Proč by měli konzervativci volit KDU-ČSL

Podrobnosti

Zveřejněno 21. 10. 2013 14:01

Napsal Pavel Bělobrádek

Jsou otázky, které politika zaskočí, ale zase jiné, nad kterými pookřeje. Vaše otázka politika, který pracuje ve straně se skoro stoletou tradicí, samozřejmě potěší. Pracuji ve straně, která má za sebou bezprostřední skoro stoletou tradici. A navazuje na politickou tradici ještě starší. To u nás může říci už jen sociální demokracie. To znamená jen jediné, kdybychom neuměli odpovědět na otázky a problémy, které si kladlo už několik generací lidí, tak bychom tu nebyli. Můžeme to říci dokonce směle přes všechny naše chyby, protože kdyby základ nebyl silný a zdravý, naše lidské a politické slabosti by nás pohřbily.

Konzervativní hodnoty jednou větou

Ale přímo k věci, jak by naše strana jednoduše pojmenovala konzervativní hodnoty, které vyznává? Snad by se to dalo říci jednou větou: „Držme se toho, co vždycky fungovalo.“ Pochopitelně fungovalo k dobrému, protože banditům a podvodníkům některé věci také „fungují“ a to se týká i banditů a podvodníků v politice. Historie však ukazuje, že porušování hodnot nikdy netrvá věčně. Hitler ani Stalin nakonec nedosáhli svého. Zvrhlé utopie jejich a mnoha dalších si vyžádaly zbytečně příliš mnoho obětí.

Na jakých hodnotách stojí Evropa

Jak shrnout konzervativní hodnoty konkrétněji? Mnoha lidem vadí, že se odvoláváme na hodnoty křesťanské civilizace, jako kdyby nebylo nic předtím a potom. Právě to my neděláme, protože nemusíme. Křesťanská tradice i v tom nejširším pojetí v sobě zahrnuje to nejlepší ze staré tradice řecké, římské, z judaismu, z toho, čím žili Frankové, Germáni i Slované. Právo, spravedlnost, morálka, odpovědnost za poznání, schopnost tvořit – to není nic nového, ale je to dědictví, které nemůžeme pominout, jinak společnost přestane fungovat a uškodí se jedinci a všem. Nemusíme znova pracně vymýšlet to, co už vymyšleno bylo.

Revoluce znamená podříznout strom místo péče o něj

Konzervativní jsme v tom, že dáváme přednost evoluci před revolucí. Konzervatismus neznamená, že za každou cenu bráníme novému. Kdyby tak uvažovali naši předkové, nesměla by po románské době přijít gotická a renesanční a barokní, neobjevili bychom Ameriku a nevynalezli nové léky. Revoluce ale říká, že místo abychom strom nechali růst, je potřeba ho pokácet a třeba vyroste nějaký nový. Je to zbourání domu, když nemáme jiný.

Není náhoda, že konzervativní myšlení se objevuje v době po francouzské revoluci, kdy lidé pochopili, že nekonečné popravy a rozvrat společnosti nepřinesl tolik volnosti a rovnosti a bratrství, jak si snad někdo představoval. Mnohem dále se dalo dojít cestou vývoje, který bere v úvahu, které věci jsou životaschopné. To je rozdíl oproti utopiím, které fungují pouze na papíře.

Konzervativní jsme v tom, že porovnáváme mezi sebou společnosti, které existují, ne společnosti existující s vymyšlenými projekty. Utopie vypadá vždycky lépe, má vlastně jen tu vadu, že se nedá uskutečnit. Nikdy jsme nehlásali utopie, ale inspirovali jsme se v zemích, kde politika vedená námi sdílenými hodnotami přinesla výsledky. Komunistů se můžeme s klidným svědomím zeptat, kde je jejich ráj. Výsledky křesťanskodemokratické politiky vidíme ale snadno hned za rohem třeba v sousedním Bavorsku.

