Krymský proud

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 3. 2014 0:17

Napsal Ann Coulter

Dokud je v USA prezidentem někdo za Demokratickou stranu, nemá smysl věnovat pozornost zahraniční politice, ledaže by vám bylo milé mít stažený žaludek. Za takového prezidenta v Bílém domě bude Amerika opakovaně ponižována, svět se stane místem mnohem méně bezpečným – a není absolutně nikoho, kdo by s tím něco udělal. (Ačkoli, Ameriko, tato informace se může hodit při prezidentských volbách!)

Následující toulky pěšinou paměti budou jen tím nejstručnějším shrnutím. Úplný výčet bezpečnostních katastrof způsobených demokraty hledejte prosím v mé knize s titulem Zrada: Liberální zrádcovství od dob studené války po válku s terorismem.

Kennedy:

John F. Kennedy byl v Bílém domě necelé tři roky a pokud si myslíte, že šoustal spousty lehkých holek, jen se podívejte, co provedl naší zahraniční politice.

Šest měsíců poté, co se stal prezidentem, měl Kenedy ve Vídni kalamitní setkání s Nikitou Chruščovem; list New York Times popsal toto setkání jako „jednu z nejvíce sebezničujících amerických akcí studené války, která přispěla k nejnebezpečnější krizi jaderného věku.“ (List to přiznal až o půl století později; v těchto Novinách dokladů vyšly tehdy o této schůzce lživé informace.)

Po dva dny Chruščov atakoval Kennedyho tak, že prezidentovi poradci zůstávali pobledlí a otřesení. Náměstek ministra obrany Paul Nitze nazýval schůzku „přímou katastrofou“.

Chruščova potěšilo zjištění, že americký prezident je tak „slabý“. Ruský poradce řekl, že prezident vypadá „velmi nezkušeně, ba nedospěle“.

Když Chruščov zjistil, že jedná s naivkou, bezodkladně vyslal rakety na Kubu. Mašinérii ve prospěch Kennedyho mýtu se nějak podařilo podat jeho jednání za kubánské raketové krize jako brilantní tah zahraniční politiky. Pravda je taková: 1. Rusko by si nikdy netrouflo převézt takety na Kubu, kdyby Chruščov nepoznal, že Kennedy je ňouma, 2. o žádné vítězství nešlo.
Výměnou  k ruským směšně prázdným hrozbám ohledně Kuby stáhl Kennedy americké rakety z Turecka – to byl ten největší ústup. Chruščov to ve svých pamětech vylíčil takto: „Bylo by pro nás absurdní jít do války kvůli Kubě, zemi vzdálené 18000 km. Pro nás byla válka nemyslitelná. Zůstali jsme u toho, o co jsme neustále usilovali: o bezpečnost pro Castrův režim a odstranění amerických raket z Turecka“.

Johnson:

Kennedyho nástupce, Lyndon Johnson, proslul eskalací války ve Vietnamu prostě jako důkazu, že demokraté jsou hodni důvěry v otázce národní bezpečnosti.

Podle historika Davida Halberstama to bylo tak, že Johnson „mluvil se svými nejbližšími poradci o časech McCarthyho, o tom jak Truman ztratil Čínu a pak Kongres a pak Bílý dům a o tom, jak proboha Johnson nezamýšlel stát se prezidentem, který ztratí Vietnam a pak přijde o Kongres a Bílý dům.“

Johnsonův nekompetentní přístup k oné válce dovolil liberálům strávit další půlstoletí pranýřováním každého nasazení amerických vojenských jednotek jako „dalšího Vietnamu“.

Carter:

Jimmy Carter varoval Američany ohledně jejich „přehnaného strachu před komunismem“ a tvrdil, že jde o napadení obřím plavajícím králíkem. Jeho nejduchaplnějším strategickým tahem bylo zřeknutí se íránského šáha, loajálního spojence USA, které podnítilo globální islamofašistické hnutí, s nímž se potýkáme dodnes. V roce 1979 umožnil Chomejnímu svrhnout šáha a přenechal tak islamistickým šílencům jejich první stát. Koncem onoho roku se tito islamisté v Teheráně zmocnili 52 amerických rukojmí a drželi je 444 dnů.

