Obsah

Povolební guláš

Rodí se koaliční vláda. Všechny texty, které jsou v rámci tohoto Tématu čísla publikovány, se z různých úhlů vztahují k tomuto procesu. Podívejme se zde na některé body koaliční dohody podrobněji a krátce je zhodnoťme (vycházíme přitom z textu „/verze 3/“)

Bod 1.7.1 obsahuje tato předsevzetí: „S využitím evropských fondů a dotací ze státního rozpočtu poskytneme obcím prostředky na vytvoření dostatečné kapacity mateřských škol a jeslí. Podpoříme vznik firemních školek se zajištením odborného vzdělávacího programu a odbornosti učitele. Poslední rok předškolního vzdělávání zavedeme v zásadě jako povinný. V otázce povinné přípravy dítěte na základní vzdělávání od 5 let prosazujeme varianty, které jsou v souladu s legislativou pro první stupeň základní školy.“ Tak předně by bylo dobré vědět, jak si autoři vykládají obrat „v zásadě“. Na tom totiž záleží to nejdůležitější: tedy zda budou rodiče, kteří si zkrátka přejí své děti vychovávat a následně vzdělávat sami doma, mít i nadále svobodu tak činit. S klidem se vystavíme případnému obvinění z emocionální přepjatosti, ale vždy nám v této souvislosti tane na mysl úryvek z písně Spirituál kvintetu „Až se k nám právo vrátí“: „Chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat, až se k nám právo vrátí, své děti po svém vychovávat, až se k nám právo vrátí.“ Když staré písně dostávají nový obsah, mějme se na pozoru. O státně dotovaných školkách jsme shodou okolností psali již v Editorialu KONZERVATIVNÍCH LISTŮ 10/2013, netřeba to opakovat. Co ale za zopakování stojí je, že participace KDU-ČSL na takovém programu je téměr nepochopitelná.

V bodě 1.9.1 nalezneme (mmj.) tyto záměry: „Předložíme návrh ústavního zákona o obecném referendu na základě lidové iniciativy, který umožní občanům konání referenda o zásadních otázkách fungování státu. Ústavním zákonem bude zároveň stanoven výčet otázek, k nimž nelze referendum vyhlásit. V rámci úspor budeme podporovat společné konání voleb a referend v jedné volební místnosti. Prosadíme novelizaci Ústavy ČR, která v návaznosti na zavedení přímé volby prezidenta zpřesní práva a povinnosti jednotlivých ústavních aktérů v zájmu uchování parlamentního charakteru české demokracie založené na svobodné soutěži politických stran.“ Že se přímou volbou presidenta zapřahá vůz před koně, tedy že prvně má být řešena otázka kompetencí a ústavní vyváženosti mocí a teprve následně a v závislosti na výsledku takové úvahy má být vybrán způsob volby, o tom jsme v KONZERVATIVNÍCH LISTECH psali několikrát. Téma úzce souvisí s opětovnými plány na úpravy Ústavy obecně – a zde bychom rádi odkázali např. na článek Karla Ledvinky „Presidentská volba“ (KONZERVATIVNÍ LISTY 02/2013). K referendům je zde potom možno nahlédnout do textů Jana Kubalčíka „Figury povolebních tanců“ a „Mám pro tebe dvě zprávy...“ (oba KONZERVATIVNÍ LISTY 11/2013). Mimochodem se „těšíme“, až bude lid požadovat referendum o zrušení příslušných omezení – tedy onoho „výčtu otázek, k nimž nelze referendum vyhlásit“. Nebo toto téma bude v onom výčtu obsaženo?

Koaliční plán zařazený pod bod 1.9.3 zní takto: „Prosadíme nový zákon o státním zastupitelství, který zajistí nezávislost státních zástupců při vyšetřování trestných činů, mj. stanovením pevného funkčního období pro vedoucí státní zástupce a omezením možnosti jejich odvolání na přesně stanovené důvody a na rozhodnutí nezávislého kárného senátu. Součástí nové legislativy bude i vytvoření systémových a organizačních předpokladů pro specializaci v boji se závažnou hospodářskou a finanční kriminalitou a všemi podobami organizovaného zločinu včetně korupce.“ Dušan Stuchlík se v článku „Proč nepodporuji Rekonstrukci státu“ vyjadřuje k této otázce zcela dostatečně.

Košatý bod 1.9.7 v sobě ukrývá tyto sliby: „Předložíme legislativní návrhy k řešení témat iniciativy Rekonstrukce státu. Zpřísníme systém financování politických stran zavedením výdajového limitu pro volební kampaně a uzákoněním limitu pro dary od fyzických a právnických osob. Strany musejí být závislé na voličích, ne na komerčních sponzorech. Veškeré příjmy a výdaje volebních kampaní musí jít přes transparentní účty.“ Jak případně upozornili např. Bohumil Doležal (viz např. jeho text „Dekonstrukce (demokratického) státu“, Neviditelný pes, 3.12.2013) nebo Adriana Krnáčková („Poslanci, dělejte svou práci!“, iHned.cz, 1.12.2013), není dnes úplně jasné, komu že se zvolení poslanci mají či budou zodpovídat: svým voličům, nebo aktivistům z Rekonstrukce státu? Podle Ústavy těm prvním. Podle výše uvedeného textu bodu 1.9.7 Koaliční smlouvy asi těm druhým. V souvislosti se zmíněným bodem 1.9.1 se lze jen obtížně netázat, jak bude tahle parta novelizovat Ústavu, když takto lavíruje. Nicméně přišel čas i chválit. Realisaci záměru „Strany musejí být závislé na voličích, ne na komerčních sponzorech.“ vnímáme jako veskrze žádoucí. Dokonce víme o návrhu Konzervativní strany, který jde přesně tímto směrem.

Ještě jinému aspektu (z bodu 1.4.6) se v samostatném textu „Nevládky? Všeho dočasu...“ věnuje poněkud podrobněji Jan Kubalčík.

Na závěr ale nezapomeňme neště jednu pochvalu. Stejně jako (nejen) Hnutí pro život s potěšením (a jistným překvapením) kvitujeme tuto zmínku v bodě 1.6.8: „Neumožníme žádné opatření v rozporu s ochranou života od početí do přirozeného konce (ne aktivní euthanasii).“

Editorialu KONZERVATIVNÍCH LISTŮ 10/2013
Presidentská volba
Figury povolebních tanců
Mám pro tebe dvě zprávy...
Dekonstrukce (demokratického) státu
Poslanci, dělejte svou práci!
návrhu Konzervativní strany

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.