Můžeme ale uvést i zcela jiné země, které jsou na první pohled sice zcela mentalitou odlišné, které ale dosáhly svého úspěchu díky některým odvěkým postojům. Třeba to, co vzbuzuje obdiv vůči severským zemím, je vysoká etika práce a její vysoké ohodnocení. Musíme historii umět číst i mezi řádky. Úspěch takzvaných socialistických zemí severu, třeba Švédska, je založen na konzervativní hodnotě tvrdé práce, schopnosti odložit slast ve prospěch vzdálenějšího cíle a šetrnosti vůči životnímu prostředí. V čem mají tyto země problém, třeba vysoká rozvodovost, je dáno naopak odklonem od tradičních hodnot. Můžeme předpokládat, že si to jednou vybere svou daň.

Rodina není mrtvá

Konzervativní jsme v tom, že rodinu považujeme za základní instituci společnosti. Myslíme si, že lepší uspořádání zatím nikdo nevymyslel. Respektujeme i to, že zde odnepaměti žijí lidé, kteří rodiny z různých důvodů nezakládají. Někdo kvůli svému poslání, někdo kvůli nepřízni doby nebo osobním těžkostem, někdo pro svou odlišnou orientaci. Tradice nám nabízí vyzkoušené recepty jak i problémy a potřeby těchto lidí řešit.

Připadá nám logické, že ve světě, kde je stejně mužů jako žen, kde se mají rodit noví lidé a je třeba se o ně intenzivně po mnoho let starat, je tradiční a veřejně deklarované soužití muže, ženy a dětí nejvyzkoušenější způsob, jak to dělat. V mnoha věcech na světě existují výjimky, věříme ale staré zásadě, že z výjimek se neodvozují pravidla, pravidla se odvozují z toho, co je pravidelné.

Moderní doba přinesla toleranci k jiným způsobům soužití, jsou zde – aniž by všechno kladli na stejnou rovinu – svobodné matky, osamocení otcové vychovávající děti, singles, osoby stejného pohlaví žijící oficiálně nebo neoficiálně v partnerství. Je možné, že se jednou kvůli změnám na náboženské mapě Evropy objeví požadavek na legalizaci mnohoženství pro lidi, kterým to jejich kultura povoluje, přičemž ale oni žijí tady.

To všechno jsou problémy, před kterými nemá cenu zavírat oči, protože jen tím nezmizí. Věříme ale, že můžeme najít recepty v tom, co už fungovalo generacím před námi a zároveň se vyvarovat přehmatů, netolerance a agresivity, ke které mají sklon často lidé, kteří se na konzervativní hodnoty jen odvolávají, aby měli zdůvodnění pro své násilné sklony nebo pocit méněcennosti.

Život sám je konzervativní hodnota

Konzervativní jsme v tom, že za základní hodnotu považuje život lidského jedince a přikládáme mu nenahraditelnou cenu od počátku do konce. To je to, čemu někdy lidé, kteří nechápou hlubší souvislosti, říkají „boj proti potratům“. Nejde o boj proti něčemu, ale boj o něco, což je podstatný rozdíl. Myslíme si, že ochrana života je tak základní věc, že jí nakonec budou na základě argumentace i zkušenosti chápat i lidé, kteří třeba názorově i politicky stojí na jiné části spektra. Nikdo normální přece nemůže považovat brutální zásah do lidského života za banalitu. Předpokládáme ale, že veškeré vzdělání v této oblasti zabere dost času a na výsledky je třeba trpělivě čekat. Především podporou rodiny a mladých lidí chceme vytvořit prostor, aby některé problémy vůbec nemusely vzniknout.