Rukojmí byla propuštěna jen pár minut po inauguraci Ronalda Reagana, z důvodů výstižně vyjádřených v karikatuře Jeffa MacNellyho. Zobrazuje Chomejního, jak nahlas čte telegram: „To je od Ronalda Reagana. To je určitě jeden z těch Američanů v doupěti špiónů, ale jeho jméno ještě neznám. Píše ‘Vzpomeňte si na Hirošimu’”.

Clinton:

Mistrovské řízení zahraniční politiky Billem Clintonem bylo takovou katastrofou, že v roce 2003 musel vyslat poradce pro národní bezpečnost Sandyho Bergera k ukradení určitých dokumentů z Národního archivu, aby se tak znemožnilo jejich objevení komisí pro vyšetřování 11. září.

Za Clintonova prezidentování přišla ze Súdánu dvakrát nabídka o vydání bin Ládina do USA. Bohužel ale tyto nabídky přišly začátkem roku 1996, kdy měl Clinton napilno v sexuálních pletkách s asistentkou Bílého domu Monikou Lewinskou a nabídky Súdánu odbyl.

Podle Michaela Scheuera, který po řadu let řídil jednotku CIA pro dopadení bin Ládina, Clinton dostal osm až deset šancí zabít nebo zajmout bin Ládina, ale odmítl jednat navzdory tomu, že bin Ládin zavraždil stovky Američanů při teroristických akcích po celém světě. Kéž by se byla jedna z těchto příležitostí vyskytla v čase plánovaného impeachmentu s Clintonem! Místo bezúčelného bombardování Iráku mohl spíš nakonec dostat bin Ládina.

Obama:

Když se Obama ujal úřadu, al Kajdá už byla v Iráku na odchodu – z Fallúdže, Sadr City a Basry. Muqtada al-Sadr, teoretik islamofašistického radikalismu, už šmatlal na ústupu do Íránu. Iráčané měli demokracii, zázrak na úrovni splachovacích toalet v Afghánistánu.

V posledním roce Bushova úřadování se měsíční ztráty v Iráku dostaly mírně pod víkend s pop hvězdou Justinem Biebrem. V roce 2008 totiž došlo v Chicagu ke trojnásobnému množství vražd ve srovnání s americkými ztrátami v irácké válce (Chicago: 509, Irák: 155).

Dne 30. května list Washington post hlásil, že „ředitel CIA Michael V. Hayden nyní líčí (al Kájdu) jako v zásadě poraženou v Iráku a Saúdské Arábii a na ústupu ve většině zbývajícího světa…“ I hysterici v New York Times připustili, že v roce 2008 al Kájda a ostatní teroristické skupiny v Jihovýchodní Asii téměř vymizely.

Stačilo pár let Obamova prezidentování … a al Kájda je tu zas! Z čistě politických důvodů, jakmile se stal prezidentem, Obama odvolal veškeré zbývající jednotky z Iráku přesto, že americké jednotky jsou rozmístěny v tuctech zemí světa.

Bezmála sto vojáků, většinou z námořní pěchoty, padlo v roce 2004 v boji s al Kájdou o město Fallúdža. Dnes nad Fallúdžou vlaje černý prapor al Kájdy.

Bush válku vyhrál, Obama ji vzdává.

Obama se nemohl zabývat zachováním amerického vítězství v Iráku. Měl napilno, aby pomohl svrhnout mocného amerického spojence v Egyptě a otrockého patolízala v Libyi, aby místo nich pomohl k vládě v těchto zemích Muslimskému bratrstvu. (Moc dobře to nedopadlo pro amerického velvyslance Chrise Stevense a další tři Američany zavražděné v Benghází.)
A tak si dnes další ruský vůdce hraje s Američany na kočku a myš… a hádejte, kdo je ta myš? Putin si utahoval z Obamy v Íránu, v Sýrii a s Edwardem Snowdenem. Dnes se Obama stal takovým objektem Putinovy zábavy, že nejrychlejší cestou, jak dostat Rusy z Krymu, by byla Obamova pobídka Putinovi, aby vpadl na Ukrajinu.

5.3.2014 Převzato z www.anncoulter.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.