dokud je Barack H. Obama v úřadě, bude v případě nějakého rozsáhlejšího konfliktu Izrael zcela osamocen. Jediné, co je může zadržet, je vědomí, že tento stát již několikrát prokázal, že proti nim svoji existenci dokáže obhájit i sám samojediný.

Evropské spojence USA by pak tento vývoj měl důrazně pobídnout k podstatnému navýšení výdajů na obranu. A, abychom začali u sebe, samozřejmě jde také o Českou republiku. Jak málo pravděpodobné je, že naše rozmazlené společnosti něco takového připustí, nebudeme zbytečně rozvíjet.

Shrnuto, totální selhání Západu v této věci může a s největší pravděpodobností bude znamenat: posílení vlivu Kremlu, posílení vlivu Teheránu, povzbuzení různých agresorů aby se své tužby pokusili naplnit, zvýšené ohrožení pro Izrael a konečně obnažení neschopnosti západních evropských zemí vydávat na svoji obranu tolik, kolik je třeba. Stačí, když „vyjde“ jeden z těchto důsledků a bude to samo o sobě úplně stačit. Na rozdíl od ruské rulety je při této syrské v šestiranném revolveru ostrých nábojů pět. S ruskou ruletou zde však přece jen jeden významný styčný bod je: podle všeho syrský kolt momentálně drží právě Rusko.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.