Krást se nemá

Konzervativní jsme v tom, že si myslíme, že krást se nemá. To samozřejmě není žádný objev. Teď jde jen o to tuto starou pravdu převést do doby, kdy se objevují stále rafinovanější formy okrádání lidí. Někdy jde o čistou krádež, proto jsme se podíleli na tom, aby lidé okradení minulým zločinným režimem dostali aspoň nějaké zadostiučinění. Všechny křivdy nelze napravit, ale bez pocitu aspoň nějakého pokusu o spravedlnost by naše historie po roce 1989 byla ještě plnější hořkosti, než je.

V přímém přenosu jsme viděli tunely všeho druhu. Byly to krádeže o to horší, že je mohl vidět každý, kdo je vidět chtěl, ale stejně to nebylo nic platné. Ještě horší než zmizelé miliardy do nesprávných kapes je pocit bezmocnosti a cynismu. Konzervativní je, že peníze člověk má získat prací, službou, nebo dobrovolným darem, ne tak, že jen vymyslí potrubí, kterým cizí nateče do jeho kapsy.

Dalším tématem je korupce. Je ještě v něčem nebezpečnější než čistá loupež, protože je skrytá a vytváří systém i v demokratické společnosti. Nepotřebuje ke svému bujení totalitu, stačí nepozorná demokracie.

I normálně dýchat je tradiční hodnota

Konzervativní jsme v tom, že nás zajímá ochrana životního prostředí. To je totiž konzervativní téma – a to doslova. Je přece řeč o tom, že chceme něco uchovat pro sebe a další generace.

Naše strana, která má dost členů na venkově, jejichž život a práce jsou spojeny s přírodou, se nemůže bez něčeho takového obejít. Jako vždy ale platí, že pokud něco neuděláte vy, přijde třeba někdo jiný a udělá to sám, ale hůř. To se nakonec mnohokrát stalo, takže si téma životního prostředí pro sebe převzaly síly, které v tom našly náhražku jiných ideologií a realizaci své potřeby mít „vyšší vědění“ a manipulovat druhými. Protože ale nejsme venkovská strana a máme dost členů a stoupenců i ve městech, chtěli bychom, aby se do měst vrátil normální život. A to s takovými konzervativními hodnotami, třeba že vzduch se má dát dýchat, že i v městské řece může žít ryba a že sociální prostředí není zamořeno kasiny a hernami, zatímco pekařství zmizela kdoví kam.

Konzervativní jsme i ve svém životním pocitu

Kromě logických argumentů je důležité se také vmyslet do toho, co znamená ono „klidná síla“, což bylo jedním z našich hesel. Klidná síla znamená působit, ale nedělat přepad ze zálohy. Znamená fér hru, protože chceme něčeho dosáhnout, ne nikoho zaskočit. Klid je jedním z příznaků toho, kdo vyznává konzervativní hodnoty. Protože ví co všechno už se dělo a také jak s tím naložit. To je samozřejmě ideál, na kterém se stále pracuje, není to samozřejmost.

Ano, je to pravda, chceme být při tom

Takto bychom ve výčtu mohli pokračovat, ale snad to stačí i jako část za celek, protože konzervativní chceme být i v tom, že je třeba méně produkovat slova a více udělat.

Často se proti lidovcům používá výrok monsignore Šrámka „hlavně být při tom“. K tomu můžeme nejdřív docela osobně poznamenat, že „být při tom“ znamenalo pro Jana Šrámka i to, že byl jako oběť i při tom, když byli čeští lidé nezákonně pronásledováni a proto také umírá v internaci.

To heslo ale musíme chápat pozitivně jako snahu podílet se na důležitých věcech, které se dějí. Strana, která nic nedělá, je k ničemu. Zkušenost nám ukazuje, že „být při tom“ ale může také znamenat být při tom, když se dělá konstruktivní opozice. Jen nemorální člověk si myslí, že „být při tom“ znamená „být za každou cenu při všem“.

Spíš to znamená, že chceme být onou příslovečnou „solí země“, ne tou, co pálí v očích a zvyšuje tlak, ale tou, která dává chuť a je konzervačním prostředkem proti hnilobě.

Autor je předsedou KDU-ČSL.